Modernizace domácího teplárenství kriticky závisí na tom, budou-li banky ochotny tento obor nadále financovat. Případná ochota peněžních domů poskytnout potřebné investiční úvěry se však bude odvíjet zejména od stability a předvídatelnosti podnikání i v teplárenství.
Dálkové vytápění využívají v Česku bezmála dvě pětiny domácností a podle ředitele Teplárenského sdružení ČR Ing. Martina Hájka, Ph.D., jejich počet dokonce mírně roste. »Pravda, statistika vzniká s určitým zpožděním, takže neumím říci, co se v tomto smyslu dělo v poslední době. Ale navzdory medializaci odpojování některých bytových domů a dalších objektů od soustav zásobování teplem nemám signály, že by se "odpojování" domácností nějak rozjíždělo. Nová připojení nejsou pro média atraktivní, takže zůstávají stranou jejich zájmu. Tím vzniká určitá virtuální realita,« poznamenává Martin Hájek.
Nedochází však někde přece jen k »neřízenému rozpadu« systémů zásobování teplem a co tento jev s sebou
nese jednak pro ty, kdo se od dálkového vytápění neodpojují, a jednak pro jiné, kteří za něj hledají náhradu třeba v domovních kotelnách či kogeneračních jednotkách?
Lokality, kde k tomuto »neřízenému rozpadu« dochází, spočítáte na prstech jedné ruky. Týká se to několika menších soustav, často postižených ztrátou významného odběratele, který třeba zkrachuje, a cena tepla následně vyskočí nad únosnou mez. V dálkovém vytápění jako v každém jiném síťovém odvětví je významná část nákladů fixních, které nezávisejí na množství dodaného tepla. Ztráta části odběratelů tak nutně vede k růstu ceny tepla, čímž vzniká začarovaný kruh. Jsem však přesvědčen o tom, že valná většina stávajících odběratelů nemůže přechodem na domovní kotelnu nic ušetřit. Naopak při započtení amortizace kotle zaplatí víc. Klíčová je komunikace a kontakt se zákazníkem, aby si dokázal případnou alternativu opravdu dobře spočítat a nesedl na lep nepoctivému obchodníkovi, který chce kotel prodat za každou cenu a slibuje nesplnitelné.
Ovšem roste-li permanentně cena tepla a teplé vody ze soustav zásobování teplem' nelze se odběratelům divit, že hledají levnější řešení...
Máte pravdu, že cena tepla dlouhodobě roste, stejně jako cena ostatních energií i ostatních položek rodinného rozpočtu. Díky úsporám a zateplování však od roku 1990 klesla průměrná spotřeba tepla na vytápění a ohřev vody přibližně na polovinu. Podíl tepla na celkových výdajích na bydlení v případě domácností připojených na dálkové vytápění proto dlouhodobě klesá. Relativně tak tyto domácnosti vynakládají stále menší část celkových nákladů na bydlení na pořízení tepla.
Není odklon od dálkového vytápění také někdy dán složitým, pro mnohé odběratele i nesrozumitelným vyúčtováním dodávek tepla a teplé vody?
Teplárna zpravidla neuzavírá smlouvy s jednotlivými nájemníky, členy bytového družstva či společenství vlastníků. Celkové náklady domu na vytápění dané smlouvou na dodávku tepelné energie je tedy třeba na jednotlivé byty rozúčtovat, za což nezodpovídá dodavatel tepla, ale majitel nemovitosti, který si na to většinou najímá odbornou firmu. Máte pravdu, že ve srovnání s plynem nebo elektřinou představuje »odstřižení «dodavatele tepla od přímého kontaktu s koncovým uživatelem určitý handicap, zvláště pokud konečný spotřebitel rozúčtování nákladů na teplo nerozumí.
Preferujete jednosložkovou, či dvousložkovou cenu tepelné energie?
Domnívám se, že rozumná je dvousložková cena tepla, protože snižuje na obou stranách výkyvy plateb. Teplárna má s dvousložkovou cenou tepla jistotu, že ani při velmi mírné zimě neprodělá - a zákazník naopak nemusí mít obavy z extrémně tuhé zimy, která by ho při jednosložkové ceně tepla přišla velmi draho.
Můžete alespoň odhadnout, jak se budou vyvíjet v roce 2014 ceny tepla a teplé vody ze soustav zásobování teplem?
Teplárny využívající zemní plyn, černé uhlí nebo biomasu většinou nebudou zdražovat vůbec nebo jen zcela minimálně. Pouze v případě tepláren, které vyrábějí teplo převážně z domácího hnědého uhlí, lze očekávat nárůst ceny tepla do 3 %, v ojedinělých případech i více. Přesto zůstane teplo vyrobené z hnědého uhlí nadále levnější než z většiny jiných paliv.
Na základě kterých priorit či předpokladů by se měly vést konzultace Teplárenského sdružení, Hospodářské komory a Energetického regulačního úřadu ohledně dlouhodobého nastavení věcně usměrňovaných cen tepelné energie pro období počínající rokem 2015?
Nechci předjímat výsledky činnosti takto ustavené pracovní skupiny. Na to je ještě brzy a spektrum zúčastněných subjektů je mnohem širší, včetně např. Svazu českých a moravských bytových družstev a dalších. Můj názor je, že současný způsob věcného usměrňování cen tepla příliš neslouží ani zákazníkům, ani dodavatelům tepla. Pro dodavatele je zásadním problémem, že se regulace fakticky téměř každý rok významně mění - a v takovém prostředí se těžko plánují investice. Regulace je navíc velmi složitá, zatěžuje dodavatele administrativou a vůči těm nepoctivým je nakonec poměrně obtížné ji v praxi uplatnit. Čili regulace by se měla zjednodušit. Není to však snadný úkol, protože teplárenství je v Česku velmi různorodé - od malé kotelny zásobující několik paneláků až po jedny z největších teplárenských systémů v Evropě.
Máte zmapováno, jakým podílem je v jednotlivých lokalitách zajištěno zásobování teplem a teplou vodou malými teplárenskými zdroji do 3 MWt, středními zdroji od 3 MWt do 30 MW a velkými zdroji nad 30 MWt? Platí i v teplárenství obecné pravidlo, že velký výrobce je proti malému ve výhodě a může stanovovat i nižší ceny?
Zdroje do 3 MWt se na dodávkách tepla podílejí 4,5 %, střední zdroje od 3 do 30 MWt mají podíl 15 % a zdroje od 30 MWt výše pak 80,5 %. S rostoucím výkonem uvedených výkonových kategorií stoupá využití domácího uhlí. V domovních a blokových kotelnách hraje jasný prim zemní plyn. U obecních a středních kotelen doplňuje plyn jako palivo biomasa a další alternativní paliva. U velkých tepláren je dominantním palivem domácí hnědé uhlí, doplněné zemním plynem, biomasou, teplem z energetického využití odpadů a jiných druhotných zdrojů.
Větší výrobce je v teplárenství, stejně jako v ostatních oborech, samozřejmě ve výhodě. Z porovnání cen jednoznačně vyplývá, že velké soustavy zásobování teplem z velkých tepláren v okresních a krajských městech s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla z domácího uhlí mají ceny nižší než menší plynové zdroje na sídlištích s několika bytovými domy v malých obcích.
Jsou zřejmé trendy, které zdroje, které velikosti a kterého druhu nabývají či budou nabývat v teplárenství převahy?
V posledních letech jsme byli svědky náhrady zemního plynu či topného oleje biomasou v několika menších teplárnách. Biomasa se víc využívá i ve větších zdrojích. Tento trend však zřejmě vzhledem k zastavení podpory využívání obnovitelných zdrojů energie nebude v příštích letech pokračovat. Těžký topný olej, dříve běžné palivo pro teplárenství, se už dnes s ohledem na ekologii prakticky nepoužívá. V posledních letech významně klesalo i využití černého uhlí, které bylo nahrazováno jinými palivy - na Ostravsku zejména koksárenským plynem. Neotřesitelná zůstala zatím pozice hnědého uhlí, z něhož se vyrábí polovina dálkového tepla, hlavně ve velkých teplárnách. Co se týče malých výtopen, zpravidla využívajících zemní plyn, je v posledních letech jasným trendem jejich vybavování kogeneračními jednotkami na bázi plynových motorů.
Jak se do cen tepla promítá stále vyšší podíl zateplených bytových domů a veřejných budov?
Významný podíl nákladů na dodávku tepla je fixní, a nezávisí tedy na množství dodaného tepla. Typicky jde o odpisy, mzdy, opravy a údržbu a další položky. Klesající odběr tepla proto pochopitelně zvyšuje jeho cenu, neboť stálé náklady se musí rozpočítat na menší množství dodaného tepla. Tzv. vodárenský efekt, jak se tomuto jevu obvykle říká, se více projevuje u velkých uhelných tepláren, které mají nižší proměnné náklady a naopak rozsáhlé tepelné sítě - a tedy relativně vysoký podíl fixních nákladů. Naopak menší soustavy, většinou na bázi zemního plynu, jsou vůči poklesu spotřeby tepla rezistentnější, protože úspora tepla se více promítá do úspory nákladů na palivo, které je u těchto zdrojů relativně významnější nákladovou položkou než v případě tepláren na uhlí.
Z kolika procent je teplárenství v ČR vůbec závislé na dodávkách hnědého uhlí?
Z hnědého uhlí se u nás vyrábí přibližně polovina tepla.
Cena uhlí stoupá, přičemž limity na těžbu hnědého uhlí trvají. Takže s tímto vámi uváděným podílem se patrně bude něco rychle dít. Prodloužit jej o několik desetiletí prolomením limitů těžby? Nebo jej snížit třeba ve prospěch většího podílu energetického využívání odpadu?
Podle mého názoru budeme muset využít všechny možnosti, které jsou k dispozici. Je třeba rychle odblokovat uhlí na lomu Bílina, kde na rozdíl od lomu ČSA další těžbě nebrání žádné významné střety zájmů. Současně je žádoucí novelizovat zákon o odpadech a vytvořit ekonomické podmínky pro energetické využití odpadu: Tím můžeme nahradit značné množství uhlí. Zemní plyn je jako palivo vhodný zejména pro záložní a špičkové zdroje, i tak by však mohl část uhlí nahradit. Uhelné teplárny budou muset v nejbližší době projít modernizací, aby splnily přísné emisní limity. Část výkonu je přitom nutná jen pár týdnů v roce při velkých mrazech a tento výkon nebude do budoucna ekonomicky výhodné zajistit z kotlů na hnědé uhlí.
O obnovitelných zdrojích energie - např. větším využití biomasy, geotermální energie, fotovoltaiky - byť nyní poněkud zdehonestované, neuvažujete?
V první řadě je potřeba říci, že biologicky rozložitelná část komunálního odpadu je ve smyslu evropské legislativy obnovitelným zdrojem energie. Pokud jde o ostatní obnovitelné zdroje energie, jejich využití k náhradě uhlí bude v budoucnosti problematické, protože počínaje příštím rokem bude pro nové teplárny zastavena podpora výroby elektřiny z biomasy a zachována bude jen podpora takzvaného zeleného tepla. Tu však mohou využít pouze malé teplárny - většina z nich však dnes uhlí nevyužívá. Z toho vyplývá, že na obnovitelné zdroje s výjimkou komunálního odpadu kvůli jejich relativně vysoké ceně a zastavení podpory příliš spoléhat nemůžeme.
Mají teplárny obecně dostatek financí na to, aby mohly masivněji investovat jak do rekonstrukcí rozvodů tepla a teplé užitkové vody, tak do nových technologií - a odcházet od uhlí a topných olejů?
Žádná teplárna nebude schopna financovat zásadní rekonstrukci jen z vlastních zdrojů. Vždy bude potřebovat nějaký dlouhodobý investiční úvěr. Modernizace teplárenství tak kriticky závisí na tom, budou-li banky ochotné náš obor dál financovat. To záleží na řadě faktorů, z nichž určitě nejvýznamnějším je stabilita a předvídatelnost podnikatelského prostředí. Ta je bohužel neustále narušována jak legislativou z Bruselu, tak nápady domácích zákonodárců. Přesto jsem optimista a věřím, že se peníze na rekonstrukce teplárnám získat podaří.
Lze spoléhat na nové programovací období EU od roku 2014, resp. na evropské dotace do teplárenství?
Ministerstvo průmyslu a obchodu pro ně v rámci svého operačního programu počítá s vyčleněním prostředků na rekonstrukce tepelných sítí a kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Dotace z tohoto programu však budou určeny jen soukromým subjektům. Města a obce patrně budou moci k financování rekonstrukcí tepelných sítí využít Ooerační program Životní prostředí, případně další programy.
V čem spatřujete roli státu vůči teplárenství?
Stát by měl vytvářet podmínky, za nichž by se tento prospěšný obor energetiky mohl dále rozvíjet. Bohužel, soustavně dělá pravý opak. Všechny nové regulace - ať jde o ekologické daně, poplatky za znečišťování ovzduší, nebo o povinný nákup povolenek na emise skleníkových plynů, naprosto asymetricky dopadají na větší zdroje, tedy teplárny. Stát tak teplárnám stále více podráží nohy v konkurenci s individuálním vytápěním. To je zcela paradoxní a je to také proti evropským trendům, protože i EU si v poslední době začíná význam teplárenství uvědomovat a snaží se ho podpořit. Proto od nové vlády očekávám, že se bude vážně zabývat ekonomickou diskriminací tepláren a přijme odpovídající opatření.
Jaká je budoucnost teplárenství v ČR?
Na tuhle otázku dnes bohužel neumím jednoznačně odpovědět. Úspěšnost různých odvětví energetiky se dnes neodvíjí od fyzikálních zákonů a ekonomiky, ale od evropských a národních regulací a dotací, a ty je velmi těžké předvídat. Rozvoj fotovoltaiky byl fyzikálním i ekonomickým nesmyslem - a přesto nastal. Dokud bude energetika hračkou v rukou politiků, nemůže to dopadnout dobře a náklady spotřebitelů nutně porostou. Zatím vidím jen první jiskérky naděje, že to postupně alespoň části veřejnosti začíná docházet.
Martin Hájek: U nás stát teplárnám zatím v konkurenci s individuálním vytápěním podráží nohy. EU si však poslední dobou význam teplárenství začíná uvědomovat.
FOTO: ARCHIV
Málokdo ví, jak vypadá vnitřek předávací stanice tepla na běžném sídlišti. Nabízíme ukázku.
ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV TS ČR
