Úsilí měst a obcí o zvýšení bezpečnosti silničního provozu na jejich území se někdy - naprosto zbytečně - »nepotkává« s právní čistotou a správným technickým řešením zřizovaných přechodů pro chodce.
Zřizování přechodu pro chodce či místa pro přecházení bývá častou situací, s níž si starostové obcí a jejich spolupracovníci musí poradit. Zpravidla stejně často se však také dopouštějí vážných pochybení, v jejichž důsledku a v rozporu s původním dobrým úmyslem mohou být ohroženi chodci, ale také řidiči. Proto se pokusím shrnout některé zkušenosti z praxe, které by obcím mohly pomoci, zejména při naplňování jejich snahy o zvýšení bezpečnosti chodců.
Aby přechody pro chodce byly respektovány, nelze je zřizovat příliš často (150-200 m) a je třeba je budovat pouze na odůvodněných místech (více k tomu ČSN 73 6110 - Projektování místních komunikací).
Jak tedy postupovat při rozhodování o umístění přechodu pro chodce?
Není nutno je zřizovat tam, kde intenzita provozu vozidel umožňuje bezpečný přechod pozemní komunikace v odstupech mezi jedoucími vozidly - a pochopitelně ani tam, kde se chodci vyskytují pouze ojediněle.
Mohou navrhovat pouze pro dva protisměrné jízdní pruhy.
Pro jejich umístění musí být splněny rozhledové podmínky.
Alternativou k přechodu pro chodce je místo pro přecházení. Výhodou tohoto řešení je skutečnost, že chodec na místě pro přecházení nezíská falešný pocit bezpečí a neohrožení, kterého může nabýt na přechodu. Místo pro přecházení navíc lze využít i na místech, kde přechod pro chodce nesplňuje rozhledové poměry. Avšak i místo pro přecházení nutně musí být správně stavebně upraveno.
Značení přechodů upravuje zvláštní předpis zvaný Technické podmínky (dále jen TP). Konkrétně jde o TP 65, TP 133, TP 169, které jsou dostupné na webu Ministerstva dopravy ČR (www.mdcr.cz/legislativa), upravují podmínky použití svislého a vodorovného značení.
Svislé i vodorovné značky jsou stanoveny zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, přičemž podrobnosti určuje prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb. Neexistuje zde tedy žádný prostor pro »lidovou tvořivost«. Rozhodnutí o umístění každé dopravní značky navíc podléhá tzv. Stanovení dopravního značení, jež vydává místně příslušný silniční správní úřad po posouzení Dopravním inspektorátem Policie ČR.
Značka IP 6 (Přechod pro chodce) se užívá k označení každého přechodu situovaného mimo křižovatku. V prostoru křižovatky se značka č. IP 6 zpravidla neinstaluje.
Značka A 11 (Pozor, přechod pro chodce) se v obci užívá, jen když je třeba na přechod zvlášť upozornit či kde jej řidič nemusí očekávat. Mimo obec se značky č. A 11 užívá před každým přechodem.
Obce často chybují v dobrém úmyslu zvýraznit přechod pro chodce, a tím zvýšit o jeho bezpečnost - bohužel často se zcela opačným výsledkem. Zvýraznění přechodů lze používat pouze v odůvodněných případech, zejména v podmínkách rušivého okolí dopravní značky, nedostatečné viditelnosti, a na místech, kde přechod není dostatečně očekávaný a řidič jej nemůže předpokládat.
Pro zvýraznění přechodů pro chodce se využívá: fluorescenční žlutozelený podklad; signál č. S 7 - přerušované žluté světlo; zabudování LED diod do vozovky; barevné povrchy vozovek s vysokým smykovým třením (např. typ Rocbinda).
Volbu příslušného opatření je vždy lepší ponechat na odbornících, zabývajících se bezpečností dopravy. Jen podmíněně a odůvodněně lze kombinovat více typů zvýraznění na jednom místě. Ovšem taková kombinace zpravidla bývá ke škodě věci.
Za zcela a zásadně nevhodnou je třeba považovat žel často používanou kombinaci přechodu pro chodce s ukazatelem okamžité rychlosti (radarem). Ten totiž odvádí pozornost řidiče od přechodu a v konečném důsledku spíše ohrožuje chodce místo toho, aby přispíval k jeho bezpečnosti.
Významným prvkem je osvětlení přechodů pro chodce. Používají se dva typy:
pozitivní kontrast chodce vůči pozadí (světlý chodec vůči relativně tmavému pozadí);
negativní kontrast (tmavá silueta chodce vůči světlému pozadí).
Rozdíl je dán umístěním osvětlovacích bodů. I toto rozhodnutí je lépe svěřit odborné firmě, která zná normu z března 2007 ČSN EN 13201-2 a má s jejím praktickým naplňováním dostatečnou zkušenost.
ZDENĚK MĚČÍŘ
oblastní cestmistr Krajská správa údržba silnic Středočeského kraje
Přechod není nutný tam, kde intenzita provozu umožňuje bezpečný přechod pozemní komunikace v odstupech mezi jedoucími vozidly.
