Sportovní a dětská hřiště, školní zahrady i odpočinkové plochy v parcích osazené sportovním zařízením, tradičními průlezkami nebo přírodninami a vodními prvky musí splňovat základní bezpečnostní a hygienická pravidla.
V následujícím textu upozorňujeme na základní předpisy, nařízení a doporučení k co nejvíce bezproblémovému provozování dětských hřišť, zahrad a odpočinkových míst v parcích.
TECHNICKÉ POŽADAVKY
Začněme u předpisů, jež se týkají zařízení pro dětská hřiště a jejich uvádění na trh. Zabývá se jimi Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Vybrané výrobky k posuzování shody určuje nařízení vlády č. 173/1997 Sb. Výrobce musí provést posouzení shody s technickými požadavky před uvedením výrobku na trh. Technické bezpečnostní požadavky obsahují normy řady ČSN EN 1176 a 1177. Jak zdůrazňuje Ing. Viktor Brach, ředitel odboru státního zkušebnictví z ÚNMZ, požadavky se týkají jednotlivých zařízení, ne hřiště jako celku.
Během postupu posuzování shody musí výrobce předložit výrobek s dokumentací nezávislé autorizované osobě, jež v případě kladného výsledku vydá na výrobek certifikát typu. Autorizovanými osobami jsou: Strojírenský zkušební ústav, s. p., Brno, Technický a zkušební ústav stavební Praha, s. p., TŰV SŰD Czech s. r. o., Praha a Institut pro testování a certifikaci, a. s.
Ing. Libor Dupal, předseda Sdružení českých spotřebitelů, však upozorňuje, že certifikovány ve smyslu zákona č. 22/1997 jsou prototypy herních prvků a dodržení parametrů u dalších výrobků je na zodpovědnosti výrobce. Následná instalace prvků musí být provedena bez montážních závad. Doporučuje se proto posouzení shody i před otevřením nového hřiště s následným odstraněním případných závad.
Ověření bezchybné montáže má provést nezávislý kontrolní subjekt (tj. nezávislý na výrobci/dodavateli prvků, i na provozovateli). K tomu byl zřízen certifikovaný systém revizních techniků pod správou Komory SOTKVO a České společnosti pro jakost, akreditovaný Českým akreditačním institutem zřízeným vládou ČR.
NEZANEDBÁVAT KONTROLU HŘIŠŤ
V úvodu zmíněné normy stanovují, že každé provozované zařízení má být v režimu třístupňových kontrol: průběžná vizuální kontrola, provozní kontrola (každé 1-3 měsíce proškoleným zaměstnancem) a pravidelná (roční) odborná technická kontrola.
Pravidelná (roční) technická kontrola je i součástí metodik Ministerstva zdravotnictví (MZd) a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) pro zřizovatele dětských hřišť, resp. školních tělocvičen a sportovišť a provede ji subjekt nezávislý na výrobci či provozovateli, který za bezpečnost na hřišti či zahradě odpovídá.
Povinnému posouzení shody (certifikaci) tedy podléhají pouze herní prvky před montáží (prolézačky, houpačky, vodní skluzavky, tobogány, lanové dráhy, vybavení pro uživatele kolečkových sportovních zařízení, nafukovací zařízení apod.), dopadové plochy z pryže či materiálů, u nichž se dodavatel či provozovatel odchýlí od parametrů uvedených normou.
Neopracované přírodniny umístěné na dětských hřištích (např. oblé kameny, kmeny stromů) certifikaci nepodléhají. Opracovaná kláda stromu s vydlabaným středem, zhotovená jako průlezka je již klasifikována jako herní prvek vyrobený za účelem hry a certifikaci podléhá.
Dobrovolná certifikace je vždy předmětem smlouvy o službě, takže provozovatel si zadává její rozsah. Měla by ale v souladu s normami zahrnovat posouzení všech rizik vyplývajících z použití jednotlivých herních a sportovních prvků i celého zařízení.
Provozovatelé podle Libora Dupala někdy nekladou dostatečný důraz na prevenci úrazů a neprovádí předepsanou třístupňovou kontrolní činnost. »Provozovatel musí mít pro dané zařízení vydán provozní a návštěvní řád. Pro každý prvek musí být jednoznačně určena věková kategorie dítěte, pro niž je určen. Abychom zřizovatelům usnadnili orientaci a aby se vyvarovali nedostatků v bezpečném provozování hřišť a sportovišť, připravili jsme pro ně metodický postup k zabezpečení prevence úrazů, který najdou na www.konzument.cz,« dodává.
Kontrolou dětských hřišť a veřejných prostor s herními prvky se z pohledu ochrany spotřebitele zabývá Česká obchodní inspekce (ČOI). Předmětem kontrol jsou herní prvky, jako houpačky, kolotoče, prolézačky, pružinová houpadla, věže se skluzavkami, šplhací a herní sestavy, samostatné skluzavky, lávky, domečky apod.
Na průběžných kontrolách (od dubna do září), se podílejí všechny inspektoráty. Podle mluvčí ČOI Miloslavy Fléglové jsou nejčastěji zjištěnými pochybeními špatná instalace (neukotvení podle certifikátu např. v patkách, ale rovnou v zemi), použití herních prvků bez certifikace pro veřejné použití, chybějící provozní řády a zanedbávání normou předepsaných kontrol.
U výrobců (dovozců) se kontroluje, zda výrobky splňují požadavky nařízení vlády č. 173/1997. K nejčastějším nedostatkům patří: neposouzení shody výrobku s technickými předpisy před uvedením do provozu, nevystavení prohlášení o shodě, nevyhovující výška bariér u jednotlivých herních prvků, ostré hrany a hroty, nevyhovující vzdálenost mezi sedadly a další zjištění.
GESCE MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ
»Zajištění kvality školních hřišť a zahrad je v kompetenci jejich zřizovatele a zajištění provozu a bezpečnosti v kompetenci ředitele školy, k níž hřiště patří,« doplňuje Mgr. art. Jana Holíková, Ph.D. z tiskového odboru MŠMT. »Ten je povinen vydat provozní řád hřiště a určí správce hřiště. Pokud je hřiště přístupné veřejnosti, může zaměstnat správce hřiště i zřizovatel a vždy vydat provozní řád včetně otevírací doby a pravidel chování.«
Úrazy, které se stanou na hřišti v souvislosti se vzděláváním, se řeší podle vyhlášky o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů (č. 64/2005 Sb., v platném znění - poslední novela pod č. 57/2010. Sb.), úrazy mimo vzdělávání řeší provozní řád. Dodržování uvedené vyhlášky kontroluje Česká školní inspekce.
MŠMT vydalo Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, kde je řešena bezpečnost dětí, žáků a studentů, a to i při činnostech, jako je např. tělesná výchova, lyžařský kurz a další (č. j. 37 014/2005-25).
V CENTRU POZORNOSTI PÍSKOVIŠTĚ
Problematikou dětských hřišť z hlediska hygienických podmínek a ochrany zdraví se zabývá zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který v § 13 odst. 2 ukládá provozovateli venkovní hrací plochy určené pro hry dětí povinnost zajistit, aby písek užívaný ke hrám dětí v pískovištích nebyl mikrobiálně, chemicky a parazitárně znečištěn nad hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem.
Prováděcí právní předpis, vyhláška č. 238/2011, stanoví v příloze č. 14 hygienické limity pro vybrané indikátory mikrobio-logického a parazitologického znečištění písku v pískovištích na venkovních hracích plochách a hygienické limity vybraných chemických prvků. Kontrolu provádějí krajské hygienické stanice, a to u pískovišť, jež jsou součástí zařízení mateřských škol a u pískovišť se stanoveným provozovatelem.
V zájmu ochrany zdraví dětí, s cílem zajistit zdravotní nezávadnost písku v pískovištích, vytvořil Státní zdravotní ústav (SZÚ) metodický postup preventivních opatření, která spočívají např. ve vhodném zakrytí pískoviště v době, kdy si na něm děti nehrají, v provzdušňování písku, doporučen je též interval výměny písku v pískovišti. »K mikrobiální kontaminaci písku může dojít kdykoliv a jakýkoliv interval výměny, bez zajištění příslušných preventivních opatření, spočívajících především ve vhodném zakrytí pískoviště, jeho zdravotní nezávadnost nezajistí,« říká Mgr. Viktorie Plívová, ředitelka Odboru komunikace MZd.
SZÚ v minulosti prováděl monitoring zdravotních rizik a kontaminace půdy ve vybraných městských aglomeracích napříč ČR. Ten poslední z roku 2006 zahrnul 18 měst, kdy se odebraly vzorky půdy v celkem 84 mateřských školách. Na mnoha místech byly zjištěny překročené limity pro výskyt toxických kovů (zejména arzenu), což je důsledkem spalování fosilních paliv.
Letos se podle vyjádření MUDr. Magdaleny Zimové, CSc., vedoucí odborné skupiny a Národní referenční laboratoře pro hygienu půdy a odpadů, na monitorování půdy ve vybraných mateřských školách naváže. Magdalena Zimová zároveň doporučuje rovněž omezovat prašnost např. zatravňováním a pokrýváním dopadových ploch omyvatelnými umělými povrchy.
Co se týká pozemků školních zahrad stanoví zákon o ochraně veřejného zdraví pouze v § 3 odst. 4 z hlediska ochrany zdraví dětí a žáků volbu rostlin a dřevin, určených pro školní pozemek.
Přírodními herními zahradami (o nichž pojednává článek na str. 21) se krajské hygienické stanice zabývají pouze v oblasti využití přírodních herních prvků (klády, pařezy apod.) instalovaných na pozemcích předškolních zařízení, a to v konkrétních případech při posuzování projektové dokumentace. Pokud jsou tyto prvky provedeny a zakotveny tak, že není ohroženo zdraví dětí, jsou vhodné z hlediska vývoje jejich motorické činnosti, především s ohledem na vývoj obratnosti a rovnováhy předškoláků.
V souvislosti s u nás zatím ojedinělými případy, kdy mateřské školy zřizují v zahradách hrací blátoviště či pozorovací mokřady, upozorňuje Viktorie Plívová na možné riziko výskytu bodavého hmyzu a mikro-biální kontaminace prostředí.
Přehled legislativy, která souvisí s herními prvky a zahradami
Normy ČSN EN 1176 a 1177 obsahují technické bezpečnostní požadavky pro zařízení a povrch dětských hřišť.
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky.
Nařízení vlády č. 173/1997 Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody.
Metodické informace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy: č. j. 24 199/2007-50 (k zabezpečování provozu a údržby ve sportovních zařízeních, na dětských hřištích a v tělocvičnách) a č.j.: 37 014/2005-25 (k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných MŠMT).
Vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých.
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.
Vyhláška č. 238/2011 Sb., o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch.
