Zákon o místních poplatcích svěřuje obcím pravomoc vybírat zákonem stanovené místní poplatky. Smyslem a účelem poplatků (včetně místních poplatků) je přitom částečná úhrada nákladů spojených s určitou činností orgánů veřejné moci nebo za oprávnění poskytovaná poplatníkovi. Tak je tomu i u všech...
Zákon o místních poplatcích svěřuje obcím pravomoc vybírat zákonem stanovené místní poplatky. Smyslem a účelem poplatků (včetně místních poplatků) je přitom částečná úhrada nákladů spojených s určitou činností orgánů veřejné moci nebo za oprávnění poskytovaná poplatníkovi. Tak je tomu i u všech místních poplatků, s jedinou výjimkou, a to místního poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem.
DOSAVADNÍ PRAXE OBECNÍCH ÚŘADŮ
Zatímco v případě všech ostatních místních poplatků platí poplatník místní poplatky pouze v případě, kdy se skutečně v obci vyskytuje a určité služby spojené s jeho vlastní činností od obce čerpá, v případě místního poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem je poplatníkem v první řadě fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt. Místo trvalého pobytu na území nějaké obce má přitom každý, včetně bezdomovců.
Zákon ve vztahu k místnímu poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem nijak nerozlišuje, zda se jedná o dítě či dospělého, ani to, zda se určitá osoba v obci skutečně zdržuje a nějaký odpad v ní tak skutečně produkuje či nikoli. Důsledkem takto konstruovaného místního poplatku je pak situace, kdy stát (a obec) stanoví některým osobám (včetně dětí, které samy ani nemohou ovlivnit, na jaké adrese jsou hlášeny k trvalému pobytu) povinnost podílet se na úhradě nákladů odpadového hospodářství obce, ve které žádný odpad neprodukují, protože se na jejím území vůbec nezdržují. V praxi to vypadá tak, že obec, která svou obecně závaznou vyhláškou zavedla povinnost placení místního poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem, tento místní poplatek (obvykle v maximální možné výši 500 Kč, a od letošního roku dokonce až 1000 Kč ročně) vyměřuje všem fyzickým osobám (včetně dětí), které mají na území obce registrovanou adresu trvalého pobytu, bez ohledu na to, zda skutečně v obci bydlí či nikoli.
Ve většině případů tento postup nečiní žádné potíže, protože řada lidí skutečně bydlí v obci, kde mají nahlášen trvalý pobyt, a také většina lidí automaticky (více či méně ochotně) místní poplatek hradí i za své děti. Existují však také lidé, kteří místní poplatek nehradí, a to ani za sebe, ani za své děti. Tyto děti pak do dospělosti vstupují s dluhem na místním poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem, pokud za ně jejich rodiče tento poplatek nehradili. A dokonce se to týká i dětí, které jejich rodiče zanedbávali takovým způsobem, že děti byly umístěny do dětského domova nebo obdobného zařízení, a v místě svého evidovaného trvalého bydliště se řadu let vůbec nezdržují.
DLUHY DĚTÍ KAŽDÝM ROKEM NARŮSTAJÍ
Nezaplacené poplatky jsou totiž v praxi obecními úřady vyměřovány přímo dítěti a obecní úřad je dokonce může zvýšit až na trojnásobek. Vzhledem k tomu, že místní poplatek za provoz systému nakládání s komunálním odpadem byl do českého právního řádu zaveden s účinností od roku 2002, tak v současné době existují děti, které na tomto místním poplatku (včetně jeho zvýšení) dluží své obci už 15 tisíc korun, a tento dluh jim každým rokem narůstá, aniž by o jeho existenci měly jakékoli tušení. Náš právní řád totiž navíc umožňuje obci, která po dítěti žádá zaplacení místního poplatku, aby existenci takového dluhu až do doby jeho zletilosti před dítětem zcela utajila. Je tomu tak proto, že ačkoli obecnímu úřadu nečiní žádné potíže vyměřit místní poplatek třeba dvouletému batoleti, je si naopak dobře vědom, že dítě není procesně způsobilé, a platební výměr proto nedoručuje dítěti, ale jeho rodičům, tedy právě osobám, které měly za své dítě místní poplatek zaplatit a nezaplatily.
Dítě se tak o existenci svého (pravomocně vyměřeného) dluhu většinou dozví až po dosažení zletilosti, kdy jej po něm začne vymáhat exekutor, včetně navýšení o náklady exekuce.
PROTIPRÁVNÍ POSTUP PŘI VYMĚŘOVÁNÍ MÍSTNÍHO POPLATKU
Výše popsaná dosavadní praxe obecních úřadů při vyměřování místního poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem nezletilým osobám je protiústavní. Postup obecních úřadů v prvé řadě odporuje zejména principu demokratického právního státu, za který se Česká republika považuje. V právním státě nelze připustit, aby děti odpovídaly za to, že jejich rodiče nesplnili svou povinnost za dítě místní poplatek zaplatit. Povinnost rodičů platit za děti mimo jiné daně a poplatky je totiž součástí rodičovské zodpovědnosti a vyplývá jak z vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem, tak z povinnosti spravovat jmění dítěte s péčí řádného hospodáře, které jsou zakotveny zákonem o rodině.
Součástí ústavního pořádku České republiky je rovněž ustanovení článku 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod deklarující právo dětí a mladistvých na zvláštní ochranu, a navazující na mezinárodní Úmluvu o právech dítěte, která ve svém článku 3 stanoví obecné pravidlo, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti soudů, správních a zákonodárných orgánů, týkajících se dětí. Podle článku 27 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte rodiče nebo jiné osoby, které se o dítě starají, nesou v rámci svých schopností a finančních možností základní odpovědnost za zabezpečení životních podmínek nezbytných pro rozvoj dítěte. Článek 27 odst. 4 Úmluvy o právech dítěte pak stanoví povinnost smluvních států úmluvy činit všechna opatření nezbytná k zabezpečení obnovy péče o dítě ze strany rodičů nebo jiných osob, které nesou za dítě finanční odpovědnost. Vyměřování poplatků osobám za období jejich nezletilosti je v přímém rozporu s citovanými zásadami Úmluvy o právech dítěte, která je rovněž součástí ústavního pořádku České republiky, a představuje závažný zásah do ústavně zaručených základních práv dětí.
Pokud by obecní úřady neaplikovaly zákon o místních poplatcích pouze ryze formalisticky, musely by dospět k jedinému ústavně přijatelnému závěru, že poplatek lze vyměřit pouze zákonným zástupcům nezletilé osoby, nikoli přímo nezletilému. Ústavní soud České republiky již opakovaně vyslovil, že netoleruje orgánům veřejné moci formalistický postup, jímž za použití sofistikované argumentace odůvodňují zřejmé nespravedlnosti. Veškerá jednání veřejné správy, tedy i místní samosprávy, mají při interpretaci a aplikaci právních předpisů nalézt řešení, které by zajišťovalo maximální realizaci základních práv účastníků, a není-li to možné, rozhodnout v souladu s obecnou ideou spravedlnosti. Orgány veřejné moci totiž při své činnosti nejsou vázány doslovným zněním zákona, ale smí a musí se od něj odchýlit, pokud to vyžaduje mimo jiné systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku.
Rovněž postup, kdy obecní úřady považují za zástupce dětí v řízení o vyměření místního poplatku jejich rodiče, je v rozporu jak s příslušnými zákonnými ustanoveními, tak s ústavně zaručenými základními právy dotčených dětí. Ustanovení § 37 odst. 1 zákona o rodině výslovně zakotvuje nepřípustnost zastoupení dítěte ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem. V řízení o vyměření místního poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem tak nemohou být zástupcem dítěte rodiče, kteří sami mají povinnost tento místní poplatek zaplatit, a jde u nich tedy o zjevný střet jejich zájmu se zájmem dítěte. Obecní úřad je v takovém případě povinen ustanovit nezletilému zástupce podle § 26 odst. 1 písm. a) daňového řádu a jeho prostřednictvím rovněž nezletilému případný platební výměr doručit. Pokud tak obecní úřad neučiní, jsme přesvědčeni, že nemohlo dojít k řádnému doručení platebního výměru, a tedy takový platební výměr nemohl nikdy nabýt právní moci ani vykonatelnosti.
AKTUÁLNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA
S účinností od 1. 7. 2012 bylo do zákona o místních poplatcích včleněno nové znění § 12, který v současné době výslovně stanoví, že je-li poplatník v době vzniku povinnosti zaplatit poplatek nezletilý, odpovídají za zaplacení poplatku tento poplatník a jeho zákonný zástupce společně a nerozdílně a v případě nezaplacení místního poplatku vyměří obecní úřad poplatek jednomu z nich. Oproti předchozí úpravě tak § 12 zákona o místních poplatcích nově obsahuje dokonce výslovné zmocnění správce daně vyměřit místní poplatek i nezletilé osobě, a dle našeho názoru je v této části z výše uvedených důvodů protiústavní.
Při současné právní úpravě je tak opět jedinou ústavně přijatelnou možností vyměření místního poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem zákonnému zástupci nezletilého poplatníka.
V současné době rovněž čeká na projednání v Poslanecké sněmovně vládní návrh novely zákona o místních poplatcích, ke které byl připraven rozsáhlý pozměňovací návrh, na jehož základě by mohlo dojít k osvobození od místního poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem vztahujícímu se na všechny osoby umístěné v zařízeních ústavní či ochranné výchovy, zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, i v pěstounské péči (a to i zpětně ve vztahu k poplatkům, u nichž povinnost zaplacení vznikla v minulosti a nebyly dosud zaplaceny), znovuzavedení možnosti individuálního prominutí místního poplatku na žádost poplatníka (a to i zpětně za poplatky vyměřené v minulosti), a především k výslovnému ustanovení, že za zaplacení místního poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem v případě nezletilého poplatníka odpovídá jeho zákonný zástupce a tento místní poplatek vyměřuje obecní úřad vždy a jedině zákonnému zástupci nezletilého poplatníka. Pozměňovací návrh je podporován širokou skupinou poslanců ze všech parlamentních stran a nezbývá než doufat (v zájmu dětí i obcí) v jeho přijetí.
(Rozšířené znění tohoto článku, včetně odkazů na související judikaturu a odbornou literaturu, bylo publikováno v časopisu Daňový expert č. 1/2013 na straně 30 pod názvem Daň z hlavy v českém daňovém systému 21. století).
ALENA VLACHOVÁ
advokátka
MARTIN SNÍŽEK
advokátní koncipient
