Sociální pohřby

Je bohužel trendem posledních let, že obce a města musí řešit palčivý nárůst agendy tzv. sociálních pohřbů, kdy není v zákonem stanovené lhůtě zajištěno pohřbení zemřelého. Není proto překvapivé, že se ochránce veřejných práv (dále také ochránce) setkává s podáními, které se týkají rovněž otázky...

Je bohužel trendem posledních let, že obce a města musí řešit palčivý nárůst agendy tzv. sociálních pohřbů, kdy není v zákonem stanovené lhůtě zajištěno pohřbení zemřelého. Není proto překvapivé, že se ochránce veřejných práv (dále také ochránce) setkává s podáními, které se týkají rovněž otázky sociálních pohřbů zajišťovaných městy a obcemi.

ÚMRTÍ OSAMĚLÉ OSOBY

Na ochránce se v roce 2012 obrátil se stížností kamarád bezdomovce, který zemřel na ubytovně. Tělo našel známý zemřelého, který zavolal policii. Ta se snažila najít a kontaktovat nějaké příbuzné, ale marně. Bylo zjištěno, že jediným příbuzným byl nemanželský syn žijící mimo území ČR, se kterým se však zemřelý nestýkal. Ani policii se nepodařilo jej kontaktovat.

Kamarád zemřelého se na příslušném úřadě informoval na možnost získat ostatky za úhradu nákladů spojených se zpopelněním. S dalšími známými se totiž dohodl, že se na potřebnou částku složí a zajistí zemřelému pohřeb na jeho oblíbeném místě. Dozvěděl se však, že ostatky mrtvého není možné od úřadu získat a na dotaz, zda již byl zemřelý zpopelněn, se odpovědi nedočkal. Stěžovatel byl celou situací rozhořčen, neboť nevěděl, co se s tělem zemřelého kamaráda stalo a nemohl se s ním důstojně rozloučit.

V návaznosti na podanou stížnost se ochránci dostalo od příslušného úřadu vysvětlení, že podle žádosti ústavu soudního lékařství o zařízení sociálního pohřbu pro zemřelého, bylo zjištěno, že zemřelý má syna žijícího mimo území ČR, kterého se nepodařilo dohledat. Proto musí nejprve proběhnout dědické řízení. Pokud v dědickém řízení neprojeví nikdo o pozůstalost zemřelého zájem, bude rozhodnuto, komu budou jeho ostatky předány. Urna s ostatky byla zatím uložena u pohřební služby, která zpopelnění zajišťovala, a čeká se na ukončení a závěry dědického řízení.

ZAJIŠTĚNÍ POHŘBENÍ

V daném případě obec postupovala podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, kde se uvádí, že nesjedná-li ve lhůtě 96 hodin od oznámení úmrtí podle zvláštního právního předpisu žádná fyzická nebo právnická osoba pohřbení nebo nebyla-li zjištěna totožnost mrtvého do 1 týdne od zjištění úmrtí a žádný poskytovatel zdravotních služeb v souladu s podmínkami stanovenými zvláštním právním předpisem neprojevil zájem o využití lidských pozůstatků pro potřeby lékařské vědy a výzkumu nebo k výukovým účelům, je povinna zajistit pohřbení obec, na jejímž území k úmrtí došlo nebo byly lidské pozůstatky nalezeny, případně vyloženy z dopravního prostředku. Lidské pozůstatky osob, u nichž nebyla zjištěna totožnost, mohou být pohřbeny pouze uložením do hrobu nebo hrobky.

Právnická nebo fyzická osoba, u které jsou lidské pozůstatky uloženy, je podle § 5 odst. 2 zákona o pohřebnictví povinna neprodleně informovat příslušnou obec, že nastaly skutečnosti podle odstavce 1. Je-li prokázáno, že jde o lidské pozůstatky státního příslušníka cizího státu, může obec sjednat jeho pohřbení až po obdržení souhlasu příslušného státu s pohřbením na území ČR; pokud obec tento souhlas neobdrží do 1 měsíce od zjištění úmrtí, může zajistit pohřbení těchto lidských pozůstatků, avšak pouze uložením do hrobu nebo hrobky.

PRÁVNÍ ZÁVĚRY OCHRÁNCE

Veřejný ochránce práv stěžovateli sdělil, že zákon o pohřebnictví ani jiný právní předpis nestanoví, kdo může být vypravitelem pohřbu, jinými slovy v případě úmrtí může pohřeb zajistit nejen rodinný příslušník, ale kterákoliv osoba, jež má na pohřbení zájem (druh, družka, kamarád, zaměstnavatel atd.). V daném případě došlo k situaci, kdy o nálezu mrtvého těla byla informována příslušná obec, na jejímž území se nacházela ubytovna, kde bylo nalezeno tělo zemřelého, a ta následně zajistila v souladu s výše uvedeným ustanovením zákona o pohřebnictví pohřbení formou zpopelnění.

Stěžovateli se dostalo ze strany ochránce poučení, že pokud se žádní příbuzní o urnu s ostatky na úřadě nepřihlásí, a o tyto ostatky projeví zájem jiná osoba, která měla k zemřelému osobní vztah, nemá obec důvod žádosti těchto osob nevyhovět. Obecně totiž platí, že s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky musí být zacházeno důstojně a tak, aby nedošlo k ohrožení veřejného zdraví nebo veřejného pořádku. Je zakázáno zacházet s lidskými pozůstatky nebo lidskými ostatky způsobem dotýkajícím se důstojnosti zemřelého nebo mravního cítění pozůstalých a veřejnosti.

Objeví-li se tedy po zajištění sociálního pohřbu další osoba, ať už jde o kamaráda nebo kolegu ze zaměstnání, která je ochotna náklady zpopelnění obci uhradit a zajistit pohřební obřad, není podle názoru ochránce důvod, proč by měla obec takovému počínání bránit. Naopak uhrazení nákladů zpopelnění je v těchto případech rychlejší než jejich refundace od státu prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj, které obcím náklady sociálních pohřbů v zákonem stanovených případech proplácí.

Poznatky ochránce svědčí o tom, že agenda tzv. sociálních pohřbů zajišťovaných obcemi narůstá, čímž se zvyšují také požadavky obcí na proplacení nákladů pohřbu od státu prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj, případně Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Ochránce v této souvislosti upozorňuje na to, že pokud stát přenesl odpovědnost za řádné pohřbívání na obce, je rovněž jeho povinností zajistit finanční krytí těchto nákladů, aby obce mohly tuto zákonem uloženou povinnost řádně plnit.

MAREK HANÁK

Kancelář veřejného ochránce práv, Brno

ILUSTRAČNÍ FOTO: DAGMAR HOFMANOVÁ