Péče o památky se zaměřuje na jejich využití ve 21. století

Z pozice obcí se nejčastěji setkáváme s péčí o nemovité památky. Během posledních dvaceti let se tato péče výrazně zlepšila. V období před revolucí byly devastovány i při existenci odborné organizace, která je měla chránit. Byla však »bezzubá« proti rozhodnutím »shora«,...

Z pozice obcí se nejčastěji setkáváme s péčí o nemovité památky. Během posledních dvaceti let se tato péče výrazně zlepšila. V období před revolucí byly devastovány i při existenci odborné organizace, která je měla chránit. Byla však »bezzubá« proti rozhodnutím »shora«, takže se chránilo pouze tam, kde to nepřekáželo.

Po revoluci se zdevastované objekty vracely původním majitelům. Ti, většinou s minimálními finančními prostředky, se snažili rozpadající objekty alespoň stavebně zachránit. Naráželi však na památkovou péči, která najednou měla dostatečný prostor a rozhodování mnohdy nebylo schopno kompromisně vystihnout situaci investora, nutnou záchranu památkové podstaty objektu a zachování jeho existence.

V této době se často chránilo úplně všechno bez ohledu na následky, jež občas vedly i k tomu, že objekt úplně zanikl. Velmi nešťastné bylo i to, že památková péče neměla jednotnou metodiku a každý »památkář« rozhodoval subjektivně, bez potřebných znalostí a mnohdy se, místo jednoznačného stanovení podmínek, projektovalo. Památková péče se tak pro mnohé investory a architekty stala nepřítelem číslo jedna.

V posledních letech se situace z velké části stabilizovala. Památky většinou dlouhodobě mají svého majitele a péče o ně již není především otázkou jejich fyzické záchrany, ale spíše jejich zvelebování a přizpůsobování životu v 21. století, včetně hledání vhodné náplně. To rovněž způsobuje konflikty, ale většinou jde spíše o detaily, jež sice celkově nenarušují podstatu památkové ochrany, ale navenek bývají velmi nevkusné. Bohužel, metodika památkové ochrany dosud ještě není jednoznačně stanovená a dialog mezi investory, architekty a památkáři též příliš daleko nepokročil, i když jsou neustálé snahy navázat jej.

Velký podíl na zklidnění situace na poli památkové péče má Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón. Jeho principem je vícezdrojové financování - stát, obec, vlastník památky. V tomto projektu hraje jednu z hlavních rolí Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, které je partnerem Ministerstva kultury a v soutěži Historické město roku také Ministerstva pro místní rozvoj. Obce se stávají aktivními ochránci historického dědictví na svém území a také dokážou vést lepší dialog se »svými« investory.

Jako alarmující ale vnímám stále menší podíl státních prostředků nejen do Programu regenerace, ale do ochrany památek jako takové. I v době ekonomické krize je nutné si uvědomit, že památky jsou pro stát důležité nejen jako paměť minulosti, ale také jako obrovský ekonomický potenciál.

(Památkové péči se v tomto vydání Moderní obce věnujeme na str. 25-32 v příloze Obce a péče o památky, pozn. redakce.)

Ing. IVANA POPELOVÁ
náměstkyně primátora Českých Budějovic a 1. místopředsedkyně Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska

I v době ekonomické krize je nutné si uvědomit, že památky jsou pro stát důležité nejen jako paměť minulosti, ale také jako obrovský ekonomický potenciál.

FOTO: archiv