Příliš časté a vzájemně neprovázané změny územních plánů přináší nejistotu do právních vztahů a mají výrazný dopad na život obyvatel. Problém se týká řady měst i obcí, nechvalně známým případem je Praha.
Nesourodou výstavbu na území hlavního města kritizoval už v roce 2006 tehdejší ombudsman Otakar Motejl. Podle veřejného ochránce práv je důsledkem podcenění významu územního plánování »umisťování problémových staveb do těsné blízkosti obytných zón (průmyslových objektů či kapacitních silnic v sousedství obydlených území), urbanistické a architektonické ztvárnění zástavby narušující krajinný ráz území«. (Viz souhrnná zpráva za rok 2006 na www.ochrance.cz.)
NESTABILNÍ ÚZEMNÍ PLÁN
Za změnami územních plánů jsou často požadavky investorů na výstavbu bytů, polyfunkčních budov a obchodních či logistických center, kterým ustupuje zeleň, veřejná prostranství a zemědělská půda. Jedním z mnoha případů změn podle vůle investora je obec Dřísy, kde měl vyrůst největší mlýn ve střední Evropě (viz publikace Občané sobě, dostupná na http://arnika.org).
Schvalování změn s sebou nese nedostatečné posouzení variant, tlak na rozvoj území a neohleduplnost k okolní zástavbě, společně s nízkou informovaností veřejnosti (na rozdíl od přijímání celého územního plánu, o němž se občané dozvědí snadněji). Narychlo schválené změny nejen že neřeší problémy měst, ale někdy nerespektují ani požadavky stavebního práva.
Stavební zákon (č. 183/2006 Sb.) totiž v § 55 odst. 3 stanoví, že zastavitelné plochy lze změnou územního plánu vymezit pouze za určitých podmínek: je třeba doložit, že není možné využít stávající zastavitelné plochy. K tomu musí být navíc prokázáno, že jsou nové plochy skutečně zapotřebí.
Např. v Praze se za poslední roky projednalo přes tisíc změn územního plánu, z nichž některé se dotýkaly rozsáhlého území a znamenaly rozšiřování zastavitelného území, zástavbu zemědělských ploch (nová obytná čtvrť v Pitkovicích) či kácení zeleně.
MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA ZMĚNY
Přistoupí-li se ke změnám územního plánu, měli by úředníci respektovat několik základních požadavků pro rozvoj území. Především je třeba posoudit míru zastavěnosti území, popř. lze stanovit její maximální míru. Jinak je přirozené, že investoři budou usilovat o co nejrozsáhlejší zástavbu.
S tím souvisí stávající intenzita dopravního zatížení, kterou je třeba při změnách rovněž sledovat - např. v okolí Brna (Bosonohy či Troubsko) je již nyní několik míst, kde jsou překračovány hlukové a imisní limity. Pak je vhodné řešit dopravní obslužnost nových urbanistických souborů přednostně hromadnou dopravou.
Dalším bodem je zachování dostatečného podílu zeleně a veřejných prostranství. Stejně tak by měl být při schvalování změn (týkajících se obytných ploch) rozšířen odpovídajícím způsobem rozsah občanského vybavení (viz Principy a pravidla územního plánování, dostupné na www.uur.cz). Tuto povinnost by mohli nést investoři. K těmto obvyklým požadavkům se ve větších městech připojují další problémy, např. nepřekračování maximální výšky zástavby.
HLEDÁNÍ KOMPROMISU
Obce a města by měly sledovat potřeby rozvoje území a ke změnám územních plánů přistupovat opatrně. Každá změna by měla být řádně odůvodněna - mělo by se jednat (podle metodického pokynu Ministerstva pro místní rozvoj) o komplexní zdůvodnění přijatého řešení a vybrané varianty.
Stejný názor zastává také Nejvyšší správní soud, podle něhož je třeba »podrobně odůvodnit, jaké zastavitelné plochy jsou dosud nevyužity, z jakých důvodů je nelze k nové výstavbě použít«. Povinností pořizovatele je podle něj »u všech pozemků, u kterých došlo ke změně z nezastavitelných na zastavitelné, podrobně vysvětlit, proč se právě tyto pozemky jeví jako vhodná náhrada za nevyužité pozemky« (viz rozsudek č. j. 8 Ao 6/2011-100, www.nssoud.cz).
Územní plánování je náročnou činností z hlediska časového, právního i odborného. Uspokojit všechny zájmy nelze, ale povinností veřejné správy je hledat vyvážený kompromis.
VENDULA ZAHUMENSKÁ
doktorandka na Právnické fakultě MU Brno a spolupracovnice o. s. Arnika
Obce a města by měly uvážlivě sledovat potřeby rozvoje svého území a ke změnám územních plánů přistupovat opatrně. A navíc by každá změna měla být náležitě odůvodněna.