Může si kontrolní výbor přizvat k provedení kontroly odborníka, jenž disponuje potřebnými znalostmi k řádnému provedení kontroly? Ustanovení § 119 odst. 4 zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, předpokládá provedení kontroly »kontrolním výborem«,...
Může si kontrolní výbor přizvat k provedení kontroly odborníka, jenž disponuje potřebnými znalostmi k řádnému provedení kontroly?
Ustanovení § 119 odst. 4 zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, předpokládá provedení kontroly »kontrolním výborem«, výslovně však nepočítá s možností »přizvat« další osoby na straně kontrolujícího výboru typicky za účelem zajištění odborných znalostí /na rozdíl např. od zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), v platném znění/. Kontrola prováděná kontrolním výborem by však měla zabezpečovat především odborné posouzení kontrolovaných skutečností, což nemusí být bez součinnosti výboru s třetími osobami vždy možné. Z tohoto hlediska lze považovat za přípustné, aby se i na kontrole prováděné kontrolním výborem podílely osoby, které nejsou jeho členy, a to právě za účelem kvalifikovaného posouzení odborných skutečností. Ostatně kontrola prováděná kontrolním výborem je svou povahou vnitřní kontrolou (subjekt kontroluje sám své vlastní působení), a proto lze přítomnost třetích osob při provádění kontroly považovat za možnou i bez výslovného zákonného ustanovení.
Odlišnou otázkou však v této souvislosti je, zda může přizvat třetí osobu k účasti na provádění kontroly samotný kontrolní výbor (svým usnesením), anebo zda je nutné, aby o této možnosti vždy rozhodlo zastupitelstvo obce jakožto zřizovatel výboru.
Kontrolní výbor, přestože je podle zákona o obcích zřizován povinně, není orgánem obce, nýbrž »pouze« orgánem zastupitelstva obce, a jako takový nemůže vytvářet vůli obce navenek. Mezi obcí a osobou, která by byla přizvána k účasti na kontrole prováděné kontrolním výborem, totiž nepochybně musí dojít ke vzniku určitého právního vztahu (lhostejno, zda úplatného či nikoli), jenž výbor sám o své vůli založit nemůže. Proto, aby se určitá osoba mohla účastnit kontroly, je primárně nutné rozhodnutí zastupitelstva obce, a to buď ad hoc, jímž bude určitá osoba přizvána k účasti na konkrétní kontrole, nebo obecně např. tím, že zastupitelstvo v jednacím řádu či jiným svým rozhodnutím »zmocní« výbor, aby svým vlastním (leč navazujícím) rozhodnutím přizval k účasti na konkrétní kontrole třetí osobu (vůli obce zde v tomto případě nevytváří výbor, ale již zastupitelstvo svým rozhodnutím).
Od účasti třetí osoby přímo při kontrole je nutné odlišovat neformální konzultace, které by členové kontrolního výboru uskutečňovali se třetími osobami ve vztahu ke kontrolním zjištěním či k podkladům získaným při kontrole. Ty jsou mimo »formální« prováděnou kontrolu, a závisí tedy zcela na členech výboru, zda tyto neformální konzultace uskuteční. Za předpokladu, že »konzultujícím« osobám nebudou předávány údaje chráněné podle zvláštních předpisů (např. osobní údaje či obchodní tajemství, k jejichž ochraně je obec povinna), by bylo přípustné, aby těmto osobám byly zpřístupněny i příslušné dokumenty či jejich kopie /na jejich vydání má kontrolní výbor a tedy i jeho členové nárok s odkazem na § 109 odst. 3 písm. a) bod 2 zákona o obcích/.
V případě těchto neformálních konzultací totiž nedochází ke vzniku právního vztahu mezi obcí a třetí osobou (včetně její případné právní odpovědnosti za zaujatá stanoviska), a třetí osoba proto nemůže vůči obci uplatňovat ani žádné právní nároky za poskytnuté konzultace.
JUDr. ADAM FUREK
právník
