Pokud provozovatel průmyslové firmy způsobil svou činností škodu, právní řády jednotlivých členských států mu vždy ukládaly nahradit škodu na soukromém majetku. Ale čas od času vznikla situace, kdy byly poškozeny i složky životního prostředí, jež jsou ve vlastnictví státu a které buď zdánlivě nemají žádnou cenu, nebo je taková hodnota nevyčíslitelná.
Evropská unie nyní uplatňuje princip, že od škůdce, který škodu způsobí, nechce nahradit škodu v penězích, protože peníze v tomto případě státu k ničemu nejsou, ale chce, aby škůdce uvedl poškozenou složku životního prostředí do původního stavu.
O detailech zákona č. 167/2000 Sb., o předcházení ekologické újmě (viz box na další straně) jsme si povídali s Petrem Panským z advokátní kanceláře Norton Rose.
Jak funguje ochrana vybraných složek životního prostředí podle tohoto zákona?
Ochrana se týká v zásadě čtyř okruhů. Jde o volně žijící chráněné živočichy a planě rostoucí chráněné rostliny a jejich přírodní stanoviště, podzemní a povrchové vody a půdu. Zákon říká, že pokud dojde na některé z těchto složek zásahem člověka k jejímu zničení nebo k závažnému zhoršení jejího stavu, je to považováno za nepříznivou měřitelnou změnu přírodního zdroje nebo za měřitelné zhoršení jeho funkcí, a tedy za ekologickou újmu.
Může přitom nastat buď oslabení produkčních funkcí, nebo jde o mimoprodukční funkce, tedy ty, které přímo neposkytují hmatatelný užitek nebo penězi ocenitelný, ale jsou zcela zásadní jak pro existenci člověka, tak přírody. A to jsou biologické, ekologické, hygienicko-léčebné a estetické funkce.
Jaká jsou nápravná opatření?
Jde o celkem tři druhy nápravných opatření: primární nápravná opatření, doplňková nápravná opatření a vyrovnávací nápravná opatření.
Primární nápravná opatření budou spočívat v tom, že na náklady škůdce bude obnoven původní stav. Doplňková nápravná opatření jsou další kompenzací k tomu, co bylo zničeno. A budou ještě aplikována vyrovnávací nápravná opatření. To jsou ta, která mají dočasně kompenzovat negativní efekty způsobené škody (například zabránit splachu půdy na místě zničeného lesa).
Škůdce je povinen hradit ony tři typy nákladů na nápravu, dále například náklady na analýzu rizik, sběr dat, náklady na sledování a kontrolu. V neposlední řadě ho čeká i náhrada za omezení práv vlastníků nemovitosti nebo za náklady úřadů na vedení správního řízení.
U provozovatelů, kteří provádějí specifické činnosti, se nelze spoléhat na to, že budou mít prostředky na úhradu takových nákladů. Zákon jim proto nařizuje mít tzv. finanční zajištění.
Pro které firmy platí tato povinnost?
Jsou to provozovatelé, kteří provádějí »kvalifikované činnosti« uvedené v příloze číslo 1 zmíněného zákona. Vždy jde o činnosti, které mají »vrozené« riziko rozsáhlého poškození přírody. Jde o chemičky, firmy, zabývající se odpadovým hospodářstvím nebo přepravou nebezpečných nákladů. Na tyto společnosti od 1. ledna 2013 dopadá povinnost prokázat, že mají finanční zajištění. Pokud by takové zajištění neměly, nesmějí činnost vykonávat.
Co zákon č. 167/2000 Sb. považuje za finanční zajištění?
Zákon, potažmo nařízení vlády stanoví jen obecné principy. Lze předpokládat, že ve střední a východní Evropě bude v tomto případě naprosto dominantní pojištění. V západní Evropě a Spojených státech se objevuje spousta jiných, alternativních nástrojů (bankovní záruky, Bank Bonds nebo složení depozita). Většinou však půjde o přenesení rizika na někoho jiného.
Jakou úlohu sehraje v tomto případě Česká inspekce životního prostředí?
Česká inspekce životního pojištění bude posuzovat, zda finanční zajištění, jehož existenci povinná osoba doložila, splňuje kritéria stanovená zákonem a nařízením vlády, zejména zda je objem finančního zajištění adekvátní hrozící újmě, jaké újmy by byly z finančního zajištění kryty, či zda se finanční zajištění vztahuje na všechny tři již zmiňované druhy nápravy.
Zkoumat se bude také územní rozsah finančního zajištění, tzn. zda finanční zajištění bude krýt ekologickou újmu jen na území České republiky nebo i v sousedních státech.
Co se stane, když firmy nebudou mít finanční zajištění?
Zákon v tomto případě ukládá pokutu až do výše jednoho milionu korun. Navíc se firmy vystavují riziku, že je případná ekologická újma zruinuje.
Které firmy nemusí mít finanční zajištění?
Platí to pro skupinu provozovatelů, kteří neprovozují činnosti, uvedené v příloze 1 zákona. To však neznamená, že by se na ně zákon č. 167/2008 Sb. nevztahoval.
Zákon se týká každého, kdo provozuje činnost, která má soustavnou provozní povahu a nemusí to dokonce být ani činnost vykonávaná za účelem dosažení zisku (tzn. podnikatelská), nicméně provozuje činnosti, které mohou ekologickou újmu způsobit. Rozhodující je, že provozuje soustavnou dlouhodobou hospodářskou, obchodní nebo podnikatelskou činnost, bez ohledu na to, zda je to osoba soukromého nebo veřejného práva.
Pokud na provozovatele »nastoupí« Česká inspekce životního prostředí s názorem, že způsobil ekologickou újmu nebo že taková újma bezprostředně hrozí, povede s ním inspekce soudní řízení. V něm má provozovatel poměrně omezené možnosti obrany. Inspekce mu navíc může uložit provedení nápravných opatření ještě před tím, než řízení zahájí. Jestliže se v průběhu soudního řízení ukáže, že ekologickou újmu způsobil někdo jiný, nebo se škodám nedalo zabránit, tak stát náklady firmě proplatí. Ve správním řízení, které se týká nápravných opatření, však neplatí odkladný účinek odvolání.
Můžete to vysvětlit?
Spoléhat na právní řešení situace je ošemetné. Státní orgán něco nařídí, a teprve potom se zkoumá, zda jeho závěr byl dobrý nebo špatný. Firma proto musí jednat, přičemž to mnohdy může být velmi bolestivý zásah do jejího rozpočtu.
Dalším důvodem, proč mít finanční zajištění, je, že pokud je několik provozovatelů, a ti způsobí společně ekologickou újmu, odpovídají za ni společně a nerozdílně. To jinými slovy znamená, že se Česká inspekce životního prostředí může obrátit na kteréhokoliv z nich, aniž by vůbec zkoumala míru jeho zavinění a může po něm žádat úhradu škody.
A ještě jednu důležitou věc bych rád připomněl: Bylo by chybou domnívat se, že když ekologická újma postihne firemní pozemek, tak to stát nezajímá.
Může firmám pomoci některý druh pojištění, které v minulosti uzavřely?
Některé firmy kalkulují s tím, že ekologická újma by se hradila z majetkového pojištění - z obecné odpovědnosti za škodu. Záleží na pojistné smlouvě, ale většinou tyto smlouvy nekryjí ekologickou újmu. Nebo nekryjí všechny náklady, které ze zákona vyplývají. Nebo z pojistky vyplývá, že pojištěný nemůže dělat úkony, kterými by de facto přijal svoji odpovědnost ještě před tím, než to pojišťovna schválí.
Co dodáte závěrem?
Snad ještě to, že zákon rovněž ukládá povinnost podávat informace. Platí, že státní orgán nemá v tomto případě povinnost vyšetřovat, ale škůdce mu sám, z vlastní iniciativy musí sdělovat všechno podstatné. Vyžaduje to součinnost provozovatele (tedy škůdce) a inspekce. Pokud k ní nedojde, hrozí škůdci sankce až do výše 1 milionu korun.
DAGMAR ŠÍSTKOVÁ
šéfredaktorka, oPojištění.cz s.r.o.
Bylo by chybou domnívat se, že pokud ekologická újma postihne firemní pozemek, stát se o takové poškození životního prostředí nebude zajímat.
Přehled dotčených činností
Povinnost provést základní posouzení rizik vzniká u provozování těchto stanovených činností:
provozování zařízení podléhajícího vydání integrovaného povolení;
provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů podléhajících souhlasu;
vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebno podzemních;
čerpání znečištěných podzemních vod a jejich následné odvádění do vod povrchových nebo podzemních;
odběr povrchových vod;
odběr podzemních vod;
čerpání povrchových nebo podzemních vod a jejich následné vypouštění do těchto vod za účelem získání tepelné energie;
vzdouvání nebo akumulace povrchových vod podléhající povolení;
zacházení se závadnými látkami;
nakládání s nebezpečnými chemickými látkami, přípravky na ochranu rostlin nebo biocidními přípravky;
přeprava nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků potrubím nebo v železniční, silniční, vodní vnitrozemské, letecké nebo námořní dopravě;
nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty;
přeshraniční přeprava odpadů do ČR, z ČR a přes ČR;
nakládání s těžebním odpadem;
provozování úložišť oxidu uhličitého.
ZDROJ: AUTORKA
Legislativa
Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě je účinný již od srpna 2008 a původci ekologické újmy ukládá velmi nepříjemné břemeno povinnosti nést náklady obnovy určitých složek životního prostředí do původního stavu.
S účinností od 1. ledna 2013 navíc zákon požaduje, aby provozovatelé určitých specifických průmyslových činností měli sjednáno tzv. finanční zajištění pro jimi způsobenou ekologickou újmu.
Zákon byl vydán na základě transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/35/ES a řeší problematiku ekologické újmy.
ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV
ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV HN
