Další diskusní setkání, uspořádané minulý měsíc časopisem Moderní obec tentokrát v prostorách Vysoké školy finanční a správní, o. p. s., si vytklo za cíl soustředit se hlavně na hledání odpovědí, jak lze podporou místního rozvoje přispívat k udržení dostupnosti veřejných služeb v regionech, zejména na úrovni správních obvodů obcí s rozšířenou působností.
Pozvání k pomyslnému kulatému stolu přijal: Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc., prorektor VŠFS, o. p. s.; PhDr. Jaroslava Kadeřábková, CSc., z katedry regionálních studií Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze; Mgr. Ingrid Štegmannová, Ph.D., vedoucí oddělení vnějších vztahů Kanceláře Svazu měst a obcí ČR; Ing. Josef Bartoněk, předseda Sdružení místních samospráv ČR; Josef Bezdíček, místopředseda Svazu měst a obcí ČR, předseda Komory obcí SMO ČR; Antonín Metál, MPA, ředitel odboru veřej né správy Ministerstva vnitra ČR; Mgr. Jiří Markl, vedoucí oddělení strategie regionální politiky Ministerstva pro místní rozvoj ČR; JUDr. Marek Starý, Ph.D., místostarosta obce Kamenné Žehrovice, vedoucí katedry práva a veřejné správy VŠFS, o. p. s., Václav Pošmurný, koordinátor vyjednávacího týmu Národní sítě Místních akčních skupin ČR; Michal Rada, vedoucí Sociálního fóra, minitým pro veřejnou správu ČSSD; Ing. Marek Jetmar, Ph.D., ze společnosti Quartus, s. r. o., specialista v oblasti regionální politiky, rozvoje měst a venkova, strukturálních fondů a veřejné správy; Ing. Jiří Hužera, projektový manažer Regionální rozvojové agentury Střední Čechy
Diskusi zahájil Vladimír Čechák. Připomněl, že právě za kvalitu a dostupnost veřejných služeb, stejně jako za jejich organizaci, bývají zastupitelé kritizováni - nebo znovu voleni. Naopak jsou to zase zastupitelé a politické reprezentace obcí a měst, kdo podle tohoto ohlasu veřejnosti na veřejné služby hodnotí své partnery, tedy zaměstnance radnic a magistrátů. Diskuse u tohoto pomyslného kulatého stolu plně spadá i do dlouhodobé tendence Vysoké školy finanční a správní, o. p. s., resp. její katedry práva a veřejné správy, pořádat podobná diskusní setkání. To nejbližší po říjnových volbách do Senátu a zastupitelstev krajů by se v prostorách VŠFS mělo ve druhé polovině října věnovat problematicve nového zákona o úřednících.
CHYSTÁ SE ANALÝZA VEŘEJNÝCH SLUŽEB - Z NÍ SE ODVODÍ JEJICH STANDARDY
Antonín Metál uvedl, že Ministerstvo vnitra v létě přistoupilo k projektu resortů financí a pro místní rozvoj, který dostal do vínku analýzu veřejných služeb v České republice. »Na základě této analýzy veřejných služeb, ať už je zajišťují úřady nebo územní samosprávné celky, bychom chtěli stanovit standardy služeb. Tedy z pohledu státu definovat, co to veřejná služba garantovaná státem je. Ve chvíli, kdy se jasně řekne, co stát garantuje, se stát "podívá do své peněženky" a bude moci stanovit, na co má a na co nemá peníze,« vysvětlil Antonín Metál. Podle jeho slov Ministerstvo vnitra přitom nechce nikterak zasahovat do záležitostí výlučně v kompetenci samostatné působnosti. Naopak odpovědnost za to, co je věcí státní správy a za co jednoznačnou garanci nese stát, nesmí být už skrytě přesouvána na obce nebo kraje.
»Jistěže z toho bude vyplývat, že stát si bude definovat dostupnost státní správy a následně například určovat, že řekněme dopravní agendy se budou vykonávat výhradně na úřadech obcí s rozšířenou působností. Tam stát fungování těchto agend finančně zabezpečí. Ale nebude už hradit náklady související s výkonem těchto agend, pokud by je některá "dvojková" či "jedničková" obec chtěla mít na svém úřadě,« zdůraznil Antonín Metál.
V té souvislosti hovořil také o chystaném, z pohledu zejména řady menších obcí kontroverzním rušení matričních a stavebních úřadů na obcích nižšího typu. »S MMR jsme se ohledně stavebních úřadů již dohodli, že poněkud přibrzdíme v rušení stavebních úřadů k roku 2014 a možná tento termín o rok, dva prodloužíme. Nicméně cílem pro stavební úřady - a stejně tak i pro matriky - nadále zůstávají "trojkové" obce,« řekl Antonín Metál. »Státní správa vůbec by v souladu s Koncepcí dokončení reformy veřejné správy měla být z menších obcí přesunuta na úřady obcí s rozšířenou působností (ORP). Na "jedničkách" jí zůstane pouze minimum, například ochrana proti povodním či obrana státu. Díky tomu se však územní samosprávy budou moci plně soustředit na to, čemu, resp. komu by měly sloužit.«
Ředitel odboru veřejné správy MV ČR také připomněl, že Česká republika má bezmála 6,5 tis. obcí, z nichž 3,5 tisíce je do 500 obyvatel. »Právě v těchto dnech přibyly další dvě obce, které se odtrhly od Valašského Meziříčí,« oznámil Antonín Metál. »Takový akt není levný. Pro stát to znamená vydat o 300 tis. korun vyšší příspěvek, než jaký vydával na původní obec. Pravda, Valašské Meziříčí bude naopak v rámci RUD kráceno o přibližně dva miliony korun, ale ty se státu pochopitelně nevrátí, nýbrž budou přerozděleny mezi všechny obce v republice. I proto Ministerstvo vnitra bude iniciovat, aby jako nové obce mohly vznikat pouze ty, které budou mít minimální počet obyvatel 3000-5000. Samozřejmě zatím jde pouze o návrh, hodněš bude záležet, jak se k tomu postaví například Legislativní rada vlády. V bleděmodrém něco podobného platí o statutárních městech. Dnes by tenmto statut chtěla mít řada měst. Některá statutární města zase tím, že od nich odcházejí některé místní části, ztrácejí na počtu obyvatel. Máme, jak známo, i statutární města s pouze 40 tis. obyvateli. Naší snahou je, aby nikde nevznikala žádná statutární města pod 25 tis. obyvatel. Usilujeme také o omezení vnitřního členění statutárních měst. Pro účely samosprávy ať se tato města člení, jak chtějí. Ale budou-li chtít některé jejich městské části vykonávat státní správu, bez souhlasu státu to nebude možné.
»K tomu, co říkáte, pane řediteli, bych připojil drobnou perličku,« navázal Michal Rada. »Jisté nejmenované občanské sdružení zvažuje podání ústavní stížnosti na údajnou protiústavnost existence městských částí ve statutárně členěných městech. Podle výkladu tohoto sdružení totiž ústavnost končí na úrovni obce.«
DOKONČUJEME REFORMU VEŘEJNÉ SPRÁVY? POKRAČUJEME V NÍ? A ZAČALI JSME S NÍ VŮBEC?
»Oceňuji, že Ministerstvo vnitra přichází s konceptem reformy veřejné správy už na přibližně deset let,« konstatoval Vladimír Čechák. Přesto se zeptal: »Reformy veřejné správy probíhají už od počátku 90. let minulého století - lze však takový vývoj nazývat "reformami"? Nebo je to pouhý permanentní vývoj změn?« To druhé označení bych nyní považoval za přiléhavější,« podotkl a pokračoval: »Někdy se jako možný příklad pro ČR uvádí Francie, kde města a obce dovedou dobře spolupracovat. Netvrdím, že by Francie nemohla být v řadě směrů opravdu vzorem. Jenže naše veřejná správa se během dvou posledních desetiletí rozvíjela způsobem, že jsme se v mnoha dílčích věcech inspirovali vzory z mnoha zemí, ale nakonec výsledek byl takový, jako byste roubovali bramboru na hrušeň. Jenže základem efektivního čerpání zkušeností ze zahraničí musí být racionální analýza a hodnocení základních systémů veřejné správy, které fungují. To se u nás neděje. Naše škola zpracovala hned dva návrhy na takový výzkum. Moc bych prosil o to, aby jim Ministerstvo vnitra věnovalo pozornost a tento výzkum podpořilo,« vyzval prorektor VŠFS.
»Není dobře, že Ministerstvo vnitra zpracovalo materiál Koncepce dokončení reformy veřejné správy bez analýzy dosavadních kroků. Vůbec bych se nedivil, kdybychom tu za chvíli s určitou nostalgií vzpomínali například na okresní shromáždění starostů a funkční okresní úřady - a možná i diskutovali o smyslu ustavení krajů. Zkrátka si nemyslím, že jsme ve fázi dokončování reformy veřejné správy. Spíše bych mluvil o dalším pokračování reformy,« řekl Josef Bartoněk. »Bohužel, v této fázi se už asi nedostane na to, abychom se zabývali například tím, zda ustavení krajů přece jen nebyla chyba.«
»Já bych "psí hlavu" krajům zase až tolik nenasazoval,« polemizoval Michal Rada. »Kdo jste absolvovali některá ze setkání hejtmanů se starosty, tak jste si nemohli nepovšimnout, jak tam často ze strany obcí a měst unisono na adresu krajů zaznívá (samozřejmě trochu přeháním): Do ničeho nám nemluvte, jenom nám dejte více peněz. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale případ ROPů je pro to jako vyšitý. Ano, některé kraje skutečně stoprocentně zatím neplní svoji úlohu v pyramidálním systému. Ale už samotný jejich vznik byl bolestivý a vzpomeňme, jak obtížně se vytvářel i zákon o krajích. a některé jejho nedostatky se z té doby táhnou až dodnes. Buďme proto rádi, že v tomto zákoně je například § 67, který krajům dává možnost metodicky pomáhat obcím, byť ne všude se to děje ideálně.«
VRACÍME SE KE SLUČOVÁNÍ OBCÍ? ROZHODNĚ NE! TVRDÍ MV ČR
»Příliš se nedivím snahám některých místních částí, původně samostatných obcí, že se chtějí osamostatnit.« uvedla Jaroslava Kadeřábková. »Když totiž dříve byly přičleňovány k sousedním větším obcím, slibovalo se jim, že budou mít stejné možnosti včetně finančních podílů na svém rozvoji. Z hlediska svého empirického výzkumu musím konstatovat, že se tak však většinou nestalo. Nepozoruji ani příliš velkou snahu o lepší komunikaci politických reprezentací některých obcí s těmito často okrajovými částmi. Nejsem si však zároveň jista, zda Ministerstvem vnitra navrhovaných možná minimálně až 5 tis. obyvatel pro místní část, která se bude chtít oddělit od původní obce a stát se samostatnou obcí, není poněkud diskriminační počet,« vysvětlila Jaroslava Kadeřábková.
Také Josef Bartoněk projevil obavu, že úvahy Ministerstva vnitra v tomto směru zakládají do budoucna možné třecí plochy mezi ním a Sdružením místních samospráv ČR. »Dosud jsme s ministerstvem vedli konstruktivní, často přátelský dialog. Ale některá chystaná opatření, ať už by šlo o plošné rušení matričních či stavebních úřadů či omezování existence menších obcí, případně naznačené ztížení procesu oddělení části obce a jejího osamostatnění, nás poněkud do budoucna varuje. S takovou praxí bychom určitě nesouhlasili,« zdůraznil. »Pokud by se skutečně mělo jednat o některých návrzích, jak je tady pan ředitel Metál přednesl například k oddělování obcí, pak jsem přesvědčen o tom, že by o nich musela v Parlamentu rozhodnout dvoutřetinová ústavní většina,« dodal Josef Bartoněk.
Doplnil jej i Josef Bezdíček: »Zákon o obcích přece říká, že oddělení obce je možné už při tisíci obyvatel. Tak proč chcete tento počet obyvatel zvedat? To už je přece opravdu diskriminační! Takto se mohu jen domnívat, že v "šuplíku" už máte připravené i slučování obcí.«
Na tato slova reagoval Antonín Metál: »Ne, o slučování obcí rozhodně neuvažujeme. Jak už jsem však uvedl, vznikne-li nová samostatná obec nebo nová městská část, byť třeba i jen s onou tisícovkou obyvatel, má okamžitě nárok na úhradu výkonu státní správy s nákladem 300 tis. korun. Proto navrhujeme, aby to byl stát, který rozhodne, zda je vůbec účelné (a ovšemže i hospodárné) v takové nové malé obci vykonávat státní správu v rámci výkonu veřejné služby. Ono omezení možná až na 5 tis. obyvatel by byla možná přechodná, možná dlouhodobější pojistka, aby nesmyslně nevznikaly subjekty, které nejsme schopni uřídit, ale ani ufinancovat. I stát má přece svůj omezený rozpočet. Ostatně, budeme-li hovořit o místních částech, které se oddělují od větších měst, pak i po jejich případném osamostatnění to budou mít jejich občané na úřad města, tedy "za státní správou", stejně daleko, jako tam museli chodit/jezdit ještě před osamostatněním své místní části. Vezměte si v Evropě státy jako Nizozemsko, Belgii, Švédsko či Finsko. Tam počty obcí snižovali svým způsobem dokonce velmi direktivně. My pouze říkáme: Budiž, staňte se samostatnou obcí i s menším počtem obyvatel. Ale v rozměru své samostatné působnosti. Státní správu však vykonávat nebudete, protože by to nebylo efektivní.«
STANDARDY VEŘEJNÝCH SLUŽEB BYLO »TÉMA DNE« UŽ PŘED DESETI ROKY
»Již před lety jsme tuto otázku diskutovali v Pracovní skupině Ministerstva vnitra pro malé obce,« podotkl Josef Bezdíček. »A už tehdy jsme tvrdili, že by bylo dobré mít určité standardy veřejných služeb ve variantě pro malé obce i ve variantě pro města. Měly by to být služby, které je třeba občanům bez diskuse poskytovat. Přičemž by bylo lhostejné, zda by to byly služby v rámci výkonu samostattné působnosti či státní správy. Občan si tyto veřejné služby svým způsobem objednává, ať už v oblasti školství nebo třeba zdravotnictví - či při výkonu státní správy. Proto je důležité určit, kterou veřejnou službu budeme vykonávat na obci prvního typu, na "trojkách", ve statutárních městech, v kraji, v centru.«
»Trochu jsem se však dosavadního směřování diskuse lekl,« pokračoval Josef Bezdíček. »Začínáme totiž hovořit o další reformě veřejné správy, ale jednu z klíčových reforem, tj. reformu ústřední státní správy, jsme dosud neprovedli. Což nám mimochodem vytýká i Evropská unie...«
JAKOU BUDOUCNOST MÁ SPOJENÝ MODEL? NASTOUPÍ »ČEŠTÍ PREFEKTI«?
Místopředseda SMO ČR a předseda jeho komory obcí připustil, že ani v reformě veřejné správy neprobíhá vše bez problémů. Podle jeho slov dokonce někteří členové SMO pochybují o smysluplnosti spojeného modelu a tvrdí, že se pro ně stává přítěží pro výkon samosprávy. Mnohé malé obce navíc teskně vzpomínají na okresní úřady, od nichž se jim vždy dostalo dobré metodické pomoci. »Na rozdíl od toho, co jsem také já osobně očekával od vzniku krajů,« dodal Josef Bezdíček.
Upozornil rovněž na to, že SMO ČR připravuje teze meziobecní spolupráce směrované k "trojkovým" obcím. »Uvědomujeme si totiž, že se už velmi rychle blíží programovací období EU 2014-2020. Co však bude po něm? Bude pak Česká republika vůbec dostávat ještě nějakou finanční pomoc z fondů EU? Nebo už obce budou muset spoléhat pouze na národní - a možná také skromnější národní zdroje?« vysvětlil Josef Bezdíček. »Nyní nám v meziobecní spolupráci pomáhají také místní akční skupiny (MAS). Ale budeme se muset zamýšlet nad tím, jakou reformu veřejné správy připravíme pro volené místní samosprávy. To ony přece především odpovídají za rozvoj svěřeného území. A pokud se někdo domnívá, že rozpočtové určení daní je nyní novým zákonem již vyřešeno, pak odpovídám: Ne, vývoj kolem RUD zdaleka ještě neskončil! Osobně tvrdím, že RUD nejsou daně, ale dotace,« přiznal Josef Bezdíček.
Antonín Metál navázal názorem, že za situace, kdy výkon státní správy bude převáděn zdola na "trojky", se úřady obcí s rozšířenou působností mohou stát orgány se "všeobecnou působností", a svým způsobem tak navázat na činnost někdejších okresních úřadů. »Ale pak vzniká otázka, jak se k tomu postaví stát. Zda to vše ponechá ve spojeném modelu, nebo nebude-li chtít aplikovat "francouzský model", kdy v jedné budově spolu sedí samospráva i státní správa, která bude mít svého "prefekta" zastupujícího stát,« pokračoval Antonín Metál. »Tyto otázky však zatím skutečně nejsou na pořadu dne.«
ORP A JEJICH MOŽNÁ BUDOUCÍ ÚLOHA PŘI KOORDINACI ROZVOJE ÚZEMÍ
K úloze ORP v území se vrátila Ingrid Štegmannová. »O "trojkách" se zde zatím hovořilo především jako o základních jednotkách pro výkon státní správy. Ale ve Svazu měst a obcí se začíná diskutovat rovněž o nastavení koordinačních mechanismů při rozvoji území na úrovni správních obvodů »trojkových« obcí. V území správního obvodu ORP, která už má i oporu v legislativě a je součástí systému veřejné správy, by mohly být řešeny a koordinovány také další otázky v samosprávné působnosti obcí. Například dostupnost některých základních veřejných služeb. Ve Svazu se o tom bavíme hlavně v souvislosti s Cílem 2 nového programovacího období EU 2014-2020. Ale výhledově "trojky", resp. jejich správní obvody, tento kontext dál překračují, protože by mohly být výrazným článkem mechanismu pro koordinaci rozvoje daného území. Svým způsobem, jak už zde ostatně rovněž bylo řečeno, by se tak mohlo navázat i na tradici někdejších okresních shromáždění starostů a v území ORP vytvářet jakousi platformu "poradního sboru starostů". Tak by se mohlo lépe dospět k dohodám, co v daném území má být, co tam chybí, jak to vše financovat, která obec a jak se na čem bude podílet apod. Domnívám se, že právě nyní nastal vhodný čas chopit se příležitosti a meziobecní spolupráci v příštím programovacím období EU podpořit rovněž tímto způsobem,« uvedla Ingrid Štegmannová.
»Souhlasím s vámi,« konstatoval Antonín Metál »Ale musím se zároveň zeptat: Jakou roli hraje, nebo jakou roli by měl hrát vyšší územní samosprávný celek, tedy kraj, v utváření území na principu samosprávy? je tato jeho úloha malá nebo velká, okrajoová či zásadní? V úrovni samosprávy by přece právě kraj měl být hegemonem strategického rozvoje daného regionu.«
MNOHÉ ORP JSOU PŘIROZENÝMI CENTRY ÚZEMÍ UŽ TEĎ
»Koncentrace výkonu přenesené působnosti na úrovni ORP představuje významný posun a koresponduje s tendencí soustředit výkon státní správy v území v těchto jednotkách,« řekl Marek Jetmar. »Správní obvody "trojkových" obcí se zpravidla do určité míry kryjí se správními obvody či územní působností některých dalších institucí, které v daném území fungují. Nezřídka právě ORP bývají také přirozeným středem těchto správních mikroregionů. Tento krok povede k posílení spádové role trojkové obce a tedy i její pozice v sídelní struktuře. Sjednocení správních obvodů při výkonu přenesené působnosti objektivně vyvolá potřebu intenzivnější interakce ORP s ostatními obcemi, resp. pro obce v jejich správním obvodě nastavit nějaké nové formy komunikace. Přestože půjde "pouze" o výkon přenesené působnosti, budou se »trojkové« obce muset učit a zvykat si na větší odpovědnost za situaci v tomto území a ve spolupráci s okolními obcemi se začít podílet na, což bych podtrhl, rozvoji tohoto funkčního území,« připomněl Marek Jetmar.
»ORP však zatím bude mít na svých bedrech pouze státní správu,« připomněl Antonín Metál.
»Již nyní ORP coby ekonomická centra, střediska služeb, ohniska místního trhu práce ve větší či menší míře ovlivňují situaci v ostatních obcích a nutnost neformální spolupráce obcí třetího typu s okolními menšími sídly objektivně vyvstává,« kontroval Marek Jetmar. »Každopádně v oblasti regionální politiky i regionálního rozvoje dochází k významnému posunu v náhledu na území vymezeného správním obvodem ORP. Aktivity státu, ale i krajů se začínají soustřeďovat na posuzování rozvojového potenciálu těchto (mikro)regionů. Vymezování hospodářsky slabých regionů se provádí přece na úrovni ORP. Právě (mikro)regiony vymezené správním územím ORP by se tak mohly stát jakýmsi rozhraním, v němž se na jedné straně setkávají aktivity v oblasti regionálního rozvoje a regionální politiky a na straně druhé se systematicky prosazuje meziobecní spolupráce. Spolupracující obce by mohly vnést nové impulzy k integrovanénu rozvoji tohoto území a vytvořit základ pro dohody o financování společných strategií. »Jinak řečeno, toto území by už z pohledu regionálního a místního rozvoje nesloužilo pouze ke sledování vývoje vybraných socioekonomických jevů, ale stalo by se jednotkou, v jejímž rámci se spolupracující obce aktivně podílejí na jeho rozvoji. « dodal Marek Jetmar.
Jiří Markl se zastavil u vzpomenuté možné koordinační role ORP vůči obcím ve svém spádovém území. »Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje ono klíčové slovo "koordinace" už obsahuje,« uvedl vedoucí oddělení strategie regionální politiky MMR. »Základní problém však spočívá v tom, že koordinace je de facto vyšší forma řízení. Ta je daná ochotou všech zúčastněných se na všem podílet a sdílet konkrétní společné cíle. Což určitě souvisí s lidským faktorem, jak o něm mluvil například i pan Rada, že totiž v některých regionech meziobecní spolupráce funguje, zatímco jinde se jí dlouhodobě nedaří. Určitě vítám iniciativu Svazu měst a obcí k hledání jakési "vyšší úlohy" ORP v meziobecní spolupráci při rozvoji území. Zatím však musíme spoléhat hlavně na dobré vztahy mezi obcemi a jejich politickými reprezentacemi, zákonnou oporu pro to bohužel nemáme. Začneme-li uvažovat o nových modelech, které by meziobecní spolupráci v rámci obvodů obcí s rozšířenou působností umožňovaly, nepochybně bude napřed nutné podívat se na strukturu kompetencí samosprávy,« připomněl Jiří Markl. Zároveň uvedl, že MMR se snaží meziobecní spolupráci nenásilně podporovat. Například pro budoucí programovací období EU již chystá společné rozvojové strategie, které by měly vést starosty k užší spolupráci, přičemž by tímto způsobem obce mohly dosáhnout i na určitou finanční podporu.
»Jak již zmínil kolega Bezdíček, otázkou "optimální" velikosti obce pro řádný výkon svěřené agendy v přenesené působnosti jsme se zabývali už v Pracovní skupině pro řešení problematiky malých obcí, jejímž jsem v té době byl tajemníkem,« uvedl Jiří Hužera. »Po četných diskusích, na základě analýzy i zahraničních přístupů k problematice řádného výkonu veřejné správy v území, jsme za základ našeho řešení vzali "francouzský model" a přišli s návrhem na "společenství obcí", jako nové, hlubší spolupráce obcí na bázi mikroregionu. "Společenství obcí" by vykonávalo pro (nebo za) své členy výkon některých agend v přenesené, ale zejména v samostatné působnosti. Myslím si, že by bylo dobré se k tomu námětu vrátit a pokusit se jej dopracovat, právě v souvislosti s avízovaným dokončením reformy veřejné správy. Vždyť institucionální možnost zajistit výkon některých veřejných služeb ve "společné režii" by nepochybně zefektivnila tento výkon. Určitě souhlasím s kolegyní Štegmannovou, že možná úloha "trojek" v koordinaci některých činností ve správním území ORP by rovněž stála za diskusi, a to zejména při koordinaci rozvoje území i z pohledu racionálního využití Strukturálních fondů.«
SPOLÉHAT NA NAŘIZOVÁNÍ Z CENTRA SE NEMUSÍ VYPLATIT
»Nechci tlumit váš optimismus, ale pokud kdokoliv bude chtít nařídit "shora" zákonem meziobecní spolupráci, pak velmi rychle a tvrdě narazí,« namítl Michal Rada. »Mohu k tomu uvést svoji vlastní zkušenost, když jsem chtěl do novely zákona o krajích prosadit, aby kromě odborné a metodické pomoci obcím na základě § 67, kraje dostaly i povinnost koordinovat aktivity obcí na úrovni samosprávy. Pravdou je, že existují regiony, které příliš nespolupracují. Na druhé straně najdete jiné regiony, kde úzká, efektivní a neformální meziobecní spolupráce funguje i bez jakéhokoli legislativního zakotvení. Nechci zde otevírat onu "kyselou" problematiku veřejnoprávních smluv mezi obcemi, u nichž často platí hlavně ono "za kolik". Nicméně i v tomto případě je řada regionů, kde veřejnoprávní smlouvy bezproblémově fungují,« připomněl Michal Rada.
A pokračoval: »Leč nechtějme nyní nějakou užší meziobecní spolupráci nařizovat z centra. Pojďme to udělat jiným způsobem. Totiž že si spasportujeme to, co je veřejná služba, kdo ji potřebuje a reálně využívá. Následně si definujme, kterou veřejnou službu má garantovat obec, kterou kraj, kterou stát. Případně které veřejné služby se z pohledu jejich garantů vzájemně prolínají - a pak hledejme křivku, v jakém podílu bude tuto veřejnou službu například hradit stát a v jakém obec.«
VEŘEJNÉ SLUŽBY NELZE POSUZOVAT JEN Z HLEDISKA JEJICH NÁKLADŮ
Josef Bartoněk s Michalem Radou v zásadě souhlasil. Ale poznamenal, že ekonomický pohled začíná až příliš převládat nad samotným smyslem veřejných služeb a jejich zajištěním i jejich přístupností pro všechny občany v ČR bez rozdílu. »Pokud by veřejné služby měly být zabezpečovány jen na základě byznys pohledu a v případě své "neekonomičnosti" byly bez přihlédnutí k dalším aspektům nemilosrdně rušeny či radikálně omezovány, pak se ptejme: Na co vlastně veřejnou správu a stát vůbec potřebujeme?« podtrhl Josef Bartoněk. Jak dále uvedl, Ministerstvo vnitra zbytečně odsouvá některé veřejné služby v rámci státní správy od občanů v menších obcích. »Důsledkem bude vysídlování vesnic, malou atraktivitu bydlení na venkově, úpadek ve zvelebování krajiny a snižování životní úrovně venkovského obyvatelstva,« připomněl předseda SMS ČR.
»Jistě, moderní informační a komunikační technologie mohou i jen ve "stohlavé" obci umožnit lidem vyřídit si v místě, třeba na obecním úřadu, svoji úřední záležitost, aniž by museli cestovat na ORP. Ale rozhodně bych vše neřešil tak, že budu plošně rušit matriky na malých obcích, abych nakonec ušetřil 11 milionů korun, tedy jednu korunu na každého občana ČR. Stát sice ušetří, ale obyvatelé malých obcí budou muset i kvůli maličkostem dojíždět do vzdálené ORP. Takové přenášení nákladů státu na občana považuji za nepřijatelné,« podtrhl Josef Bartoněk.
MÍSTNÍ AKČNÍ SKUPINY, MIKROREGIONY, NEBO OBCE S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ?
Václav Pošmurný v diskusi poukázal na fakt, že v Česku působí už 165 místních akčních skupin (MAS), které pokrývají zhruba 95 % úcelého území republiky. »MAS si nekladou žádné ambice fungovat v oblasti veřejné správy, ale jejich posláním je aktivizovat v území veřejnost a vést veřejnou správu ke spolupráci se soukromým a neziskovým sektorem (a obráceně). »K tomu samozřejmě potřebujeme diskusi o tom, co daný region potřebuje. Takže i z úrovně MAS může vzejít řada podnětů k veřejným službám. Koneckonců právě teď se začínají vytvářet místní rozvojové strategie na dalších sedm let a ty by mj. měly popsat i místní poptávku po veřejných službách,« uvedl koordinátor vyjednávacího týmu Národní sítě MAS ČR.
»S našimi členy v rámci Sdružení místních samospráv ČR jsme vedli poměrně širokou diskusi o možnostech meziobecní spolupráce,« sdělil Josef Bartoněk. »Hledali jsme totiž nějakou strukturu pro možnost čerpání dotací EU, a to na nižší úrovni, než jsou kraje. Vcelku snadno jsme se v této diskusi shodli na tom, že tato "nižší" úroveň, kde by se jednalo o meziobecní spolupráci a přerozdělování dotací v území, by se měla opírat o ORP. Jenže po několika měsících mnozí starostové začali od tohoto svého, původně vcelku pevného názoru couvat. a přiklánět se k tomu, že tuto roli by měly převzít právě MAS i stávající mikroregiony. Zkrátka převládly obavy z možné dominance ORP a z "povinného" vstupu do nějakého nového seskupení kolem "trojkových" obcí. Zatímco institut MAS a mikroregionů je už osvědčený a obvykle dobře funguje,« dodal Josef Bartoněk.
»Zatím se zabýváme tím, jak zajistit možnosti a práva obcí, aby se mohly dál rozvíjet - a ruku v ruce s tím "kvetly" i regiony,« připomněl Marek Starý. »Jenže mají na druhé straně obce také právo "živořit"? Vznáším tuto otázku proto, že má-li být povinností obce, aby se rozvíjela, pak k tomu pro ni a volenou samosprávu musí existovat i nějaký mechanismus odpovědnosti. Vyloučím-li-li různé finanční či pozemkové machinace apod., kdy bylo vedení nějaké obce voláno k odpovědnosti za to, že ji špatně vede? K dispozici máme pouze institut politické odpovědnosti - ale nic víc. Avšak opačně: Bude-li odpovědnost, pak budeme mít k ruce i motivační prvek, který by vedení obce motivoval k většímu úsilí a větší iniciativě. Ovšem "nařízená" spolupráce obcí a za každou cenu, jen aby bylo možné vykázat, že se starostové povinně sešli a cosi projednali, jak naznačuje pan předseda Bartoněk, by určitě vhodná cesta nebyla,« konstatoval místostarosta obce Kamenné Žehrovice a vedoucí katedry práva a veřejné správy VŠFS.
»Ani já bych určitě nehoroval pro jakékoliv povinné sdružování obcí. Nicméně v mikroregionech, ale také v řadě místních akčních skupin zpravidla bývá zastoupena i "trojková" obec. Starosta ORP někdy dokonce stojí i v čele mikroregionu,« upozornil Josef Bezdíček. »Osobně si myslím, že meziobecní spolupráce bude klíčová pro další rozvoj veřejných služeb hlavně na venkově. Současná hospodářské situace ani nepříliš povzbudivé výhledy navíc naznačují, že mnohdy už nepůjde ani tak o další rozvoj, jako o udržení veřejných služeb ve venkovském prostoru. Venkovské obce se musí dát dohromady k tomu, aby společně pomáhaly řešit i otázky vysoké nezaměstnanosti, lepších podmínek pro místní podnikatele, konkurenceschopnosti či vzdělávání a zvyšování kvalifikace obyvatel ve svých regionech. Řekl bych, že k tomu na svých hodinkách už všichni máme "za pět minut dvanáct",« uzavřel místopředseda Svazu měst a obcí ČR a předseda jeho Komory obcí.
Současná hospodářská situace naznačuje, že mnohdy už nepůjde ani tak o rozvoj veřejných služeb, jako o to je alespoň na venkově udržet.
Co také zaznělo v besedě u kulatého stolu
Ministerstvo vnitra se domnívá, že reformu veřejné správy by měl zaštitovat Úřad vlády. Místopředsedkyně vlády společně s Úřadem vlády však tvrdí, že reforma je věcí Ministerstva vnitra. Toto ministerstvo však nemá kompetence, jak reformu prosazovat vůči ostatním resortům, nad nimiž nestojí.
Začínáme hovořit o další reformě veřejné správy, ale jednu z klíčových reforem, tj. reformu ústřední státní správy, jsme dosud neprovedli. Což nám mimochodem vytýká i Evropská unie.
Ministerstvo vnitra se již dohodlo s Ministerstvem pro místní rozvoj, že rušení stavebních úřadů k roku 2014 bude poněkud přibrzděno, přičemž tento termín možná bude o rok či dva prodloužen. Nicméně cílem pro stavební úřady - a stejně tak i pro matriky - nadále zůstávají ORP.
Pokud by veřejné služby měly být zabezpečovány jen na základě byznys pohledu a v případě své »ne-ekonomičnosti« byly bez přihlédnutí k dalším aspektům nemilosrdně rušeny či radikálně omezovány, pak se ptejme: Na co vlastně veřejnou správu a stát vůbec potřebujeme?
Zatím se zabýváme tím, jak zajistit možnosti a práva obcí, aby se mohly dál rozvíjet - a ruku v ruce s tím aby »kvetly« i regiony. Jenže mají na druhé straně obce také právo »živořit«?
Snahou Ministerstva vnitra je, aby nikde nevznikala statutární města pod 25 tis. obyvatel. Mělo by se rovněž omezit jejich vnitřní členění na městské části s výkonem státní správy.
Ve Svazu měst a obcí ČR se už začíná rovněž diskutovat o nastavení koordinačních mechanismů při rozvoji území na úrovni správních obvodů »trojkových« obcí. V území správního obvodu ORP, která už má oporu i v legislativě a je součásrtí systému veřejné správy, by mohly být řešeny a koordinovány také další otázky v samosprávné působnosti obcí.
Kdybychom potřebnost veřejné služby, posuzovali podle její agendy prostřednictvím nástrojů e-governmentu, potom by jako zbytečná nepochybně vyšla agenda voleb. Volby se totiž konají vždy zhruba jen každé dva roky a účastní se jich v průměru okolo 46 % občanů. Zatímco ostatní agendy v rámci samosprávy a státní správy využívá přibližně 80% fyzických a právnických osob. Technokratické přístupy k posuzování »užitečnosti« veřejných služeb tedy nemusí být vždy vhodné.
Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. (na snímku její pražské sídlo) se stala první soukromou ekonomickou univerzitou v České republice s více než 6000 studentů. Na českém edukačním trhu působí už déle než deset let a poskytuje všechny stupně vysokoškolského vzdělání. Studijní střediska má také ve městech Most a Kladno.
FOTO: ARCHIV VŠFS
