Je možné, aby obec hradila starostovi obce školné na soukromé vysoké škole? Pokud ano, za jakých podmínek a který orgán by o takové úhradě měl rozhodnout? Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, výslovnou odpověď na položenou otázku z celkem pochopitelných důvodů nedává,...
Je možné, aby obec hradila starostovi obce školné na soukromé vysoké škole? Pokud ano, za jakých podmínek a který orgán by o takové úhradě měl rozhodnout?
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, výslovnou odpověď na položenou otázku z celkem pochopitelných důvodů nedává, takže hrazení školného starostovi obce ani výslovně nezakazuje. Svou povahou by se přitom nepochybně jednalo o výdaj související s výkonem »nevrchnostenské« samostatné působnosti, která se vyznačuje vysokou rozhodovací volností samosprávy, respektive u níž platí, že obec může skrze rozhodnutí svých orgánů realizovat v zásadě jakékoli opatření, které tyto orgány shledají jako opatření jsoucí v zájmu obce a jejích občanů (§ 35 odst. 1 obecního zřízení). Na položenou otázku tedy lze odpovědět tak, že hrazení školného starostovi obce z rozpočtu obce nelze a priori považovat za odporující zákonu.
Tím se však odpověď na přípustnost takové úhrady v konkrétním případě nevyčerpává. I orgány obce jsou totiž při každém svém rozhodování povinny respektovat pravidla účelného a hospodárného nakládání s obecním majetkem, jak je upravuje ustanovení § 38 odst. 1 obecního zřízení. To mj. znamená, že každý konkrétní výdaj obce v oblasti samostatné působnosti musí být příslušným »schvalujícím« obecním orgánem poměřován i z hlediska jeho účelnosti a hospodárnosti, resp. obecně z hlediska celkové (ekonomické i mimoekonomické) prospěšnosti (přínosnosti) pro obec. Taková úvaha (obvykle učiněná implicitně při přijetí konkrétního rozhodnutí) ovšem přísluší plně do rozhodovací pravomoci daného obecního orgánu a přezkum její správnosti ze strany státních orgánů (např. v rámci přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků) je do značné míry omezen. Žádný státní orgán totiž nemůže s ohledem na potenciální rozpor s článkem 8 Ústavy nahrazovat úvahu orgánu samosprávy a zvažovat, které z více možných a v zásadě rovnocenných řešení by bývalo vhodnější z hlediska hospodárnosti či efektivity, resp. které by více odpovídalo zájmům a úkolům obce (srov. formulace § 38 odst. 1 obecního zřízení). Případný rozpor konkrétního rozhodnutí obce (výdaje z rozpočtu obce) s § 38 odst. 1 obecního zřízení může být příslušným státním orgánem shledán jen, půjde-li o zcela zjevnou neúčelnost a nehospodárnost, aniž by existoval jakýkoli myslitelný rozumný důvod, pro který by obec měla upřednostnit »méně výhodnou« dispozici k naplnění svých zájmů a úkolů. V souvislosti s prodejem obecního majetku lze uvést jako příklad takové situace prodej za nižší než nejvyšší nabízenou kupní cenu, jestliže obě podané nabídky byly jinak srovnatelné.
Popsaná obecná pravidla vyplývající z § 38 odst. 1 obecního zřízení se uplatní i při případném rozhodování příslušného obecního orgánu o hrazení školného starostovi obce. Pokud tento orgán shledá, že s ohledem na obor studovaný starostou a na podmínky v konkrétní obci je vzdělání starosty opravdu nezbytné pro výkon jeho funkce, pak by zřejmě takové rozhodnutí a tím pádem ani úhradu školného nebylo možné považovat za odporující zákonu. Takový výdaj by však byl obhajitelný jen ve zcela mimořádných případech, pokud by obor studia s ohledem na svou konkrétní obsahovou náplň byl využitelný při výkonu funkce starosty (je jistě rozdíl mezi studiem oboru veřejná správa a studiem dějin umění) a bylo-li by možné očekávat, že studium bude dokončeno v průběhu funkčního období zastupitelstva nebo pokud by s ohledem na konkrétní historické podmínky v obci bylo možné předpokládat, že starosta bude členem zastupitelstva a bude funkci vykonávat i v následujícím funkčním období. Důležitým ukazatelem na splnění požadavku hospodárnosti a efektivnosti by mohlo být i uzavření dohody mezi starostou a obcí o úhradě školného, která by obsahovala povinnost vrátit uhrazenou částku nebo její část v případě, že studia bude zanecháno nebo pokud nastanou jiné okolnosti (svou povahou by se mohlo jednat o obsahovou obdobu dohod uzavíraných se zaměstnanci, ačkoli starosta obce samozřejmě v postavení zaměstnance obce není).
Pokud by konkrétní úhrada studia starosty tyto nebo obdobné požadavky nesplňovala, bylo by možné hovořit o porušení § 38 odst. 1 obecního zřízení, tj. o výdaji z rozpočtu obce, jenž objektivně neobstojí ani z hlediska hospodárnosti a účelnosti, ani z hlediska naplňování zájmů a úkolů obce. V takovém případě by se dalo uvažovat i o právní odpovědnosti těch členů příslušného orgánu, jejichž hlasy bylo rozhodnutí, které odporuje § 38 odst. 1 obecního zřízení, přijato.
Rozhodnutí o úhradě školného starostovi (přesněji rozhodnutí o uzavření dohody se starostou obce o úhradě školného) by v obcích, v nichž je volena rada obce, příslušelo podle § 102 odst. 3 obecního zřízení v rámci tzv. zbytkové pravomoci radě obce. Zastupitelstvo by si takové rozhodnutí mohlo pro sebe vyhradit na základě § 84 odst. 4 obecního zřízení a stejně tak platí, že rada by je mohla svěřit starostovi nebo obecnímu úřadu (věta druhá § 102 odst. 3 obecního zřízení a contrario). Pokud by o úhradě nerozhodlo ani zastupitelstvo, ani rada obce, byla by úhrada školného poskytována obcí v rozporu s § 102 odst. 3 obecního zřízení. Ze strany obce by se proto jednalo o plnění bez právního důvodu, resp. o plnění z neplatného právního úkonu (§ 41 odst. 2 obecního zřízení) a starosta obce by musel obci takto získané bezdůvodné obohacení vydat podle pravidel plynoucích z občanského zákoníku.
JUDr. ADAM FUREK
právník
