V současné době dochází k rozvoji, resp. rozšiřování zástavby v okrajových částech mnoha obcí a měst. Proto radnice hledají další vhodná území jak pro bydlení, tak třeba i pro průmyslové zóny. Často se však vybírají nevhodná území, přičemž největší hrozbu v tomto smyslu představují povodně. Rozvoj...
V současné době dochází k rozvoji, resp. rozšiřování zástavby v okrajových částech mnoha obcí a měst. Proto radnice hledají další vhodná území jak pro bydlení, tak třeba i pro průmyslové zóny. Často se však vybírají nevhodná území, přičemž největší hrozbu v tomto smyslu představují povodně.
Rozvoj obcí se řeší v rámci územního plánování, kdy územní plány ve své podstatě definují možnosti využití jednotlivých parcel i širších celků. Ve vztahu k povodňové ochraně se někdy přehlížejí mj. i tato rizika:
Nevhodná urbanizace záplavových území, resp. její nepřizpůsobení se podmínkám v záplavových územích (vymezené území bude s danou pravděpodobností zaplaveno).
Nedůsledné uplatňování zákazu staveb v aktivních zónách záplavových území (lokální změna aktivní zóny řeší konkrétní nemovitost na úkor ostatních - povodňová vlna musí územím protéci).
Nedostatečná zabezpečenost ochrany měst a obcí před povodněmi (průtočná kapacita koryta vodního toku a ochranné hráze chrání území za nimi pouze na povodně, na něž jsou navrženy, při vyšších kulminacích bude území zaplaveno).
Nově definovaná území pro zástavbu se často kryjí s pozemky, které se historicky využívaly k zemědělské činnosti, nebo v těsné blízkosti ploch, jež jsou stále takto obhospodařovávány. V takových případech však zastavěné části obcí mohou být zaplavovány splachy půdy při přívalových nebo déle trvajících deštích. Odvádění do kanalizace či přímo na ulici sice řeší konkrétní nemovitost, ale přidělává starosti jiným občanům (zahlcení kanalizace s možností vývěru v jiné části obce, zaplavování sousedních pozemků).
Co s tím? Podle mého názoru české legislativní předpisy jsou i ve srovnání s okolními zeměmi na velmi dobré úrovni. Problémem je jejich správná aplikace a dodržování. Především je nutné respektovat povodňové riziko při rozvoji území, zajistit dostatečnou průtočnost území (i poblíž koryta vodního toku podporovat aktivity, které nezhorší průtočnost a nezvýší povodňové škody - např. parky, rekreační využití), případně se správci povodí hledat nad obcí vhodná území s retenčními možnostmi, kde lze snížit kulminační povodňový průtok. Určitě se také vyplatí úzká spolupráce obce s investorem při projednávání majetkoprávních vztahů k potřebným pozemkům, neboť to zatím bývá velkým problémem.
V rámci katastru obce se musí řešit i možné důsledky přívalových dešťů buď přímo, nebo při vyjadřovací a povolovací činnosti. Hlavně je třeba zaměřit se na odtoky ze zpevněných ploch, dodržování správné zemědělské praxe (např. u širokořádkových plodin) a zpomalení odtoku vody z krajiny. Na podporu je možné využít dotací OP Životní prostředí a v rámci podoblasti podpory 1.3 nechat si zpracovat studii možných řešení přírodě blízkých protipovodňových opatření a návazně požádat i o dotaci na realizaci. Výzva OPŽP končí v příštím roce, ale obdobný program by měl v dalším programovém období následovat.
(Problematice účinných protipovodňových opatření se věnujeme na str. 15-22.)
Ing. HANA RANDOVÁ
ředitelka odboru ochrany vod, Ministerstvo životního prostředí ČR
FOTO: ARCHIV
Určitě se také vyplatí úzká spolupráce obce s investorem při projednávání majetkoprávních vztahů k pozemkům potřebným pro protipovodňová opatření, neboť to zatím bývá velkým problémem.
