Podle českých obcí a měst je v horském údolí Ledro v italské provincii Trento na území Trentino-Alto Adige pojmenována řada ulic a náměstí. Právě ze severního Tyrolska, které do 1. světové války patřilo Rakousku-Uhersku, totiž v roce 1915 po přistoupení Itálie k zemím Dohody, bojujícím proti...
Podle českých obcí a měst je v horském údolí Ledro v italské provincii Trento na území Trentino-Alto Adige pojmenována řada ulic a náměstí. Právě ze severního Tyrolska, které do 1. světové války patřilo Rakousku-Uhersku, totiž v roce 1915 po přistoupení Itálie k zemím Dohody, bojujícím proti centrálním mocnostem, c. a k. úřady - v očekávání příštích tvrdých bojů na tomto území - vysídlily tisíce italských rodin (bez mužů odvedených na frontu) především do českého vnitrozemí.
Nemálo Italů se dostalo i na Kladensko. Například do obce Ptice c. a k. úřady »přidělily« 52 vysídlenců ze severní Itálie - bez majetku, jistoty rychlého návratu domů, leckdy bez spojení se svými přáteli či dalšími příbuznými... Státní podpora, kterou jim okresní hejtmanství poskytovalo, činila na osobu a den 70 haléřů, později však stoupla až na 90 haléřů. Nuzná válečná léta tak Italové (nejen) v Pticích přežívali pouze díky solidární pomoci místních lidí.
Ani návrat vysídlenců po válce domů nebyl zdaleka tak šťastný, jak si asi ve svých snech představovali. Vesnice v údolí, nyní už pod italskou správou, byly zpustošeny lítými boji. I když pak následovala řada desetiletí, Italové, kteří válečná léta prožili v Čechách, na své české přátele nezapomněli. V letech 1968/69 se někdejším vysídlencům naskytla první lepší příležitost podívat se znovu do Čech. To ještě žili někteří pamětníci. Další možnost, kterou však využili už spíše jejich potomci, se otevřela po roce 1989. Ale od té doby jsou česko-italské kontakty nepřetržité a stále živé. V obci Mezzolago pojmenovali jednu z ulic na Via Ptice. Ve Valle di Ledro však jsou i ulice jako Chyňava, Mšeň, Příbram či Milín. Jen Buštěhrad a Doksy se zatím této cti nedočkaly. Překážkou je jejich, pro Italy složitá výslovnost. Ale česká stopa je ve Valle di Ledro zřetelná také jinak. I bezmála po sto letech je tam totiž na místní gastronomii patrný vliv českých knedlíků a škubánků.
Marie Breníková, v jejíž rodině v Pticích během 1. světové války rovněž žili italští vysídlenci a kterou kus této rodinné historie přivedl k tomu, aby se naučila italštinu, má ve Valle di Ledro nemálo přátel. »Když jsem si v Mezzolagu fotografovala ulici Via Ptice, hned mne jedna paní zvala k sobě domů, protože také její rodina byla za války v naší obci,« zavzpomínala si Marie Breníková. »Zajímalo mě, zda lidem, kteří v této ulici bydlí, její přejmenování nepřineslo administrativní problémy. Vůbec ne, protože veškeré změny v dokladech zařídila radnice. Včetně obstarání příslušných tabulek s čísly popisnými na domy. Lidé z Via Ptice naopak toto pojmenování své ulice považují za čest, protože tam žijí potomci těch, kdo 1. světovou válku přežívali u nás ve Pticích,« dodala Marie Breníková.
Via Ptice v Mezzolagu v italském horském údolí Valle di Ledro.
Budete-li Mezzolagem projíždět od jezera Garda, na konci obce naleznete ulici nesoucí název Via Ptice (na snímku).
FOTO: MARIE BRENÍKOVÁ
