Výstavba nízkoenergetických budov se má za pár let v zemích EU stát normou. Šetrnost vůči životnímu prostředí (a veřejným rozpočtům) však nezajistí jen energeticky úsporné technologie. A nesmíme též zapomínat na uživatele budov.
Smyslem tohoto textu nebude podrobný návod, jak projektovat nejlepší technická zařízení do (veřejných) budov. Vždy bychom totiž měli začít tím, že se soustředíme na jednoduchý a střídmý přístup k posuzování nároků investora na budoucí stavbu. Právě dnes, v době internetu, kdy máme přístup k nepřebernému množství informací, většinou nekvalitních a zavádějících, je nutno vrátit se k jednoduchému uvažování. To se týká především výstavby a technických zařízení budov.
PROVĚŘUJTE NORMY A PŘEDPISY
Aby se všechno dalo nějak měřit a posuzovat, byly vymyšleny evropské normy a národní dodatky, zákony o šetření energií a další upřesňující zákony. O normy pečuje velký aparát lidí, kteří přestali normálně přemýšlet a všechnu energii nasadili na to, aby šetření energií spíše znemožnili.
Normy a předpisy bohužel neuvažují budovu jako celek a brání rozumným řešením. Přitom je většinou možný různý výklad, a proto je nutné jednat obratně např. s hygieniky a přesvědčit je, že existují i jednoduchá řešení. Stačí se rozpomenout na v minulosti osvědčené zkušenosti, jež upadly v zapomenutí.
V mnohých případech se projektanti odvolávají na normy a předpisy a při podrobnějším pročtení zjistíte, že si normu špatně vysvětlili. Přesněji, vysvětlili tak, aby bylo zabudováno více technických zařízení a tím i vyšší provize od jejich dodavatelů. Je důležité, aby ze strany měst a obcí byly projekty dobře prověřovány a technický dozor byl zadáván přímo projektantovi.
PŘÍKLADY K ZAMYŠLENÍ
Uveďme si několik příkladů z praxe: Hygienický předpis udával, že na pracoviště musí být přiváděno 50 m3/h čerstvého vzduchu (nyní 25) na zaměstnance. Každý projektant to interpretoval tak, že toto musí zajistit strojní zařízení. Ve skutečnosti však můžeme vzduch přivádět i otevřením okna.
V dalším případě musela být podle projektanta elektro v souladu s normou intenzita osvětlení v nemocnici v lůžkových pokojích na JIP a ARO 1000 luxů. Tzn. velice vysoké pořizovací a provozní náklady, neboť projektant navrhne celoplošné osvětlení pokoje na 1000 luxů. Avšak v předpisu je ještě malý dodatek »v místě zásahu«. A najednou lze osvětlení zredukovat na lokální osvětlení lampou. V prvním případě pokrývají osvětlovací tělesa 70 % plochy stropu, ve druhém případě pouze 15 %.
A do třetice: Při projektování škol a veřejných budov se automaticky projektuje u umyvadel i teplá voda. Málokdo si však uvědomuje, jaké jsou energetické a provozní nároky na její přípravu. Pokud bychom na teplé vodě ve veřejných budovách přesto trvali, pak by měla být připravována pouze decentrálně, aby se zabránilo tvorbě legionely a tepelným ztrátám v rozvodech.
CO JE A NENÍ ÚSPORNÉ
Tzv. energeticky úsporný dům neznamená silné izolace a minimální prosklení. Výchozí je zvolený tvar budovy, uspořádání vnitřních dispozic, účel stavby, způsob provozování budovy a použitá technická zařízení.
Hlavní podíl na dobře nebo špatně navržené budově má architekt. Estetickým a dispozičním řešením výrazně ovlivňuje nejenom investiční, ale i provozní náklady a celkový energetický koncept domu. Architekt by měl mít snahu vytvořit stavbu, která bude nejenom plně funkční z hlediska provozu, ale zabezpečí i maximální pohodu uživatelů prostředí pasivním způsobem.
Technika má mít pouze funkci doplňující v minimálním nutném rozsahu. Složitá technická zařízení pro »úsporu« energií vedou v provozu kvůli své složitosti k nárůstu nákladů a často i k nárůstu spotřeb energií. Technická zařízení nesmí zachraňovat funkčnost stavby tam, kde architekt nerespektoval základní fyzikální zákony či orientaci podle světových stran. Ať chceme, nebo ne, vše se točí kolem slunce a tím nejpřirozenějším je věci pozorovat a cítit. Peníze na stavbu se musí sehnat jednou, ale na její provoz každý rok.
O autorovi
Jan Žemlička, autorizovaný inženýr a odborník na vnitřní prostředí budov, patří k průkopníkům zkoumání energetických otázek budov u nás. Po studiu pracoval ve Stavoprojektu Liberec v atelieru arch. Karla Hubáčka (mj. autor návrhu vysílače a hotelu na Ještědu). Od 80. let působí v Německu jako projektant v oblasti TZB (vytápění, větrání, klimatizace, instalace) a vytváření energetických konceptů s ohledem na stavební řešení. Je pedagogem na Fakultě architektury ČVUT v Praze.
V Česku spolupracoval např. na projektech těchto veřejných budov: Národní technická knihovna v Praze (2004), jejímž dvorním technikem je dosud, Knihovna a informační centrum v Hradci Králové (2009) či nová budova Přírodovědné fakulty UP Olomouc. Radí nepřeceňovat význam norem a vyhlášek a používat zdravý rozum.
Zásady šetrného stavění
V naší zeměpisné šířce lze stavět budovy bez náročných technických zařízení.
Tepelnou pohodu lze dodržet uvážlivým architektonickým řešením.
Technická zařízení budov mají doplňovat a ne zachraňovat architektonické řešení.
Budovy jsou tak úsporné, jak úsporní jsou jejich uživatelé.
Centrální atrium Národní technické knihovny. Budova udrží klima ještě týden po výpadku vzduchotechniky či topení.
FOTO: ONDŘEJ MIKA
Novostavba Knihovny a informačního centra studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové.
FOTO: AUTOR
