V rámci Programu švýcarsko-české spolupráce (Fondu Partnerství) je podpořen i projekt »Výměna zkušeností v oblasti veřejné správy, služeb občanům a rozvoje venkova mezi kantonem St. Gallen a Libereckým krajem«.
Projekt je na české straně řízen Ministerstvem financí ČR, Liberecký kraj je hlavním partnerem, tedy rovněž příjemcem příslušné dotace. Součástí projektu, konkrétně jeho aktivity »Spolupráce mezi obcemi«, byla i loňská cesta devíti starostů obcí z Libereckého kraje do partnerského švýcarského kantonu a zároveň města St. Gallen na severu země u Bodamského jezera. Čeští starostové, které jsem doprovázel s kolegou Mgr. Karlem Ulmannem, vedoucím právního odboru krajského úřadu, reprezentovali obce všech tří typů, tedy obce s obecním úřadem (i bez něho), s pověřeným obecným úřadem i s obecním úřadem s rozšířenou působností.
ZEMĚ PŘÍMÉ DEMOKRACIE
Ve Švýcarské konfederaci žije 7,5 mil. obyvatel (z nich přibližně pětina cizinců) ve 26 kantonech a ve zhruba 2,5 tis. obcí. Každý kanton má svou vlastní ústavu a zákony. Parlament sestává ze dvou komor - Národní rady (200 poslanců volených poměrným systémem, v každém kantonu zvlášť), a obdoby našeho Senátu (vždy po dvou zástupcích za každý kanton bez ohledu na jeho velikost). Vládnutí je tam ústavně postaveno na dvou principech - principu dohody (vláda rozhoduje v konsenzu) a principu lidového hlasování - referenda. Ústavně je suverénem lid - občané, jemu podléhají s konečnou platností všechna rozhodování, jak na úrovni obcí, tak kantonu či konfederace. Demokracie je tam historicky postavena opravdu poctivě zdola.
Referendum je švýcarským fenoménem; obvykle se vyhlašuje zhruba čtyřikrát do roka. Obecně platí, že jeho výsledek je pro politickou reprezentaci závazný (ale je možné opakované hlasování o téže otázce, třeba po roce, po dvou...). Referendum je povinné, jde-li o změnu ústavy či o členství v mezinárodních organizacích. Lze je fakultativně vyhlásit téměř vždy - o všech nových zákonech či o změnách stávajících. Pro zajímavost: Hlasovat prý však nelze o platech státních zaměstnanců.
Také každý zákon, ať už přijatý parlamentem kantonu nebo velkého města či na úrovni konfederace, podléhá kontrole občanů. Sežene-li totiž výbor, který si občané založí, potřebný počet podpisů, je povinnost o něm vypsat v zákonem stanovené době referendum. Podle jeho výsledku pak zákon vstoupí či nevstoupí v platnost. Občané mohou také sami prostřednictvím tzv. občanské iniciativy navrhovat nové zákony. A opět záleží na tom, podaří-li se výboru obstarat dost podpisů, aby o návrhu zákona mohlo být vypsáno referendum.
ŠETŘÍ I MIGRAČNÍ ÚŘADY
Ročně ve Švýcarské konfederaci požádá o azyl, resp. o právo pobytu, kolem 25 tisíc lidí. Konkrétně v kantonu St. Gallen asi dva tisíce. Fakticky jich nakonec zůstává zhruba polovina. O povolení pobytu rozhoduje migrační úřad. Obec, kam by měl být v případě kladného vyřízení azylant »přidělen«, má právo se k tomu vyjádřit.
Na migračním úřadu jsme také poprvé narazili na způsob vedení správního řízení. Existuje možnost (nikoliv povinnost) podávat žádost elektronicky přímo na webu příslušného úřadu. Spis se však vede výhradně elektronicky, takže listinnou podobu žádosti si na úřadě vždy hned naskenují.
Migrační úřad vydává také biometrické pasy pro všech asi 480 tisíc obyvatel kantonu. V Česku tuto agendu vyřizují obce s obecním úřadem s rozšířenou působností, jichž je v Libereckém kraji deset. Nevím, jak by se obyvatelům našeho kraje líbilo jezdit si pro pasy pouze do Liberce. Ale v kantonu St. Gallen si o tom lidé rozhodli (jak jinak?) v referendu, kritériem přitom byla hlavně ekonomická výhodnost tohoto řešení.
DAŇ Z PŘÍJMU VYBÍRÁ OBEC
Základní úrovní veřejné správy ve Švýcarsku jsou obce. Ono to vyplývá i z faktu, že obec sama (nikoliv stát) vybírá daně z příjmu svých obyvatel! A sama obec, jak jsme se o tom přesvědčili v obci Goldach, si stanoví i výši daně, která se tak liší v rámci kantonu obec od obce. Občané zase mnohem lépe vidí, na co jsou jejich daně použity. A funguje to: Daňové nedoplatky obci Goldach činí 0,5 %!
V menších obcích, jako třeba v Goldachu, se nevolí parlament (v kantonu St. Gallen se volí jen ve třech velkých městech), nýbrž jen rada obce. Zásadní rozhodovací roli tam však má shromáždění občanů. Rozhoduje o všech zásadních věcech fungování obce, především o rozpočtu či územním plánu.
Starosta obce se volí přímo, stojí v čele úřadu obce a řídí jeho chod. Jeho rozhodovací pravomoci v samosprávné oblasti jsou však malé, je jen jedním z členů rady. Obecní úřad musí mít nejméně tři úředníky včetně starosty. Zajímavé je, že ve Švýcarsku pojem »obec« nechápou jen jako obec v našem pojetí (to jsou u nich tzv. obce politické v čele se starostou), ale znají i obce školní, náboženské apod.
Obce bez ohledu na velikost vykonávají v zásadě totožný rozsah veřejné správy - financování škol a školek, zásobování vodou, vedou katastr, provozují domy pro seniory, zřizují stavební úřady. Kanton zajišťuje to, na co samy nestačí - třeba činnost policie.
SLUČOVÁNÍ OBCÍ VE ŠVÝCARSKU
Obce I., II, III. typu (podle naší terminologie) tam neexistují. To vede k úvahám o slučování nejrůznějších typů obcí. Důvodem slučování je hlavně ekonomika (jsme ve Švýcarsku) a funkčnost. O sloučení se vždy rozhoduje v referendu ve všech obcích, jichž se případné sloučení týká. Na jednom zatím neúspěšném projektu sloučení obcí Rorschachberg a Rorschach nám švýcarští kolegové předvedli i příčiny, které někdy vedou k neúspěchu takového projektu: Občané se obávali zvýšení daní. Jedna z obcí na tom totiž byla ekonomicky značně hůře než druhá. Roli sehrál i vyšší počet cizinců v jedné obci, ale též uspěchanost projektu.
Faktem je, že slučování obcí věnují ve Švýcarsku velkou pozornost. Na každém kantonálním úřadě působí »reformátor«, jenž metodicky vede obce, které samy mají o sloučení zájem, a pomáhá jim pak tento proces provést. Ale samotná iniciativa ke sloučení přichází zdola. I když, kdo ví...
Dozor nad obcemi z hlediska dodržování zákonnosti (na způsob našeho Ministerstva vnitra) vykonává Úřad pro obce, který má na starosti i slučování obcí. Byť existuje zákonná možnost povinného sloučení, nebyl tento institut zatím nikdy využit. V konfederaci už čtyři roky platí zákon o slučování obcí a za tu dobu se jen v kantonu St. Gallen počet politických obcí snížil z 89 na 85, dalších 14 obcí je v nějaké fázi procesu slučování. Také místo původních 110 školních obcí jich je tam už jen 67. Celkový počet všech typů obcí v kantonu klesl ze 444 na 333.
Inspirativní může být vyrovnávací příspěvek. Jeho prostřednictvím se vyrovnává ekonomická úroveň obcí v rámci kantonu. Kanton poskytuje tento příspěvek i při sloučení obcí, aby totiž »bohatší obec« nemusela platit v plném rozsahu případné dluhy druhé obce a zásadně kvůli tomu zvýšit daně z příjmu svých obyvatel. Sloučení obcí tak vlastně předpokládá oddlužení obce z kantonálních peněz. Že by možnost řešení pro předluženou českou obec Prameny, která je už dlouhou dobu nejen v dluzích, ale i bez zvoleného zastupitelstva?
JIŘÍ NĚMEC
vedoucí správního odboru Krajský úřad Libereckého kraje
Z výměny zkušeností starostů z Libereckého kraje se švýcarskými hostiteli v kantonu St. Gallen.
FOTO: ARCHIV AUTORA
