Kapitálové výdaje obcí tvoří již dlouhodobě téměř třetinu všech jejich výdajů, přičemž obce s počtem obyvatel do pěti tisíc obvykle mívají vyšší podíl kapitálových výdajů na celkových než obce větší. V České republice je navíc tento podíl ve srovnání s obcemi v jiných zemích poměrně vysoký.
Příčinou je mimo jiné malý prostor, který české obce po pádu minulého režimu dostaly již počátkem devadesátých let 20. století, pro vlastní aktivitu ve třech citlivých oblastech svého působení. Jde o školství, sociální věci a zdravotnictví, které v mnoha zemích ve výdajích obcí v Evropě dominují.
Většinu výdajů na regionální školství (hlavně mzdy učitelů, ale nejen ty) v České republice financuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Zdravotnické výdaje zase zdravotní pojišťovny a naprosto převažující část výdajů na sociální dávky pak příslušné ministerstvo. Takže jedním z vysvětlení vysokého podílu kapitálových výdajů českých obcí může být právě jejich relativně malá angažovanost ve třech hlavních oblastech aktivit municipalit obecně.
KOMUNÁLNÍ SLUŽBY, VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ, KOMUNIKACE...
Více než 90 % kapitálových výdajů představuje pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku. Druhou oblastí jsou transfery podnikatelským subjektům, příspěvkovým a neziskovým organizacím a fyzickým osobám.
Podíl této druhé oblasti se velmi rychle snižuje a v roce 2010 dosáhl 4 %. Zbývající část kapitálových výdajů tvoří nákup akcií a majetkových podílů.
Kapitálové výdaje obcí směřují zejména do oblasti komunálních služeb, vodního hospodářství, pozemních komunikací, tělovýchovy a zájmové činnosti, vzdělání, bydlení a územního rozvoje.
ZDROJE FINANCOVÁNÍ KAPITÁLOVÝCH VÝDAJŮ
Podívejme se blíže, jak obce kapitálové výdaje financují. V úvahu přichází hned několik zdrojů. Obce mohou získat kapitálové dotace, využívat vlastní rozpočtové prostředky, a to buď úspory z minulých let, nebo získané v daném roce, mohou si půjčit nebo financovat kapitálové výdaje prodejem svého nepotřebného majetku.
Jak se jednotlivé zdroje podílely na financování kapitálových výdajů v posledních třech letech, za které jsou údaje dostupné, ukazuje tabulka. Je z ní zřejmé, že více než polovinu kapitálových výdajů v těchto letech financovaly obce investičními dotacemi a daňovými a nedaňovými příjmy. O dotace na investice mohou obce požádat jednotlivá ministerstva, krajské úřady a Regionální rady (RR) regionů soudržnosti. Největší váhu mají ministerské kapitálové dotace. Na druhém místě pak stojí investiční dotace od RR regionů soudržnosti, jejichž podíl se velmi rychle zvyšuje a vypovídá o intenzivnějším využívání peněz od Evropské unie na úrovni obcí.
Vlastní zdroje se na financování kapitálových výdajů podílely téměř 60 % v letech 2008 a 2010 a v roce 2009 dosáhly více než 70 %. K vlastním zdrojům řadíme daňové a nedaňové příjmy, příjmy z prodeje obecního majetku a převody z vlastních fondů, tedy příjmy, jejichž výši mohou obce vlastním rozhodnutím ovlivnit.
Váha dotací se ve struktuře zdrojů na financování kapitálových výdajů postupně zvyšuje, zejména zásluhou růstu investičních dotací RR regionů soudržnosti. Rozhodující jsou však stále dotace ministerské. Koneckonců, i regionální rady získávají převážnou část peněz ze státního rozpočtu. Váha krajských investičních dotací je poměrně malá a navíc se postupně snižuje.
Příjmy z prodeje obecního majetku v posledních letech klesají. Nejen pokud jde o absolutní výši peněz, které obce takto získávají, ale i o jejich podíl na financování kapitálových výdajů. Tento vývoj naznačuje, že obce již z velké části prodaly ten majetek, který pro své fungování nepotřebují.
Zajímavé je, že obce poměrně málo využívají zdroj, který obvykle stojí za kapitálovými projekty, totiž půjčky, zejména bankovní úvěry. Hlavním důvodem asi není neochota bank jim půjčovat. Objem bankovních úvěrů obcí se zvyšoval i za finanční krize, kdy banky byly vůči firmám velmi opatrné. Bankovní úvěry tvoří stoupající část dluhu obcí, a to na úkor komunálních obligací a přijatých návratných finančních výpomocí i dalších dluhových nástrojů. Koncem roku 2010 se úvěry bank podílely na celkovém dluhu obcí více než 70 %.
KTERÉ OBCE JSOU Z POHLEDU ZADLUŽENOSTI NEJRIZIKOVĚJŠÍ?
Co platí pro obce jako celek, nemusí platit pro každou z nich zvlášť. Cizí zdroje hrají významnější roli u větších obcí. Téměř polovina obecního dluhu připadá na čtyři největší města. Přesto se z hlediska dluhu jako problematické spíše jeví velmi malé obce. Přepočteme-li dluh na počet obyvatel jen zadlužených obcí, nejvyšší hodnoty shledáme u obcí do 500 obyvatel. Zadlužených obcí v této velikostní kategorii je totiž sice jen kolem jedné pětiny, ale u obcí které si půjčí, je dluh na osobu v průměru vyšší než třeba u obcí s více než 5000 obyvateli.
Menší obce vykazují vyšší podíl kapitálových výdajů na celkových, byť pro jejich financování mají, alespoň teoreticky, horší podmínky než obce větší. Z roku na rok se měnící rozpočet ztěžuje jak dlouhodobé úvahy o investičních akcích, tak propočty o únosné výši půjčky. Relativně nízké rozpočtové příjmy mohou narazit na bariéru fixních nákladů spojených s danou investicí, které se často ani nemusí příliš lišit pro malou a velkou obec. Na druhé straně ve srovnání s většími mají malé obce omezený rozsah služeb a s tím spojených běžných výdajů, a mohou tak vytvářet rezervy.
VĚRA KAMENÍČKOVÁ
CCB - Czech Credit Bureau, a. s.
Zdroje financování kapitálových výdajů obcí
| 2008 | 2009 | 2010 | 2008 | 2009 | 2010 | ||
| Objem v mld. Kč | Struktura | ||||||
| Kapitálové výdaje | 76,5 | 93,4 | 91,6 | 100% | 100% | 100% | |
| Příjmy z prodeje majetku | 15,7 | 14,0 | 12,8 | 21% | 15% | 14% | |
| Převody z fondů | 12,2 | 15,2 | 17,7 | 16% | 16% | 19% | |
| Část z daň. a nedaň. příjm | 31,5 | 42,2 | 28,4 | 41% | 45% | 31% | |
| Dotace na investice | 16,2 | 21,5 | 30,0 | 21% | 23% | 33% | |
| Změna dluhu | 0,9 | 0,5 | 2,7 | 1% | 1% | 3% |
ZDROJ: STÁTNÍ ZÁVĚREČNÝ ÚČET, MF ČR; VLASTNÍ VÝPOČTY CCB - CZECH CREDIT BUREAU, a. s.
