Kombinace pravděpodobného propadu daňových příjmů obcí a snížení jejich podílu na výnosu DPH patrně letos přinese municipální sféře problémy, jaké od roku 1990 dosud nikdy nemusela řešit. Přitom stát na obce navaluje další povinnosti, aniž by na jejich plnění poskytl adekvátní finanční krytí.
Připomíná to předseda Svazu měst a obcí (SMO) ČR Ing. Dan Jiránek, primátor statutárního města Kladna. Podle jeho slov i z těchto důvodů je třeba, aby ještě do letošních podzimních krajských voleb byla přijata novela zákona o rozpočtovém určení daní (RUD). Jako potřebný krok vidí předseda SMO i zavedení institutu »existenčního minima« obcí.
Na celostátní finanční konferenci SMO loni v listopadu ministr financí Miroslav Kalousek nevyloučil, že státní rozpočet se počátkem roku 2012 - jak se bude zpřesňovat výhled evropské a naší ekonomiky, může výrazně změnit. Od té doby to zopakoval už vícekrát. Domníváte se, že v nejbližší době budou muset také obce a města plošně měnit své letošní rozpočty?
Nemyslím si, že dojde k nějaké skokové změně. Ztráta tempa růstu HDP, či dokonce trend ke stagnaci ekonomiky nebo i k jejímu poklesu bude mít spíše nepřetržitý charakter a ani v lednu či v únoru nebudeme o moc moudřejší, jak z pohledu hospodaření státu i municipální sféry dopadne celý letošní rok. Pravda, nenastane-li nějaký náhlý exces v Evropské unii a eurozóně. Určitě vůbec nepochybily ty obce a města, kde při plánování zejména daňových příjmů a při přípravě letošního rozpočtu vyšli ze skutečné loňské výše záloh na daních a pro rok 2012 si očekávané daňové příjmy snížili alespoň o 10 %. Zasadím-li to do kontextu s dosud poslední úpravou rozpočtového určení daní, kdy obcím (ale i krajům) stát snížil jejich podíl na výběru DPH, pak to vůbec není příznivá kombinace pro to, aby obce mohly řádně spravovat své území, dál je rozvíjet a zajišťovat občanům kvalitní veřejné služby. Obcím klesají příjmy, ale povinností jim stát přidává.
Například?
Vezměme si třeba letošní přechod na elektronické občanské průkazy (OP). Budou je moci vydávat pouze úřady obcí s rozšířenou působností (ORP). Je to z mého pohledu už zcela »klasický« diskriminační postup státu. Ten tuto agendu vezme »dvojkovým« obcím, jež ji dosud - souběžně s »trojkovými« - bez problémů zabezpečovaly. Obcím s rozšířenou působností tak přibude práce, avšak od státu nedostanou peníze ani na další úředníky, ani na novou techniku, ani na nové prostory, v nichž bude nutné znásobení počtu klientů zvládat. Chápu, že stát penězi neoplývá. Avšak proč agendu elektronických OP nelze ošetřit s pomocí evropských peněz podobně jako dříve v případě kontaktních míst veřejné správy Czech POINT? Podobně je tomu od letošního 1. ledna s novým účetním výkaznictvím v rámci zaváděného Pomocného analytického přehledu (PAP). Aby obce zvládly nové vykazovací povinnosti vůči státu, budou muset - jak jinak, než že opět bez příspěvku státu - přijmout další zaměstnance. Vůbec bych se nedivil tomu, kdyby právě letos, kdy radnice budou mít co dělat jen s udržením »provozu«, některé obce a města, hlavně ze dna pověstné »U křivky«, začaly podávat žaloby na stát, protože přenesený výkon státní správy je už začne kriticky finančně ohrožovat.
Proto celostátní finanční konference vyzvala poslance všech politických stran, aby podpořili požadavek SMO na letošní jednorázové posílení rozpočtů obcí s nejnižšími daňovými příjmy na obyvatele?
O to se při schvalování zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2012 pokusil poslanec Ing. Vladislav Vilímec. Stručně řečeno navrhoval, aby obce na dně »U křivky« s počtem obyvatel 1001-10 000, jejichž propočet výnosů ze sdílených daní na hlavu nedosahuje 7000 Kč, obdržely jednorázovou finanční kompenzaci, na niž by ze státního rozpočtu byla vyčleněna částka do výše 300 mil. Kč. Žel, návrh neprošel, protože mu chyběly i hlasy poslanců za TOP 09 a STAN.
Jistěže nejde pouze o jednorázovou pomoc těmto obcím. I proto je třeba zákonem změnit celý systém RUD. A to nejpozději do krajských voleb letos na podzim. Všichni přece dobře víme, že po každých volbách se ochota politiků přidat peníze obcím rapidně snižuje. Důležité je i to, aby stát dokázal, že pro obce, zejména ty v nejtíživější ekonomické situaci, chce něco udělat. Nejen já si umím představit institut jakéhosi »existenčního minima« obcí. Může-li platit pro jednotlivce - občany, proč by nemohl být uplatněn i na obce? Vždyť obce musí ze zákona plnit množství povinností, přičemž pokaždé - při jakékoliv změně RUD, se určitě najdou takové, jež si touto změnou nepolepší, nebo jí dokonce budou i tratit.
Jenže nový zákon o RUD se bez zásadního kompromisu neobejde. Vždyť i vláda loni v prosinci přerušila projednávání jeho návrhu do letošního 15. ledna s tím, že se na něm ještě musí shodnout koalice. Kam až byste v SMO byli ochotni ustoupit?
Pro nás by byl nejlepší kompromis ten, který by obcím v celkovém souhrnu přidal co nejvíce peněz. Zatím se snad všichni shodují na tom, že do návrhu zákona by mělo být zapracováno kritérium počtu žáků na mateřských a základních školách. Což ostatně i já sám dlouhodobě prosazuji. Jsem totiž přesvědčen o tom, že obce musí být motivovány k úsilí, aby na jejich území žáci chodili do škol. S tímto kritériem by snad zmizely i dohady mezi obcemi, v nichž školy jsou, a obcemi, kde školy nejsou, zejména o výši příspěvku na pokrytí neinvestičních nákladů na žáka. Soulad je zřejmě i v tom, že by se krátily státní dotace nejméně o 8,5 mld. Kč a tyto peníze by se přidaly do systému RUD, v jehož rámci by je pak čerpaly všechny obce.
Nejen s ohledem na ekonomicky i sociálně složité období, do něhož jsme již vstoupili, ale jehož nejtěžší roky patrně máme teprve ještě před sebou, je určitě velmi nutné zvýšit motivaci obcí k vytváření podmínek pro zaměstnávání lidí na jejich území. Čtenářům Moderní obce jistě nemusím připomínat, jak se obcím oklešťoval jejich původně stoprocentní podíl na příjmu z daní osob samostatně výdělečně činných na jejich území, až stát de facto nakonec tuto daň přestal vybírat.
Jistě, v řadě věcí zatím přetrvává nesoulad. Já například příliš nerozumím snaze Ministerstva financí dál zvýšit příjmy obcí do 300 obyvatel, přičemž už teď mají na hlavu vyšší příjmy než města nad 50 tisíc obyvatel. Příjmy jednotlivých velikostních kategorií obcí by měly sledovat mírně stoupající přímku. Menší obce přece jen plní méně funkcí v území než velká města. Přitom rozptyl výše příjmů je právě u malých obcí největší. Nebavme se o vcelku ošidném průměru 9000-10 000 Kč/obyv., nýbrž o tom, že jsou malé obce se 3000 Kč/obyv., ale i jiné se 40 000-50 000 Kč, i 70 000 Kč/obyv. Proto SMO ČR v tomto smyslu opakovaně požaduje zastropovat »nejbohatší« obce a města a na druhé straně zavést už zmíněný institut existenčního minima.
To by se mělo vztahovat k příjmům na hlavu, či snad k rozsahu povinností podle jednotlivých typů obcí?
Na hlavu. Existenční minimum by totiž nemělo nic společného s výkonem státní správy, ale mělo by být zavedeno proto, aby i ta »nejchudší« obec mohla být plně fungující obcí pro své občany.
Není však stejně palčivá otázka krytí nákladů na výkon přenesené působnosti?
Pokud jde o výkon státní správy, snažíme se dobrat se modelu, který by zohledňoval rozsah a míru povinností, které má konkrétní daná obec toho či onoho typu. K tomuto modelu se ovšem letos určitě nedopracujeme. Ale aktuálně řešme alespoň to, že stát očividně přehlíží fakt, že na výkon státní správy je třeba kromě příslušného počtu úředníků mít pro ně - a jejich klienty, zajištěné i budovy včetně údržby a oprav, plyn, elektřinu... To vše se totiž do příspěvků na výkon státní správy nezapočítává.
Co v SMO očekáváte od novely zákona o veřejných zakázkách, která by měla nabýt účinnosti letos v dubnu?
Musím připustit, že s ním máme několik problémů. Zásadní je ten, že zákon se stále více posouvá k tomu, aby se soutěžila pouze cena. Ano, mají-li některé produkty a služby jasně specifikována kritéria kvality, je vše v pořádku. Třeba kvalita bankovních služeb je garantována licencí udělenou Českou národní bankou. Problém není ani s nákupy elektřiny, zemního plynu či třeba počítačů, papíru do tiskáren apod. Jenže co je mně na druhou stranu platné, vysoutěžím-li co nejlevnější výsadbu stromořadí, když stromy během následujícího půlroku uschnou, protože byly buď nekvalitní, nebo špatně zasazeny či že se o ně zahradnická firma špatně následně starala? Zkrátka je třeba od sebe oddělit případy, v nichž lze z principu kvalitu velmi dobře ošetřit - a pak už skutečně soutěžit jen co nejnižší cenu, od těch, které obvykle mají dlouhodobější charakter a u nichž kvalita nemusí být předem zcela nepochybně zajištěna. To se týká hlavně staveb. Soustředíme-li se pouze na cenu, kde mám záruku, že odvedená práce nebude nekvalitní? Nebo že dodavatel během stavby nezjistí, že cenu »podstřelil«, a proto raději zkrachuje, než aby v práci pokračoval a dál »krvácel«?
V zákoně nám také chybí výraznější podpora místního podnikání. Nevidím důvod, proč by zejména u menších zakázek nemohla být uplatněna preference místních firem. Obec si takovou firmu umí lépe odkontrolovat a firma si zase nedovolí odbýt práci, neboť ji ve městě, a regionu každý zná. Dnes je praxe, že výběrová řízení vyhrávají firmy, které k tomu mají celé týmy právníků a ekonomů. Proto dovedou velmi dobře soutěžit, avšak pak vyhranou zakázku přeprodají dál. Nelíbí se nám ani nárůst administrativy, který obce budou muset zvládat, když budou muset předem připravit a zveřejnit ekonomické zdůvodnění zakázky. Já si nedokážu představit třeba ekonomické zdůvodnění opravy chodníku. Nehledě na to, že nespokojený soutěžitel může zdůvodnění napadnout.
Jistěže chápu úmysl státu co nejvíce omezovat korupci. Avšak nejsem si zcela jist, zda se to těmito velmi striktními pravidly skutečně výrazněji podaří. A navíc tlak pouze na co nejnižší cenu logicky povede k tomu, že kvalita půjde dolů.
Nedivil bych se, kdyby některá sídla ze dna U křivky letos sáhla k žalobám na stát, neboť přenesený výkon státní správy je už začne finančně ohrožovat.
Dan Jiránek, primátor statutárního města Kladno, stojí v čele Svazu měst a obcí ČR od loňského jara.
FOTO: ARCHIV
