Problematika sociálního vyloučení se podle odborných odhadů v České republice týká přibližně 80 tisíc lidí. Jde o dlouhodobě podceňovaný a přitom možná nejvýznamnější společenský problém dneška. Obce a jejich politika přitom hrají v této problematice zásadní roli. Už dnes mohou obce vybírat z...
Problematika sociálního vyloučení se podle odborných odhadů v České republice týká přibližně 80 tisíc lidí. Jde o dlouhodobě podceňovaný a přitom možná nejvýznamnější společenský problém dneška. Obce a jejich politika přitom hrají v této problematice zásadní roli. Už dnes mohou obce vybírat z široké škály možných nástrojů, které se nabízejí pro práci se sociálně slabými obyvateli. Do značné míry závisí na vlastním rozhodnutí zastupitelstev obcí a jejich aktivitě, do jakých rozměrů se fenomén sociálního vyloučení v daném sídle rozvine. Nikdo přitom nezastírá, že jde o dlouhodobou, náročnou - a připusťme, často i nevděčnou a nepopulární práci.
Řada měst, s nimiž spolupracuje Agentura pro sociální začleňování, která působí v rámci mnou vedené sekce lidských práv na Úřadu vlády, již dnes mnoho nástrojů využívá. Ať už jde o veřejně prospěšné práce, zavádění systému prostupného bydlení, zakládání sociálních firem pracujících pro obec či využívání terénní sociální práce.
Informovanost místní politické reprezentace a příslušných zaměstnanců obecních úřadů o těchto službách obvykle bývá na dobré úrovni. Míra jejich využití tak většinou závisí na politickém rozhodnutí spojit své jméno s tématem, byť na první pohled nepříjemným, a vysvětlit voličům, že vyvážená podpora sociálně slabých je do budoucna výhodná pro celou obec.
Kde tedy podle mého názoru leží hranice, kde by měla nastupovat role státu v politikách sociálního začleňování? Především v dobré koordinaci a systematizaci, které patří k hlavním předpokladům úspěšné politiky sociálního začleňování. O tu se na 26 místech republiky snaží Agentura pro sociální začleňování. V těchto sídlech se u jednoho stolu ke společnému řešení problémů spojených se sociálním vyloučením scházejí zástupci radničních odborů, úřadu práce, škol, státní i městské policie, neziskových organizací a usilují o shodu na opatřeních, která tam zavedou, a o koordinovaný postup při jejich zavádění.
Role státu bezesporu spočívá také v odpovědném nastavování evropských dotačních titulů i směrem k problematice sociálního vyloučení (včetně toho, aby pro její řešení byla vyjednána dostatečná míra v rámci EU). Rolí mé sekce je i sledovat vznikající legislativu a připomínkovat návrhy, které by snahy o efektivní sociální začleňování spíše ztěžovaly, než aby jim napomáhaly.
Jednou z nejvýznamnějších oblastí spojenou s možnostmi řešení sociálního vyloučení je vzdělávání. V ČR je bohužel každoročně vyřazován nadměrný počet sociálně slabých dětí z hlavního vzdělávacího proudu. Tyto děti končí v praktických či speciálních školách pro žáky s mentálním hendikepem. K odstranění tohoto stavu směřuje řada opatření Strategie boje proti sociálnímu vyloučení, kterou letos v září přijala vláda.
Příkladem toho, že se sociálním vyloučením lze úspěšně bojovat i ve velmi obtížných podmínkách, jsou mj. města Litvínov, Obrnice nebo Teplá. Starostové obcí se sociálně vyloučenými lokalitami tam mohou pro sebe získat informace z první ruky.
MONIKA ŠIMŮNKOVÁ
zmocněnkyně vlády pro lidská práva
Do značné míry závisí na vlastním rozhodnutí zastupitelstev obcí a jejich aktivitě, do jakých rozměrů se fenomén sociálního vyloučení v daném sídle rozvine. Nikdo přitom nezastírá, že jde o dlouhodobou, náročnou - a připusťme, často i nevděčnou a nepopulární práci.
FOTO: ARCHIV
