V polovině devatenáctého století vystoupal německý přírodovědec Alexander von Humboldt na horu Ostrý u Ústí nad Labem, a ačkoli už v té době procestoval půlku světa, rozhlédl se a prohlásil: Krásnější krajinu jsem neviděl.
Přitom v jeho době byl na krajinu kladen nesmírný tlak, byla velice silně ekonomicky využívána. Ti lidé tehdy neměli odpovídající technické prostředky, a proto museli hodně moc vážit, kam zasadí švestku, kam jabloň. Toto celkové ekonomické využívání krajiny vedlo ke zvýraznění její krásy.
Tolik citace z knihy Václava Cílka, Krajiny vnitřní a vnější, jejímž hlavním motivem je podle autora »nutnost chránit krajinu kvůli ní samé, kvůli živlům, skalám, vodám a životu; ale také kvůli sobě a vlastní duši«.
Velmi moudrá slova. Připomínají nám, že člověk nestojí mimo krajinu, ale je její přímou součástí. Měli bychom mít stále na paměti, že stejně jako člověk utváří a mění krajinu, formuje ona nás. Jednoduše řečeno: V krásné a čisté přírodě budou žít i takoví lidé.
KRAJINA PŘIJÍMÁ LASKAVOU RUKU, PROTI NECITLIVOSTI SE BRÁNÍ
Člověk přírodu mění po celou dobu své existence. Ať už vědomě, či nevědomě. Rozdíl je pouze v tom, jaké prostředky a nástroje k tomu využívá. V době nedostatku technických vymožeností se krajina díky ekonomickému tlaku stávala krásnější, malebnější, množství malých políček s ovocnými stromy zvyšovalo její estetický potenciál. Později, s rozvojem průmyslu a intenzivního zemědělství, byla půda stále více znehodnocována až drancována a její estetická hodnota postupně klesala. V procesu vzájemného soužití došlo k narušení rovnováhy a nerespektování základních přírodních zákonů.
Z některých zásahů, kdy se člověk snažil vnutit krajině svou vůli a změnit ji k obrazu svému, se nevzpamatovala doposud. Rozsáhlé a časté povodně, sucha, vodní i větrné eroze atd., jsou pouze reakcí krajiny na překročení určité hranice na pomyslném jazýčku vah.
JE TŘEBA OBNOVIT ZTRACENOU ROVNOVÁHU
Zkusme se na současný stav naší kulturní krajiny podívat z pohledu zahradnické profese: Zatímco města a vesnice se pomalu začínají vylupovat z omšelé šedi a mění se v přívětivá a pohostinná sídla plná zeleně, česká, moravská i slezská kulturní krajina ještě lehce podřimuje.
Na kráse jí nepřidala ani překotná výstavba nových průmyslových zón a obchodních center. Jen pomalu, většinou díky komplexním pozemkovým úpravám a realizaci územních systémů ekologické stability, vzniká v krajině nová mozaika obnovených polních cest s alejemi okrasných i ovocných stromů, vytvářejí se biocentra a biokoridory, tak důležité pro existenci přirozených, tedy původních živočišných a rostlinných společenstev. Uskutečňují se protierozní a protipovodňová opatření, budují se suché poldry a retenční nádrže pro zadržení vody.
Známe i pár ojedinělých projektů, kdy za vzorné spolupráce všech zainteresovaných došlo doslova ke znovuvzkříšení zcela zdecimované krajiny, jako tomu bylo například v případě Čehovické oázy (pozn. redakce - viz MO č. 5/2011, str. 34-35).
Ale i přes veškerou snahu o dosažení ztracené rovnováhy v krajině víme, že jsme stále jejími velkými dlužníky a máme co napravovat.
HLEDÁNÍ VÝCHODISEK
V čem by tedy měla spočívat obnova zeleně v krajině. Opírejme se o následující východiska:
Dobře zpracovaný projekt - základ úspěšné realizace. Pouze kvalitní, odborníkem zpracovaný projekt výsadeb zeleně v krajině může být zárukou úspěšnosti a životaschopnosti realizovaných výsadeb. Dobrý krajinný architekt při své práci jistě neopomene mj. několik hlavních zásad :
- Podrobně se seznámí s daným územím v širších i historických souvislostech; vnímá atmosféru místa, seznámí se s výskytem místní flóry a fauny, zjistí kvalitu půdních, geologických i hydrologických poměrů apod.
- Plánuje v širších souvislostech s ohledem na zájmy a potřeby občanů, sleduje vazby na okolní ekologicky či jinak významné lokality.
- Studuje historické mapy, zejména staré místní názvy - třeba »Mokřidla« mu leccos napoví; vyhledá žijící starousedlíky - mohou znát netušené souvislosti.
- Technologii výsadeb a skladbu rostlinného materiálu co nejvíce přizpůsobí daným půdním a klimatickým podmínkám.
- Do plánování výsadeb zapojí veřejnost, osloví místní spolky a občanská sdružení, v případě potřeby přizve další odborníky, případně specialistu na komunitní plánování.
- Veškeré výstupní podklady zpracovává přesně, přehledně a srozumitelně se zřetelem pro další potřeby zástupců obce či města nebo jiného možného budoucího investora.
- Stejně kvalitně zpracuje technickou zprávu a prováděcí projekt pro realizační firmu; součástí projektu je i následná rozvojová péče po dobu nejméně tří let, kterou by měla za dohodnutou cenu zajišťovat realizační firma.
Odborná realizační firma - záruka kvality a dodržení termínu. Každé realizační firmě srdce zaplesá, dostane-li se jí do rukou kvalitní projekt. Pak je vše v pořádku. Pokud se však vyskytnou nesrovnalosti, kvalitní realizátor určitě na chybu upozorní a často dokáže vzniklý problém společně s projektantem také vyřešit.
Kromě výše uvedeného má taková firma bohaté praktické zkušenosti, pracuje v souladu s požadavky ochrany přírody a krajiny a může pomoci s širokou nabídkou dalších služeb - jako je například transfer a monitoring původních rostlinných druhů apod.
Péče o výsadby v prvních třech letech - podpora zdravého růstu. Dalším nezbytným krokem pro zdárný vývoj dřevin v krajině je zajištění péče o výsadby, zejména v prvních třech letech, a to nejlépe realizační firmou.
Kvalitní rostlinný materiál - srdce zdravé krajiny. Do krajiny používáme výhradně domácí druhy dřevin, které vybíráme v renomovaných okrasných školkách. Ty se často na krajinu specializují a jsou zárukou požadovaného původu dřevin, což bez problémů doloží listem původu.
Spolupráce a komunikace všemi směry - citový vztah k »naší« krajině. Mají-li v krajině nastat pozitivní změny, a to v širším měřítku, je důležité získat »na její stranu« nejen starosty a zastupitele měst a obcí, ale zapojit do procesu všechny zainteresované instituce. Konkrétně pozemkové úřady, odbory životního prostředí, ale rovněž místní spolky, sdružení, občany, školy atd. Jen tak může být celý záměr v širších souvislostech podrobně předem prodiskutován. Tím se vyvarujeme možných kolizí v budoucnu a místní obyvatelé získají k místu citový vztah, což je nesmírně důležité.
Závěrem si připomeňme jednu důležitou skutečnost. Příroda bez člověka existovat může, ale člověk bez přírody ne. Veškeré změny v krajině proto provádějme vždy v souladu s přírodními zákony při respektování místních podmínek, ponořme se do historie dané lokality. Naučme se přírodě naslouchat a pomáhat pouze tam, kde je to třeba. Mysleme přitom na generace, které přijdou po nás.
DANA RYGAROVÁ
ZAHRADA Olomouc s. r. o.
Stanislav Flek
ARBOEKO, s. r. o.
Zemědělská krajina na Hané. V takto »opečovávané« krajině je silně ohrožen i samotný základ zemědělství, jímž je půda. Ostatní stránky života v takovémto místě vlastně téměř neexistují.
ILUSTRAČNÍ FOTO: STANISLAV FLEK
Dokonalou mozaiku zdravé, malebné krajiny můžeme vidět v okolí bájného Blaníka.
ILUSTRAČNÍ FOTO: JIŘÍ M. DOLEŽEL
