Zástupce veřejnosti, institut stavebního práva, se kterým se jistě některé obce a města při územním plánování setkaly, stále prochází zajímavým vývojem. To je pochopitelné, protože územní plánování někdy bývá prostorem pro střet nejrůznějších zájmů a požadavků, a významné rozpory zpravidla vedou ke...
Zástupce veřejnosti, institut stavebního práva, se kterým se jistě některé obce a města při územním plánování setkaly, stále prochází zajímavým vývojem. To je pochopitelné, protože územní plánování někdy bývá prostorem pro střet nejrůznějších zájmů a požadavků, a významné rozpory zpravidla vedou ke zvolení zástupce veřejnosti. Jeho hlavním úkolem je, aby se do územního plánování mohli účinněji zapojit všichni občané, a ne pouze vlastníci přesně specifikovaných nemovitostí. Může totiž na rozdíl od občanů nebo třeba občanských sdružení podávat v procesu pořizování územně plánovací dokumentace (nebo změny stávající) kvalifikované námitky, o kterých je potřeba rozhodnout a rozhodnutí odůvodnit. Taková povinnost není s »pouhými« připomínkami spojena.
Původně měl být zástupce veřejnosti (dále také jen zástupce) do jisté míry partnerem úřadu - nová právní úprava měla zajistit účast laické veřejnosti na projednávání územně plánovací dokumentace (a v územním řízení).
Zástupce měl být podle důvodové zprávy (je na internetové adrese http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=55108) účastníkem řízení o návrhu zásad územního rozvoje a územního plánu a řízení o vydání regulačního plánu. Z tohoto poměrně širokého oprávnění však při schvalování zákona sešlo. Praxe stavebních úřadů (a částečně rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu /NSS/) udělala ze zástupce veřejnosti poměrně bezzubý, avšak komplikovaný nástroj.
Současné postavení zástupce není příliš silné, do jisté míry také v důsledku poměrně omezující judikatury Nejvyššího správního soudu. A tak se z poměrně slibné novinky stal spíše komplikovaný způsob, jak se mohou občané do územního plánování zapojit.
ZMOCNĚNÍ ZÁSTUPCE VEŘEJNOSTI
Při pořizování územního plánu již většina obcí tuší nebo ví, zda navrhované záměry mohou vyvolat nesouhlas občanů, kteří budou vznášet požadavky na alternativní řešení. V takové situaci je jistě vhodné nepřistoupit k řešení problému »klasicky« - tedy uzavřením procesu územního plánování a snahou o prosazení jediného řešení, nýbrž prohloubit komunikaci s občany a využívat nejrůznější způsoby co nejširšího zapojení veřejnosti. Zdá se totiž, že zmocnění zástupce veřejnosti se stalo spíše nástrojem nespokojených občanů - zástupce má především vyvíjet politický tlak na odpovědné úředníky a zastupitele a zajistit diskusi o územním plánu. (Tento článek je věnovaný územnímu plánování obcí, nikoli krajským zásadám územního rozvoje - pozn. autorky.)
Zástupce veřejnosti vždy musí zmocnit stanovený počet občanů obce. Minimálně to musí být jedna desetina občanů obce s méně než 2000 obyvateli nebo nejméně 200 občanů příslušné obce (tj. obce nad 2000 obyvatel). Ti musí splnit také další podmínku - uplatnění tzv. věcně shodné připomínky k návrhu, popřípadě konceptu územně plánovací dokumentace. Stavební zákon neříká, jakým způsobem mají být tyto věcně shodné připomínky podané. Je proto třeba akceptovat jak samostatně zaslané písemné připomínky jednotlivých občanů, které se týkají stejného bodu územně plánovací dokumentace, tak připomínku sepsanou na jediném listu a opatřenou podpisovým archem. V praxi se objevily také připomínky zaslané formou SMS zprávy (a následně doručené úřadům e-mailem). Mám za to, že také v tomto případě je zachována písemná forma a je třeba takové připomínky považovat za řádně podané (ostatně akceptovány byly kupříkladu při pořizování Politiky územního rozvoje).
Občané, kteří uplatní připomínky k návrhu nebo konceptu územně plánovací dokumentace, mohou následně zmocnit konkrétního zástupce. Tím může být jak právnická (například občanské sdružení), tak fyzická osoba (samozřejmě s plnou způsobilostí k právním úkonům). Zástupcem však nemusí být občan obce nebo právnická osoba se sídlem na jejím území. Zmocnění se především dokládá seznamem občanů obce, kteří uplatňují věcně shodnou připomínku. Součástí je podpisová listina, v níž je uvedeno jméno a příjmení, trvalý pobyt nebo pobyt, popřípadě adresa místa pobytu v zahraničí a podpis těchto osob s prohlášením, že jmenovaného zástupce veřejnosti zmocňují k podání námitky na základě věcně shodné připomínky a k projednání této námitky podle stavebního zákona. Chybět nesmí prohlášení zástupce o přijetí zmocnění, které obsahuje jeho jméno a příjmení, trvalý pobyt nebo pobyt a podpis.
Může se stát, že vyvstanou pochybnosti o zmocnění konkrétního zástupce a o splnění stanovených podmínek. Pak je třeba, aby příslušný úřad územního plánování rozhodl usnesením (vydaném v postupu podle správního řádu), které se oznamuje pouze samotnému zástupci. Než ale toto usnesení nabude právní moci, má zástupce všechna procesní práva.
PRÁVA ZÁSTUPCE VEŔEJNOSTI
Zástupce veřejnosti nemá příliš možností, jak se aktivně zapojit do pořizování územního plánu. Nemůže se účastnit jednání s jednotlivými dotčenými úřady a nemá žádné výjimečné postavení ani vůči úředníkům obce, která územní plán pořizuje (ačkoli důvodová zpráva ke stavebnímu zákonu s tím počítala - viz důvodová zpráva k § 24 návrhu stavebního zákona). Jeho role se tak omezuje čistě na sepsání a podání námitky, která navíc musí respektovat vůli občanů a jejich věcně shodnou připomínku. Zástupce se také může zúčastnit veřejného projednání návrhu územního plánu a vystoupit se svojí námitkou (a měl by být v tomto směru aktivní). Tím je jeho role v podstatě skončena. Ostatní už závisí pouze na rozhodnutí úřadu o námitce. Pokud by měl zástupce za to, že tímto rozhodnutím (nebo jinak v procesu územního plánování) byla dotčena jeho procesní práva, může se obrátit s žalobou na správní soud (v podrobnostech viz níže).
Z JUDIKATURY NEJVYŠŠÍHO SPRÁVNÍHO SOUDU
Územní plány se stejně jako zásady územního rozvoje vydávají ve formě opatření obecné povahy. Podle ust. § 101a soudního řádu správního je možné, aby dotčené osoby podaly k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS) návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. Poměrně záhy se však ukázalo, že pohled soudců NSS bude velmi striktní - zástupce veřejnosti nepatří mezi ty, kteří by mohli podat »žalobu na zrušení územního plánu« (viz usnesení čj. 5 Ao 3/2008-27 ze dne 25. 6. 2008 NSS, www.nssoud.cz ). Nejvyšší správní soud se domnívá, že se na něj s návrhem na zrušení územního plánu jako opatření obecné povahy mohou obracet jen ti, kteří jsou takovým plánem přímo dotčeni na svých právech - vlastníci nemovitostí. Zástupce je však pouhým zmocněncem těch, kteří by jinak nemohli v procesu územního plánování námitky vůbec podat. Ačkoli již zmiňovaná důvodová zpráva počítala s tím, že by zástupce veřejnosti měl být oprávněný zmíněnou žalobu podat (v důvodové zprávě se uvádí k § 5: »Záměrem úpravy schvalování územně plánovací dokumentace je využití opatření obecné povahy, které umožňuje požadovanou formu přezkumu včetně možnosti podat správní žalobu.«), takovou možnost nyní nemá. Přesto by nebylo udržitelné, aby mu byla odepřena jakákoli soudní ochrana - vždyť v procesu územního plánování mohou být dotčena alespoň jeho procesní práva. Nejvyšší správní soud to potvrdil ve svém usnesení z podzimu 2010. Zástupce se domáhal přezkoumání rozhodnutí o své námitce. Toto rozhodnutí bylo součástí odůvodnění opatření obecné povahy (kterým byla vydána změna územního plánu hl. města Prahy). Toto rozhodnutí je podle názoru NSS samostatným správním rozhodnutím, ačkoli k dotčení práv nedojde už tímto rozhodnutím, ale až schválením samotného opatření obecné povahy. Zástupce by ale návrh na jeho zrušení podat nemohl. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že zástupce má obdobné postavení jako tzv. ekologická občanská sdružení a může být dotčený v procesních právech, která může žalobou hájit.
