Veřejný ochránce práv (dále jen ochránce) se při výkonu své činnosti setkává také s případy, které souvisejí s obnovou staveb v památkových zónách či rezervacích - konkrétně kvůli dosažení energetických úspor. ZÁMĚRY INVESTORŮ Ochránce již mnohokrát upozornil na situace, kdy investoři v památkově...
Veřejný ochránce práv (dále jen ochránce) se při výkonu své činnosti setkává také s případy, které souvisejí s obnovou staveb v památkových zónách či rezervacích - konkrétně kvůli dosažení energetických úspor.
ZÁMĚRY INVESTORŮ
Ochránce již mnohokrát upozornil na situace, kdy investoři v památkově chráněných lokalitách (rezervacích či zónách) usilují o výstavbu objemově mohutných bytových domů, nástaveb či přístaveb stávajících objektů, aby tak zvýšili počet v budoucnu prodaných bytů a dosáhli vyššího zisku. Ruku v ruce s tím jdou snahy projektantů o zajištění energetických úspor staveb. Tento problém se týká zejména hl. města Prahy, Brna a velkých krajských měst, kde je v urbanisticky atraktivních lokalitách, již v minulosti vyhledávaných pro výhodnou polohu, nedostatek stavebních parcel. Orgány památkové péče a stavební úřady těchto měst proto musí čelit obrovskému tlaku developerů.
Fakt, že tyto záměry nejsou vždy ohleduplné k architektonickému charakteru okolní zástavby, je spíše pravidlem než výjimkou. Za všechny lze zmínit případy přestaveb prvorepublikových vil, které jsou někdy až brutálním způsobem a necitlivě k okolní zástavbě zásadně stavebně upravovány. Je bohužel téměř pravidlem, že odstranění původních mnohdy řemeslně precizně zpracovaných okenních a dveřních výplní včetně kvalitního kování je jedním z průvodních jevů těchto stavebních změn.
ZATEPLOVÁNÍ A VÝMĚNA OKEN
Dosavadní právní regulace památkové péče vytváří právní nerovnost mezi těmi vlastníky, jejichž objekt je evidován jako kulturní památka a těmi, jejichž objekt sice památkou není, ale nachází se v památkové rezervaci či zóně. Omezení, jež z této památkové regulace daného území plynou, jsou totiž v konečném důsledku stejná jako v případě prohlášených kulturních památek (nutnost vyžádat si k obnově a stavebním změnám závazné stanovisko orgánu památkové péče).
S postupující vlnou obnovy nemovitostí ve vazbě na finanční prostředky, jež lidé čerpají ze státem podporovaných systémů, zejména prostřednictvím programu Zelená úsporám, se množí případy, kdy nejen jednotlivci, ale i městské samosprávy jako vlastníci bytového fondu, v rozporu se zákonem obnovují stavby v památkových zónách a rezervacích, aniž by respektovali požadavky orgánů státní památkové péče. Děje se tak zejména v souvislosti se zateplováním domů a výměnou okenních a dveřních výplní.
Odborně metodický den památkové péče na téma Stavební památky a energetické úspory, jenž se pod záštitou brněnského pracoviště Národního památkového ústavu uskutečnil 2. 12. 2010 v Brně (více na: www.npu.cz), dal zcela jednoznačně za pravdu těm, kdo na možná úskalí a problémy spojené s »honbou společnosti« za mnohdy nesmyslnými a nepromyšlenými energetickými úsporami staveb předem upozorňovali.
V souvislosti s obecným trendem zateplování staveb a výměny oken (většinou za okna plastová) musí orgány památkové péče čelit tlaku samospráv a vlastníků nemovitostí v památkových zónách a rezervacích na to, aby jejich záměry schválily.
ABSENCE FINANČNÍ KOMPENZACE STÁTU
Ochránce upozorňuje na to, že podstatou většiny stížností vlastníků nemovitostí nacházejících se v památkově chráněných lokalitách je absence finančních kompenzací za omezení jejich práv v důsledku vyhlášené památkové ochrany území. Jak jsem již zmínil, tito vlastníci jsou v nerovné pozici vůči vlastníkům nemovitostí prohlášených za kulturní památky, kteří mají nárok na finanční příspěvek od státu za omezení vlastnického práva. Již v souhrnné zprávě o své činnosti za rok 2007 upozornil ochránce nejen Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR, ale i další odpovědné úřady a instituce včetně Ministerstva kultury na to, že vlastníci historických objektů v památkových rezervacích a zónách, které nejsou kulturní památkou, nemají ze zákona právo na poskytnutí příspěvku na obnovu kulturně historických hodnot těchto staveb (viz Souhrnné zprávy o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2007, 2008, 2009).
V některých krajích a městech sice vznikly dotační programy, které podporují i tyto vlastníky, ale tato podpora je dobrovolná. Záleží tak výhradně na rozpočtových možnostech a prioritách územních samosprávných celků, zda vyjdou vlastníkům historického majetku vstříc. Bohužel systémové řešení problému zateplování a výměny oken v památkových zónách a rezervacích odpovědné instituce, tj. především Ministerstvo kultury, dosud nepřijaly.
Za pokrok lze bezesporu považovat tvorbu některých metodických materiálů ze strany Národního památkového ústavu. Nedostatek financí na podporu vlastníků nemovitostí v památkových zónách a rezervacích to však neřeší.
VÝZVA OCHRÁNCE PRÁV
Ochránce vyzval Poslaneckou sněmovnu, aby požádala vládu o předložení nového zákona o památkové péči, který upraví možnost kompenzace nákladů na obnovu a údržbu památkových hodnot u objektů v památkových rezervacích a zónách, které nejsou kulturními památkami a sjednotí výkon památkové péče pod jednu instituci, jejíž stanovisko k ochraně památkové péče bude závazné. Argumentoval tím, že omezení vlastníků nemovitostí v památkových zónách a rezervacích, kteří na rozdíl od vlastníků kulturních památek nemají nárok na poskytnutí příspěvku, není v souladu s ustanovením čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (viz Souhrnná zpráva veřejného ochránce práv za rok 2009, str. 157) a není zákonem finančně kompenzováno. Toto upozornění zůstalo dosud nevyslyšeno. Ochránce jej hodlá zopakovat i ve zprávě o své činnosti za rok 2010.
Text všech Souhrnných zpráv o činnosti veřejného ochránce práv je přístupný veřejnosti na www.ochrance.cz, sekce O činnosti ochránce.
MAREK HANÁK
Kancelář veřejného ochránce práv, Brno
Výzva ochránce práv
Mělo by být především zájmem státu a jeho orgánů, aby finanční prostředky na ochranu staveb nacházejících se na území památkových zón či rezervací vlastníkům těchto objektů poskytl. Současný stav právní úpravy v této oblasti je nejen špatný, ale rovněž odporuje Listině základních práv a svobod.
Ochránce bude nadále usilovat o zjednání nápravy a uvedení právního rámce státní památkové péče do souladu s Listinou, která omezení vlastnického práva připouští pouze za náhradu.
Prioritou v dané oblasti zůstává požadavek na přijetí zcela nové právní úpravy památkové péče, která by reflektovala problémy, s nimiž se státní správa na tomto úseku za daného právního stavu potýká.
Renovace tohoto renesančního domu v Žatci proběhla roku 1903. Jak bude opraven dnes?
ILUSTRAČNÍ FOTO: DAGMAR HOFMANOVÁ
