Chcete-li vzít malému dítěti z ruky ostrý nůž, nabídnete mu oblíbenou hračku. Když chcete vzít psovi kost, nabídnete mu kus masa. Bude-li chtít město přimět lidi bez domova, aby odešli z jeho centra, tak ať jim nabídne něco lepšího, než je ulice - možnost bydlení či alespoň důstojné ubytování.
Slova předsedy a ústředního ředitele občanského sdružení Naděje Mgr. Ilji Hradeckého vystihují tápání mnoha radnic, které by rády problém bezdomovství řešily, jenže stále ne a ne přijít na správný postup. Jak se tedy pracuje s lidmi bez domova v Praze - a jak třeba ve Vídni?
PRAHA: MEZI LIDMI BEZ DOMOVA PŘIBÝVÁ ŽEN A MLADŠÍCH LIDÍ
V české metropoli magistrát hovoří o zhruba čtyřech tisících lidí bez přístřeší. K tomuto číslu dospěl na základě jejich loňského sčítání. Pražský radní Petr Dolínek, v jehož kompetenci jsou rovněž sociální záležitosti, připomněl, že zhruba tři čtvrtiny bezdomovců v Praze tvoří muži, přičemž průměrný věk osob bez domova se pohybuje mezi 40 a 50 roky.
»Délka pobytu na ulici se u jednotlivých bezdomovců samozřejmě liší,« poznamenal dále Petr Dolínek, »někteří tam stráví jen několik dnů, jiní však i třeba dvacet let. Faktem je, že v této skupině pozvolna roste podíl žen, ale nějaké jednoznačné vysvětlení pro tento trend zatím nemáme. Přikláním se k názoru, že za tím může být rapidní nárůst míry nezaměstnanosti žen, ale třeba i pozvolné snižování přídavků na děti apod. Více vysvětlení může být i pro rostoucí podíl mladších lidí mezi bezdomovci. Nevylučoval bych ani větší touhu mladých v dnešní hektické a po všech stránkách náročné době po svobodě a větší nezávislosti na rodině. Ovšem určitě nelze opomenout i úzkou souvislost bezdomovství a drogové závislosti. Typický pražský bezdomovec je muž ve věku okolo 45 let s nižším vzděláním (téměř jistě bez maturity), rozvedený, se záznamem v trestním rejstříku, dlouhodobě nezaměstnaný a zadlužený, který "na ulici" žije asi pět let.«
Petr Dolínek ovšem upozornil, na skutečnost že takový muž - na rozdíl od představy velké části veřejnosti - na první pohled vůbec ani jako bezdomovec nevypadá: »Je čistý a nezapáchá«.
Mgr. Ilja Hradecký doplnil, že lidé bez domova dnes už představují celý průřez českou populací. Malými dětmi doprovázenými matkou nebo oběma rodiči počínaje až po seniory nad 90 let. Jsou to lidé s nedokončeným vzděláním i ti, kteří by se mohli honosit hned několika akademickými tituly, Přitom převládají lidé - muži i ženy - v produktivním věku.
VÍDEŇ: VELKÝM TÉMATEM JSOU TEĎ KLIENTI S PSYCHICKÝMI PORUCHAMI
Doris Graber, vedoucí oblasti Chráněné bydlení/bydlení s asistencí sociálního pracovníka ve Fondu sociální Vídeň (Fonds Soziales Wien), na náš dotaz uvedla, že v roce 2009 nocleháren, přechodných bydlení nebo bytů se sociální asistencí využilo 7526 klientek a klientů integračního systému Vídeňská pomoc bezdomovcům.
Jejich věková struktura se liší od struktury celkové vídeňské populace. Tři čtvrtiny klientů a klientek jsou ve věku do 50 let, zatímco v populaci města podíl této věkové kategorie se pohybuje okolo 65 %. Naopak 22 % vídeňského obyvatelstva je starší 60 let, ale mezi bezdomovci se šedesátiletí a starší vyskytují jen z 11 %.
Doris Graber však upozornila na fakt, že rovněž ve Vídni jsou teď velkým tématem klienti a klientky s psychickými poruchami a závislostmi.
JE V ČESKU VŮBEC NĚJAKÝ MODEL PRO ŘEŠENÍ BEZDOMOVSTVÍ?
Ve Vídni stejně jako v Praze město při řešení bezdomovství spolupracuje s řadou partnerů, zejména s neziskovými organizacemi. V Praze, jak podtrhl radní Petr Dolínek, město především koordinuje realizované činností v oblasti pomoci lidem bez domova. Dále rozděluje dotace ze státního rozpočtu a z vlastních prostředků zajišťuje chod sociálních služeb na svém území. »Jsme však i aktivním účastníkem při řešení problematiky bezdomovství. Přímou pomoc osobám bez domova uskutečňujeme prostřednictvím příspěvkové organizace Centrum sociálních služeb Praha, která pro ně obstarává širokou škálu odborných služeb. Aktivně se podílíme i na řešení případných mimořádných událostí, jež s bezdomovstvím souvisejí - například pomáháme lidem bez přístřeší, když uhodí silné mrazy. Ačkoliv je současný model řešení problematiky bezdomovství v Praze vcelku úspěšný, nesmíme usnout na vavřínech. Nedostatek financí je samozřejmě jednou z nejvážnějších překážek, ale nelze se na ni odvolávat donekonečna,« uvedl radní.
Mgr. Ilja Hradecký oponoval: »Dnes žádný model řešení bezdomovství ani v Česku, ani v Praze neexistuje a služby určené lidem bez domova se už dvacet let vyvíjejí pouze živelně. Je jasné, že například nepoměr mezi počtem lidí bez domova a kapacitou sociálních a dalších služeb nutí lidi používat veřejný prostor i pro soukromé a intimní činnosti. Není-li dostatek lůžek (Praha jich má pro lidi bez domova zhruba osm set), budou bezdomovci nocovat na ulici. Chybějí-li prostory, kde by se mohli osprchovat a vyprat si prádlo, koupou se zřídka a nosí špinavé oblečení. Nejsou-li bezplatné záchody, vykonávají osobní potřeby venku atd. Dlouholeté bezdomovství nemá jednoduché řešení. Musí jít o synergii více možností a hlavně musí být politická vůle reprezentace města, v případě Prahy magistrátu a všech městských částí.«
Ústřední ředitel Naděje připomněl: »Sociální služby nenabízejí bydlení, ale jen ubytování (v azylových domech, v domech na půli cesty), nebo ještě méně, totiž pouze přenocování. Návazné bydlení však chybí. Přitom se v Evropě, na západ a na sever od nás, už prosadil trend "housing first", tedy nabídnout byt (bydlení, nikoliv ubytovnu či azylový dům) člověku, který ztratil bydlení, a to okamžitě. Samozřejmě je na tuto pomoc navázána podpora sociálního pracovníka, která se časem tlumí. Takový postup je nejlevnější. Jenže pro jeho uvedení do české praxe vidím velkou překážku ve všeobecné přízemní lidské závisti vyjádřené otázkou: Proč se dává byt bezdomovcům, když já si ho musím platit?«
Mgr. Ilja Hradecký nicméně vidí budoucnost v jasnějších barvách. »V předvelikonoční době jsme měli schůzku s panem primátorem právě o problematice bezdomovství,« svěřil se. »Věnoval nám více času, než si původně naplánoval, a pozorně naslouchal našim zkušenostem. Už za několik dní se sešla pracovní skupina, kterou svolal pan radní Dolínek a jíž se zúčastnili zástupci městských částí i poskytovatelů sociálních služeb. Stanovily se tam pro všechny první úkoly.«
Do Hradeckého očekávání lepších věcí příštích zapadá i fakt, že Petr Dolínek se nehlásí k úvahám minulého pražského vedení na více či méně dobrovolné odsunutí lidí bez domova z centra na periferii Prahy. »Naším cílem není přimět tyto naše spoluobčany opustit střed města. Tak bychom problém jen přesunuli do jiné lokality, která je méně na očích, a naopak by mohly vzniknout případně zcela nové a dosud netušené komplikace. My se snažíme bezdomovce integrovat do běžného života. Do budoucna chceme klást větší důraz na prevenci před vystěhováním, úsilí o efektivnější rozmístění nízkoprahových center a účinnější terénní práci s ohroženými skupinami obyvatel,« potvrdil radní.
VÍDEŇ VOLILA JINÉ FINANCOVÁNÍ SLUŽEB PRO LIDI BEZ DOMOVA
Mohly by se však hodit i zkušenosti Vídně, která se ve financování služeb pro bezdomovce a řešení jejich problémů vydala zajímavým směrem.
»Zdaleka největší část dotací Fondu sociální Vídeň (Fonds Soziales Wien - FSW) tvoří tzv. dotace vázané na subjekty,« vysvětlila Doris Graber. »Nejsou to dotace pro zařízení či organizace sociálních služeb, ale poskytují se bezprostředně klientkám a klientům samotným, a to přímo na financování výkonu, který obdrží. Tak se zajistí, že tyto peníze budou účelově vázány a dostanou se přesně tam, kde je jich zapotřebí. Kromě dotací vázaných na osoby existují ještě také tzv. dotace pro objekty. Jimi se podporují zařízení, kde dotace vázané na osoby nepřicházejí v úvahu - například může jít o zařízení pro anonymní poradenství. Také nově zřizovaná zařízení mohou být ve své počáteční fázi takto podpořena. Třetí, byť finančně nejméně pokrytou variantou jsou podpory projektů, zpravidla časově ohraničených, které dlouhodobě prospívají klientům FSW,« konstatovala Doris Graber.
Centrum sociálních služeb Praha jako příspěvková organizace hlavního města dostává z rozpočtu metropole neinvestiční příspěvek 62 mil. Kč. Centrum s jeho pomocí zajišťuje činnost azylových domů, nocleháren, programů sociální rehabilitace, odborného sociálního poradenství, linky důvěry a telefonické krizové pomoci.
Radní Dolínek uvedl, že Praha disponuje všemi typy služeb pro osoby bez přístřeší, jak jí to ukládá zákon o sociálních službách, ale i další navíc. K hlavním službám patří podle jeho slov noclehárny. Největší z nich, s celkem 233 lůžky, najdeme na lodi Hermes u Štefánikova mostu.
»Další možností ubytování jsou azylové domy různých typů a různých kategorií i standardů. Lidé bez přístřeší mohou využít i tréninkového bydlení, které je připraví na nový start do života, a sociálních bytů. Preferovat pouze některou z těchto sociálních služeb nelze, protože je nutné uskutečňovat služby v návaznosti na sebe a v plném rozsahu. Jen tak můžeme klientům pomoci v co největší míře a zároveň jim umožnit postupně se integrovat zpět do běžné společnosti. Všechny služby proto považujeme za důležité a zcela nezbytné,« zdůraznil Petr Dolínek.
ŠIROKÁ ŠKÁLA JEDNOTLIVÝCH TYPŮ BYDLENÍ: VÍDEŇ MÁ NÁSKOK
Ovšem srovnejme pražské možnosti a pražskou nabídku s tím, co lidem bez domova poskytuje Vídeň. Zde je pouze strohý výčet, který nám poskytla Doris Graber:
Noclehárny - slouží těm, kdo jsou bez přístřeší či vlastního bytu a není pro ně momentálně žádná jiná forma ubytování možná. Jde o nebyrokratickou a lehce přístupnou možnost noclehu a hygieny, uložení osobních věcí a obdržení potravinových balíčků. Slouží i jako krátkodobé ubytování při přechodném řešení problémů klienta.
Přechodné bydlení (azylové domy) - připravují lidi bez přístřeší na zprostředkování bydlení ve vlastním bytě nebo pro jiné vhodné formy bydlení, přičemž toto ubytování může být poskytnuto nanejvýš po dva roky. Azylové domy jsou lehce přístupnou službou, která se poskytuje jednotlivcům, párům či rodinám. Mají k dispozici pomoc sociálního pracovníka a poradenství.
Byty pro cílové skupiny - je to forma přechodného bydlení se specifickou nabídkou pro určité cílové skupiny, například pro lidi s psychickým postižením, se závislostí na alkoholu apod.
Byty s asistencí sociálního pracovníka - počítá se v nich s větší mírou samostatnosti klientů. Sociální pracovníci poskytují mobilní sociální službu s tím, že klienti během určitého časového limitu, maximálně dvou let, mají být schopni nastěhovat se do vlastního bytu a zůstat v něm natrvalo bydlet. Častým okruhem klientů jsou matky samoživitelky, lidé po odpykání trestu nebo rodiny s přiznaným právem na azyl.
Zařízení pro matku a dítě - obrací se na plnoleté matky s dětmi a těhotné ženy bez vlastního bytu, někdy i na otce a partnerské páry s dětmi, kteří potřebují pro stabilizaci své momentální situace bydlení s asistencí sociálního pracovníka.
Domy s pečovatelskou službou - jsou určeny hlavně bývalým bezdomovcům, kteří chtějí bydlet samostatně, ale často kvůli chronickému onemocnění potřebují péči. Cílem je zachovat právo člověka na důstojnost i v pokročilém věku a nabídnout seniorům adekvátní možnost bydlení v malých garsonkách - a to až do konce života.
PRAŽSKÉ CÍLE DO BUDOUCNA
»Problémů, které nás v souvislosti s bezdomovstvím čekají v budoucnu, je jistě mnoho. Snažíme se jim už nyní alespoň částečně předcházet nebo je dokonce řešit. Jde například o prevenci bezdomovství související s rostoucím zadlužováním občanů. Problém vidíme i v přístupu společnosti k osobám bez přístřeší, což je záležitost, kterou je nutné řešit dlouhodobě. Jak bychom na to vše měli jít, o tom se chceme radit s neziskovými organizacemi fungujícími na území hlavního města,« uzavřel pražský radní Petr Dolínek.
Dlouholeté bezdomovství nemá jednoduché řešení. Musí jít o synergii více možností a hlavně musí být politická vůle reprezentace města, v případě hlavního města Prahy magistrátu a všech městských částí.
Doris Graber: Integrační systém Vídeňská pomoc bezdomovcům má dvacetiletou historii. Nejde jen o to ubytovat lidi v nouzi: Lidé mají právo na pomoc, která jim časem znovu umožní zvládat samostatně svůj život.
FOTO: ARCHIV FONDS SOZIALES WIEN
Petr Dolínek: V Praze jsme dali dohromady pracovní skupinu, která usiluje o přepracování strategie v oblasti bezdomovství. Chceme klást větší důraz na prevenci před vystěhováním i na účinnější terénní práci s ohroženými skupinami obyvatel.
FOTO: ARCHIV
Bezdomovec u kontejneru zastupuje jen nejviditelnější menšinu lidí bez domova.
ILUSTRAČNÍ FOTO: DAGMAR HOFMANOVÁ
