Bezdomovectví už není jen »nemocí velkoměst«. S jeho řešením by pomohla vzájemná informovanost a lepší spolupráce strážníků, policistů a sociálních pracovníků. První vlaštovkou je v tomto ohledu vzdělávací projekt Problematika bezdomovectví v práci policie.
Cílem projektu bylo prohloubit informovanost o práci s bezdomovci z různých pohledů, dosáhnout lepší spolupráce mezi jednotlivými subjekty zúčastněnými na řešení problematiky bezdomovectví, formulovat návrhy, jež by mohly přispět ke zlepšení situace a navrhnout také vzdělávací program využitelný dalšími městy a obcemi. Projekt realizoval Institut pro místní správu Praha na objednávku Ministerstva vnitra (MV), z iniciativy Městské části Praha 1, která projevila zájem bezdomovectví řešit, a na jejímž území se také v období prosinec až březen uskutečnil. Projekt podpořill i hlavní poskytovatel sociálních služeb pro bezdomovce v této lokalitě Naděje o. s.
VZDĚLÁNÍ I ŽIVOTNÍ ZKUŠENOSTI
V teoretické výuce se policisté mj. seznámili s pohledem neziskové organizace na danou problematiku a s průběhem zdravotní péče o bezdomovce. V praktické části navštívili mobilní pracoviště Naděje a během společných pochůzek měli možnost osobní výměny zkušeností. To jim umožnilo získat představu o reálných možnostech, které pracovníci neziskové organizace mají. Hned zpočátku se ukázalo, že bude třeba překonávat určité myšlenkové stereotypy, jako např. »Poskytovatelé sociálních služeb jsou ti, co bezdomovce jen rozmazlují«, »Všichni bezdomovci si za svoji situaci mohou sami a není důvod se o ně starat« nebo »Policii chybí lidský přístup«.
Reakce účastníků projektu odrážely několik faktorů. Jednak to bylo vzdělání, kdy někteří policisté studovali sociální problematiku a bylo zjevné, že jim získané znalosti pomáhají v orientaci a umožňují nalézat nejlepší řešení i ve vztahu k bezdomovcům.
Dalším faktorem byl věk a životní zkušenost. Starší policisté byli otevřenější k diferencovanějšímu pohledu na bezdomovce a vstřícněji vnímali roli poskytovatelů sociálních služeb. Z pozice delší životní zkušenosti také věděli, že jednoduchá a rychlá řešení pro tak složitou oblast neexistují, a zároveň byli ochotni ke spolupráci a nalézání i dílčích řešení.
Do reakcí a názorů posluchačů se promítaly i jejich osobnostní vlastnosti, a to od extrémního názoru přes jistý stupeň vyhořelosti a pocitu beznaděje až k velmi aktivnímu přístupu.
BEZDOMOVCI NEJSOU JEDNOLITOU SKUPINOU
Za každým bezdomovcem je třeba vidět konkrétní osud, protože od něj se odvíjí možnost pomoci.
Startovní čára mnohých dnešních bezdomovců neumožňuje zapojit se do běžného života (nízká inteligence, chybějící nebo nevyhovující rodinné zázemí, onemocnění, a to zejména psychiatrické).
Tíživou situaci zapříčiňuje i náhlá ztráta zaměstnání, následně ubytování či neúspěšné podnikání.
Obrovským problémem je alkoholismus. Mnohdy však vzniká druhotně, v důsledku pádu do bezdomovectví.
Představa integrace všech osob bez přístřeší do společnosti není reálná. V každé společnosti našeho typu se bezdomovci vyskytují a jde spíše o nalezení a nastavení adekvátních mechanismů, které povedou k včasnému záchytu těch, kdo se bez přístřeší ocitnou.
Rychlá diagnostika a odpovídající nástroje k řešení znamenají dobrou šanci na resocializaci jednotlivců, kteří projeví zájem svoji situaci zlepšit.
V případech mizivé naděje na změnu je třeba vytvořit takové postupy a služby, aby tato skupina bezdomovců většinovou společnost neohrožovala (zejména šířením infekcí, ale také trestnou činností, která se na bezdomovectví váže) a neobtěžovala, ale zároveň měla možnost zachovat takovou míru lidské důstojnosti, které je schopna.
INFORMOVANOST A SPOLUPRÁCE HLAVNÍCH AKTÉRŮ
Řada možností pochopitelně závisí na celkové koncepci řešení problematiky lidí bez přístřeší, která bohužel chybí na celostátní úrovni a systematicky ji neřeší ani jednotlivé územní samosprávné celky na různých úrovních. Pilotní projekt ukázal, že je třeba stanovit celostátně platný obecný rámec, který by zohlednil některé výstupy, k nimž jsme došli. Například by měl řešit vzájemnou informovanost jednotlivých subjektů (tj. policie, sociálních pracovníků, pracovníků neziskových organizací) o tom, co který subjekt může pro řešení situaci udělat, kdy je vhodné a efektivní spolupracovat a jakou formu bude spolupráce mít.
Ukázalo se, že Praha nemá optimální řešení, jak rychle předávat informace mezi jednotlivými subjekty o dostupnosti sociálních služeb, např. volných místech v noclehárnách, což může mít v případě tuhých mrazů fatální následky. Vhodné by bylo vytvořit informační systém spravovaný a dostupný na jednom místě a dosažitelný přes operační střediska policie jednotlivým policistům.
Dále by měla obecná koncepce stanovit pravidla spolupráce policie a neziskové organizace se zdravotnickým zařízením v konkrétní lokalitě. V praxi se stává, že jedinec bez domova dovezený policejní hlídkou není ošetřen, protože nemá doklad o zdravotním pojištění. Policisté potom tráví službu tím, že hledají zdravotnické zařízení, které dotyčného přijme.
ENERGIE ŘEŠIT PROBLÉMY POLICISTŮM NECHYBÍ
Vzhledem k neexistenci koncepce je současná pozice jednotlivých zapojených subjektů těžká. Všichni zainteresovaní dennodenně narážejí na bariéry nedostatku prostředků, na nechuť zabývat se obtížně řešitelným problémem, na pasivitu vyvolanou skepsí z opakovaného neúspěchu. Názorové střety, ke kterým během projektu docházelo, nás ovšem přesvědčily o tom, že téma není účastníkům lhostejné a mají energii a vůli přispět k řešení.
Inspiraci lze najít ve zkušenostech a postupech uplatňovaných v zahraničí. V průběhu výuky byla zmiňována například Paříž a její informační systém pro lidi v nouzi nebo pravidla integrace uplatňovaná ve Velké Británii. Výměna zkušeností probíhá i v rámci Evropské unie a do těchto aktivit má Česká republika možnost se zapojit.
JANA HAKLOVÁ
LENKA HRONOVÁ
Institut pro veřejnou správu Praha
Průzkum MV ve 45 městech nad 25 000 obyvatel v období leden-únor 2011
zjevných bezdomovců je zhruba 9100
z toho možnost azylu využívá 5400 osob
kapacita azylových domů je využita z 95 %
29 měst potřebuje zvýšit kapacitu pomáhajících institucí
23 měst má zpracován materiál k problematice bezdomovectví (nejčastěji jde o pokusy o evidenci, sčítání, místní analýzy, součást komunitních plánů)
27 měst vnímá možnosti poskytnutí zdravotní péče jako dostatečné
nejčastěji uváděným problémem je nedostatek záchytek či jejich vzdálenost
městská policie (MP) hodnotí řešení problémů v 90 % jako rizikové
ve 37 městech spolupracuje MP se sociálními pracovníky
Zdroj: Odbor prevence kriminality MV
