Zaslepená touha mnoha radnic bezhlavě hned a okamžitě aplikovat moderní metody řízení, aniž by pochopily jejich smysl a ujasnily si, zda je pro daný cíl opravdu potřebují, vede ke zbytečnému plýtvání veřejnými prostředky.
Stále častěji se v mnoha městech a obcích setkávám s tím, že tam po loňských komunálních volbách začali jistě chvályhodně hledat možnosti, jak zlepšit své hospodaření. Motivují je k tomu i nižsí daňové příjmy, přičemž především nastupuje snaha omezit výdaje. Ovšem vedení měst a obcí své úsilí často cílí nesprávným směrem nebo volí málo účinné nástroje. Tak se zbytečně, bez efektu, koncepce a smyslu utrácejí peníze za drahé nástroje řízení přebírané z podnikatelského sektoru.
Pravdou je, což bych rád zdůraznil, že podnikatelský sektor se pro veřejnou správu naprosto správně stále více stává inspirací a vzorem. Má totiž mnohem větší motivaci efektivněji fungovat, sice zisk a peníze. Vedle toho musí, pokud působí v konkurenčním prostředí, poskytovat kvalitní službu. Touha po zisku a konkurence působí po celá staletí, díky čemuž vznikly firmy »štiky« - ale také, postupem času, velcí nenasytní žrouti. Ti však stále více tloustli, až se přetvořili v neohrabané monopoly a oligopoly. Také veřejná správa byla inspirací firmám - například internet vznikl ve školství. Nicméně mnoho efektivních metod řízení má svůj prvopočátek především ve firmách. Proto nyní různé dotační nástroje podporují aplikaci řady nástrojů řízení přebíraných z podnikatelského prostředí.
Samosprávy se ve snaze racionalizovat své hospodaření dopouštějí školáckých chyb. Chtějí snížit výdaje a zlepšit efekt, takže cíl mají shodný s podnikatelským sektorem. Ovšem mnohdy chabá znalost moderních metod řízení nebo zaslepená touha tyto metody ihned a bez náležité přípravy ve své praxi uplatnit vedou k tomu, že radnice za jejich aplikaci zbytečně utrácejí.
KDYŽ NEVÍME, CO CHCEME, ALE CHCEME TO OKAMŽITĚ...
Chyba číslo 1: Samospráva nemá priority a cíle a chce racionalizovat. Pokud možno okamžitě po volbách, hned! Je třeba provést reorganizace, racionalizace, audity, propouštění, škrty a revoluce...
Samosprávy se často dopouštějí chyby, kterou bych snad nejlépe charakterizoval větou »Nevíme, co chceme, ale chceme to okamžitě«. Cíl velmi často chybí, a proto jej nelze dosáhnout.
Doporučení: Ujasněte si nejdříve dobře cíle a priority a teprve až potom nakupujte jejich naplnění.
POTŘEBUJEME PROCESNÍ AUDIT, NEBO NIŽŠÍ NÁKLADY?
Chyba číslo 2: Samospráva nakupuje nástroj, nikoliv cíl (efekt). To váže na předchozí chybu. Samosprávy vyhlásí výběrové řízení, aby si pořídily nástroj, o němž často ani nevědí, co znamená. Běžně se setkávám s případy, kdy radnice nakoupily drahý procesní audit, software na projektové nebo procesní řízení apod. s vidinou, že tento software či audit vykoná zázrak a zlepší jim řízení. To je velký omyl. Každá firma, která je zaměřena na procesní audity a řízení, nabízí efekt. Firmy, které chtějí snížit výdaje, nakupují snížení výdajů, nikoliv software či procesní audit. Firmu, objednávající si racionalizace, zajímá výsledek, méně nástroj, díky němuž nastala pozitivní změna.
U obcí a měst je to opačně. Nakupují se nástroje CAF, procesní audity, personální audity, projektové řízení, ale pravým cílem je, že radnice chce snížit provozní výdaje, například o 10 mil. Kč při zachování či zlepšení výsledků organizace. To je neustále se opakující chyba. Zastupitelstva se často hodiny zabývají nákupem stroje pro technické služby, ale málokdy kontrolují a řeší definici výsledku, který požadují. Tedy čistotu chodníků, udržovanou zeleň, bezpečné ulice. Baví se hodiny o nástroji místo o efektu.
Doporučení: Nakupujte naplnění vašich cílů, nikoliv nástroje.
VYDÁVAT PENÍZE »ZA NIC«? AŽ PŘÍLIŠ BĚŽNÝ JEV
Chyba číslo 3: Zažité utrácení a špatné nakupování veřejných služeb. Samospráva, stejně jako ústřední vláda, nebude nikdy nikým jiným než vrchním nákupčím s určitou omezenou možností ovlivnit pravidla života.
Volám marně po změnách už od dob, kdy jsem byl na Ministerstvu financí. Pokaždé je to stejné. Rozpočet, a to nejen obecní, nýbrž bohužel i ten státní, se sestavuje tak, že si vezmeme čísla rozpočtu předchozího (skutečnosti) a plánujeme podle nich rok následující. Obce i stát vyjednávají o rozpočtu místo toho, aby nakupovaly služby a měly nastavený systém controllingu. Zkrátka, několik málo peněz přidáme či něco málo ubereme, a to podle pocitu a místa, kam peníze tečou. Nesleduje se efekt výdajů. Je to, jako byste přišli do obchodu s potravinami a prodavači sdělíli: »Minulý rok jsem tu v lednu utratil 1000 Kč. Takže tady je 1050 Kč a něco mi dejte«.
Samospráva ani vlastně neví (jen tuší), tím méně v tom má jasno vláda, jaké služby, v jaké kvalitě a za kolik pro občany nakupuje. Ani občanovi není známa cena veřejně nakupovaných služeb, jejichž je příjemcem. U zubaře nedostaneme účet: »Pane Nováku, dělá to 4211 Kč, ale zaplatil to za vás stát, neboť platíte daně.« A pan Novák by mohl posoudit, že za takové peníze je ta služba dobrá nebo špatná. Ředitel příspěvkové organizace chce po samosprávě peníze, jenže ta se ho neptá: »Pane řediteli, co za to našim zákazníkům (občanům) nabídnete, jak jsou naši občané s vašimi službami spokojeni, co očekávají?« Tím méně získá samospráva informace o tom, jaké služby zákazníci organizace čerpají, jak reagují na současné služby, jaké má organizace výsledky ve vazbě na občany a jaké jsou trendy ve službách. Nikdo se v procesu rozpočtování nezajímá o to, co chce zákazník (občan, zaměstnanec, podnikatel...), ani o to, jaká je cena a kvalita poskytovaných služeb. Nikdo se neptá, kam se ubírají služby, jaký objem jich nakupujeme a v jaké kvalitě. Ani příjemci obecních peněz tak nepřemýšlejí, nejsou k tomu vedeni.
Výsledkem je, že samospráva pro občany často nakupuje nepotřebné, nekvalitní a drahé služby - a dokonce o tom ani sama neví. Úspěch samosprávy se tím výrazně omezuje! Příliš často se vyhazují peníze za nic, to je jádro pudla.
Doporučení: Samospráva by měla změnit proces »vyjednávání o rozpočtu« na proces »nakupování služeb a controlling«.
NEŽ ZAČNETE NAKUPOVAT NAPLNĚNÍ SVÝCH CÍLŮ
Dříve než začne podnikat zásadní změny a nakupovat moderní nástroje řízení, by si samospráva ideálně měla ujasnit cíle, revidovat strategické dokumenty řízení města - a teprve až potom nakupovat plnění svých cílů. Pak se lze směle a efektivně vrhnout na revoluce, změny a zlepšování úřadů, organizací a společností měst a obcí.
LUDĚK TESAŘ
ekonom - specialista na veřejné finance a hospodaření obcí
Zastupitelstva dlouze řeší nákup stroje pro technické služby, ale málokdy se zabývají efektem, který vyžadují. Tedy čistými chodníky, udržovanou zelení...
