Významným procesním předpisem, který aplikují ve svých postupech i obce, respektive orgány obce v oblasti správy daní (poplatků), je daňový řád. Jelikož 1. ledna nabyl účinnosti zákon číslo 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen daňový řád), který v plném rozsahu nahradil předchozí zákon upravující...
Významným procesním předpisem, který aplikují ve svých postupech i obce, respektive orgány obce v oblasti správy daní (poplatků), je daňový řád. Jelikož 1. ledna nabyl účinnosti zákon číslo 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen daňový řád), který v plném rozsahu nahradil předchozí zákon upravující správu daní a poplatků (tj. zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů), je užitečné podat alespoň jeho stručný popis.
Souběžně s nabytím účinnosti daňového řádu nabyl účinnosti i doprovodný změnový zákon č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu, který novelizoval 198 zákonů.
Nový daňový řád je obecným procesním předpisem v oblasti správy daní a dalších vrchnostensky stanovených plateb. Při správě daní se postupuje podle daňového řádu, pokud zvláštní zákon neupravuje jiný postup (§ 4 daňového řádu). Některé procesní odlišnosti stanovuje kupříkladu v zákoně č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého řízení o místních poplatcích vykonává obecní úřad v rámci přenesené působnosti obce. Rovněž zákon o místních poplatcích byl dotčen přijetím nového daňového řádu. (Bližší popis těchto změn jsme publikovali v Moderní obci č. 7/2010, na str. 37 a 38 - pozn. redakce.)
Konečná podoba nového daňového řádu je výsledkem několikaletého náročného legislativního procesu. Návrh, respektive dosavadní návrhy daňového řádu se několikrát měnily a byly podrobeny opakovaným připomínkovým řízením. Výsledný text je také ovlivněn například rozsáhlou judikaturou (zejména Nejvyššího správního soudu) k zákonu č. 337/1992 Sb.
ZÁKLADNÍ STRUKTURA A PŮSOBNOST ZÁKONA
Zákon č. 280/2009 Sb. obsahuje 266 paragrafů. Je uspořádán poměrně přehledně do šesti částí, z nichž některé se dále člení na hlavy, popřípadě díly a oddíly (viz box).
Daňový řád upravuje postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní. (Správa daně je postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady.)
PŘEDMĚT SPRÁVY DANÍ
Předmětem správy daní jsou daně, které jsou příjmem veřejného rozpočtu, nebo snížením příjmu veřejného rozpočtu.
Veřejným rozpočtem se pro účely daňového řádu rozumí:
státní rozpočet, státní finanční aktiva nebo rezervní fond organizační složky státu,
rozpočet územního samosprávného celku (obce nebo kraje),
rozpočet státního fondu nebo národní fond,
rozpočet Evropské unie, nebo
rozpočet, o němž to stanoví zákon.
NĚKTERÉ POJMY DAŇOVÉHO ŘÁDU
Jedním z cílů při tvorbě daňového řádu bylo sjednocení nesourodé terminologie zákona č. 337/1992 Sb., případně dalších daňových zákonů. Některé pojmy obsažené v zákoně č. 337/1992 Sb. byly do daňového řádu převzaty prakticky bez dalších úprav. U některých jiných pojmů bylo změněno jejich označení, avšak se zachováním stávajícího obsahového významu. U dalších pojmů došlo i ke změnám jejich obsahu. Následující přehled pojmů daňového řádu je nutno brát pouze jako výběrový.
Daň: Daní se pro účely daňového řádu rozumí:
peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek,
peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle daňového řádu,
peněžité plnění v rámci dělené správy - k (procesní) dělené správě dochází, je-li rozhodnutím orgánu veřejné moci, který není správcem daně, vydaným při výkonu veřejné moci uložena platební povinnost k peněžitému plnění určenému do veřejného rozpočtu a postupuje-li se při jeho placení podle daňového řádu (například ukládání pokut); orgán veřejné moci věcně příslušný ke správě placení peněžitého plnění je v tomto rozsahu správcem daně; k (věcné) dělené správě dochází, jestliže zákon stanoví, že ke správě placení peněžitého plnění je příslušný jiný správní orgán než orgán veřejné moci, který platební povinnost k peněžitému plnění uložil (tímto orgánem je ve smyslu § 106 správního řádu tzv. obecný správce daně, kterým je v současnosti příslušný celní úřad).
Daň zahrnuje také daňový odpočet, daňovou ztrátu nebo jiný způsob zdanění a příslušenství daně. Příslušenstvím daně se rozumějí úroky, penále, pokuty a náklady řízení, jsou-li ukládány nebo vznikají-li podle daňového zákona. Úroky, penále a pokuta za opožděné tvrzení daně sledují osud daně.
Správce daně: Je to správní orgán nebo jiný státní orgán v rozsahu, v jakém mu je zákonem nebo na základě zákona svěřena působnost v oblasti správy daní. Správním orgánem se pro účely tohoto zákona rozumí orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku (orgán obce nebo kraje, například obecní či krajský úřad), jiný orgán a právnická nebo fyzická osoba, pokud vykonává působnost v oblasti veřejné správy. Správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech souvisejících se správou daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost.
Osoba zúčastněná na správě daní: Jsou to daňové subjekty a dále tzv. třetí osoby (tj. osoby jiné než daňový subjekt, které mají práva a povinnosti při správě daní, nebo jejichž práva a povinnosti jsou správou daní dotčena).
Daňový subjekt: Je to osoba, kterou za daňový subjekt označuje zákon, jakož i osoba, kterou zákon označuje jako poplatníka nebo jako plátce daně.
Daňové tvrzení: Daňový řád rozlišuje mezi řádným daňovým tvrzením (kterým je daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování) a dodatečným daňovým tvrzením (kterým je dodatečné daňové přiznání, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování).
VZTAH KE SPRÁVNÍMU ŘÁDU
Podle § 262 daňového řádu se při správě daní správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) nepoužije. Jde o obdobné vyjádření vztahu ke správnímu řádu, které stanovil již předchozí zákon č. 337/1992 Sb. ve svém § 99 (ale s jedinou výjimkou, kterou byl postup podle § 175 správního řádu při vyřizování stížnosti). Nový daňový řád však obsahuje úpravu stížností v § 261, a proto se správní řád při správě daní nebude aplikovat ani dílčím způsobem.
Na druhou stranu je vhodné dodat, že se daňový řád v mnohém inspiroval zněním správního řádu (například v případě vymezení některých základních zásad správy daní či některých institutů, jako jsou správní orgán, úřední osoba apod.).
NĚKTERÉ DALŠÍ ZMĚNY
Daňový řád ve srovnání s předchozím zákonem č. 337/1992 Sb. přináší nemálo změn. Jde například o novou úpravu doručování, která sleduje zamezení možnosti adresátů vyhýbat se doručení. Je konstruována tak, aby postavení adresáta bylo obdobné s podobnými modely v jiných procesních předpisech.
K poměrně velké změně došlo v systému opravných a dozorčích prostředků. Rozhodnutí vydané při správě daní lze přezkoumat na základě řádného opravného prostředku (odvoláním nebo rozkladem), mimořádného opravného prostředku (návrhem na povolení obnovy řízení), anebo dozorčího prostředku (nařízením obnovy řízení a nařízením přezkoumání rozhodnutí).
Další výraznou změnou je nový přístup k odůvodňování rozhodnutí. Do konce roku 2009 rozhodnutí muselo obsahovat odůvodnění pouze tehdy, pokud tak stanovil zákon (v roce 2010 došlo k částečnému posunu v odůvodňování rozhodnutí). Daňový řád vychází z nutnosti odůvodňovat každé rozhodnutí, nestanoví-li zvláštní úprava jinak (například navrhovateli bylo plně vyhověno, nebo odůvodnění vyplývá z jiného dokumentu, kupříkladu ze zprávy o daňové kontrole).
Daňový řád jednoznačně nastavuje lhůty pro stanovení daně, které vymezují prostor, do kdy lze zvyšovat (či snižovat) daňovou povinnost. Dochází rovněž k zakotvení priority úhrady daně před jejím příslušenstvím, což daňovému subjektu umožní uhradit nejprve dlužnou daň a omezit tak vznik dalšího úročení (§ 152). Daňový řád omezil subsidiární použití občanského soudního řádu při daňové exekuci (§ 177 ).
Nový daňový řád je bezpochyby výrazným krokem ke zkvalitnění procesu při správě daní, přičemž důsledněji vychází z principu uvedeného v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, který stanovuje podmínky výkonu státní moci (státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon). Daňový řád jako moderní procesní předpis zdůrazňuje podporu klientského přístupu při jednání s daňovými subjekty. Projevuje se to například tím, že plně reflektuje zavádění principů eGovernmentu do soustavy orgánů veřejné správy (doručování prostřednictvím datových schránek, daňová informační schránka daňového subjektu, apod.).
JAN BŘEŇ
právník
Základní struktura daňového řádu
Část první - Úvodní ustanovení (§ 1 až § 9) Hlava I - Předmět a účel úpravy Hlava II - Základní zásady správy daní
Část druhá - Obecná část o správě daní (§ 10 až § 124) Hlava I - Správce daně a osoby zúčastněné na správě daní Hlava II - Lhůty Hlava III - Doručování Hlava IV - Ochrana a poskytování informací Hlava V - Dokumentace Hlava VI - Řízení a další postupy Hlava VII - Opravné a dozorčí prostředky
Část třetí - Zvláštní část o správě daní (§ 125 až § 245) Hlava I - Registrační řízení Hlava II - Řízení o závazném posouzení Hlava III - Daňové řízení Hlava IV - Nalézací řízení Hlava V - Placení daní Hlava VI - Správa daně vybírané srážkou Hlava VII - Právní nástupnictví a vztah k insolvenci
Část čtvrtá - Následky porušení povinností
při správě daní (§ 246 až § 254)
Část pátá - Ustanovení společná, zmocňovací, přechodná a závěrečná (§ 255 až § 265)
Část šestá - Účinnost (§ 266)
Nový daňový řád představuje výrazný krok ke zkvalitnění procesu při správě daní, přičemž důsledněji vychází z principu uvedeného v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, který stanovuje podmínky výkonu státní moci (státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon).
