O tom, že Starostou roku 2010 se stal Josef Zámečník, který stojí v čele obce Písečná u Žamberka, se ví už od loňského 23. listopadu. Tajemstvím není ani to, že i druhý ročník této soutěže kompletně podpořila Poštovní spořitelna a že výrazný podíl na jejím organizačním úspěchu má Nadace VIA.
Známa je rovněž skutečnost, že Josefu Zámečníkovi (viz též jeho zamyšlení nad vstupem do roku 2011 na str. 1 - pozn. redakce) velice tvrdě šlapali na paty další jeho kolegyně a jeden kolega: Alena Presová (Milotice na Hodonínsku), Eliška Formanová (Bukvice na Jičínsku), Miluše Stržínková (Rouské na Přerovsku) a Ladislav Stalmach (Vír na Žďársku). Byť toto vše již bylo zaznamenáno, neuškodí si ona jména zopakovat. Jejich nositelé si to za svou práci rozhodně zaslouží. Na doplnění všeho je třeba říci, že soutěž Starosta roku je soutěží obcí do 2000 obyvatel a někdo z obce musí starostu na tento titul navrhnout - a musí to také umět setsakra dobře zdůvodnit.
MILDHEIM ANEB IDEÁLNÍ OBEC
Koncem 18. století vydali brněnští zednáři český překlad knihy o fiktivní obci Mildheim, která sloužila něco jako příklad toho, jak by měla obec vypadat. Jiný krásný, také fiktivní a trochu naivní příběh Jiřího Volného, který vedl vzornou obec Loukov, sepsal v roce 1840 vrchnostenský úředník Vojtěch Šwippl. Ale to jsme již v době Havlíčkově, který se ve svých politických článcích poměrně jasnozřivě zabýval úlohou obce.
Celý tehdejší proces byl završen zrušením roboty a pozdějším vytvořením modelu moderní občanské samosprávy, jehož autorem byl v dobách revolučního kvasu (1848-1849) ministr vnitra vídeňské vlády hrabě Franz Stadion. Následoval obecní zákon z března 1849 a upřesněný z roku 1862, rozlišující velice prozíravě samostatné a přenesené okruhy působnosti obcí. Od té doby jsme modely postavení obcí vylepšovali, až jsme s tím museli v polovině minulého století přestat a převzít jejich leninský způsob řízení. Avšak geneticky to pozitivní z Rakouska-Uherska i z první republiky v nás zřejmě zůstalo, protože s nastálou svobodou se poměry v obcích začaly měnit k lepšímu.
Obce však musely napřed začít odstraňovat škody, napáchané totalitním systémem. Jen si vzpomeňte, jak šedá a nudná byla naše městečka, jak zdevastované byly některé části obcí. A tak se přistoupilo k opravám památek, kostelů, kaplí, domů, komunikací, budovala se nová infrastruktura, přebíraly se zpět lesy a jiný historický majetek obcí a mnohde se začalo i stavět.
KDYŽ PŘIJDE 212 OBÁLEK...
A teď si představte, že vám přijde 212 objemných obálek, v nichž je velice podrobně popsána činnost 50 starostek a 162 starostů právě z těch obcí, které se začaly vylupovat z totalitní šedi do barevné přítomnosti. Je to kouzelné čtení, zejména v době volební.
O velkých městech (kde většinou jde i o velké peníze) se píší dlouhé články. O těch malých se mlčí. Jenže právě na nich je vidět, jak se společnost mění k lepšímu. Většina starostů a starostek nominovaných do soutěže Starosta roku je ve svých funkcích déle než jedno či dvě volební období. V malých sídlech si voliči zřejmě daleko více uvědomují, jak je důležité dát jim potřebný čas, neboť čtyři roky na dobré zvládnutí funkce jsou strašlivě málo.
»SVĚT STAROSTŮ« MALÝCH OBCÍ
Hodně nominačních přihlášek začíná slovy: »Před dvaceti lety byla naše obec neznámá, zanedbaná, ošklivá a téměř nic se zde nedělo...« Svět starostů malých obcí je úplně jiný než svět jejich »větších« kolegů. Je to svět prostý korupce, spekulací a nenávistného boje mezi stranami. Pro nás, členy komise soutěže, bylo velice obtížné vybrat pět finalistů. A ještě těžší bylo po návštěvě všech pěti finalistů určit toho nejlepšího.
Ono se vám totiž třeba stane, že přijedete do obce, kde na besedě s občany sedí bývalá starostka i bývalý starosta a oba svorně tvrdí, že současný starosta to dělá nejlépe. V jiné obci si v úvodu besedy vzal slovo starší muž, který kladně a velice odborně popsal činnost nynější starostky a ocenil i práci zastupitelů. Ptali jsme se, kdo to je, a dozvěděli se, že jde o bývalého starostu, který byl ve volbách starostkou poražen.
Dávné vzory jako obec Mildheim či Loukov jsou pochopitelně již překonané. Učili jsme se však i potom, třeba také pomocí humoru. Vzpomeňte jen na Drdou kouzelně vylíčenou obec Rukapáně či na příběhy Kocourkovských. Před dvaceti lety jsme začali psát moderní kapitolu dějin obecních samospráv. Soutěž Starosta roku pomáhá toto dění přibližovat veřejnosti a přispívá i k tomu, že se můžeme do budoucnosti dívat s jistým optimismem, navzdory tomu, co se děje v řadě velkých měst.
Petr Andrle
Ing. Josef Zámečník stojí v čele Písečné (okr. Ústí n. O.) nepřetržitě už od roku 1971
Písečná (519 obyvatel) se pod vedením Ing. Josefa Zámečníka přerodila ze zapadlé podhorské vesnice v plnohodnotně fungující obec. Udržela si malotřídní základní školu (včetně mateřské), jsou v ní dva obchody, věhlasná obecní hospoda, k aktivnímu odpočinku slouží dva sportovní areály a zmodernizována tam byla i čistírna odpadních vod. V obci kypí také bohatý spolkový a společenský život.
Písečná zatím jako jediná v ČR dosáhla na Zlatou plaketu v prestižní celoevropské soutěži Entente Florale Europe 2005, kam byla nominována coby držitel Zelené stuhy v soutěži Vesnice roku 2004. Z posledních úspěchů Písečné jmenujme její vítězství v soutěži Cesty městy 2010 (viz Moderní obec č. 12/2010).
ZDROJ: POŠTOVNÍ SPOŘITELNA, NADACE VIA
Uprostřed Písečné je obecní vlek a sjezdovka. Ta je vhodná hlavně pro odpočinkové odpolední lyžování či pro děti, které tam už v předškolním věku absolvují lyžařský výcvik. Sjezdovku ve spolupráci ze Ski areálem v sousední obci Dlouhoňovice upravuje rolba, která také udržuje mezi oběma vesnicemi více než 10 km dlouhou běžkařskou stopu.
Kostel sv. Kateřiny Medicejské v Písečné získal v roce 2010 (spolu s pomníkem padlým) slavnostní osvětlení. V rámci úprav hřbitova se opravila hřbitovní zeď, na hřbitov je už bezbariérový přístup a mezi hroby byl vydlážděn chodník. Kamenný kříž byl přesunut na vhodnější místo. Všechny práce provedlo Hospodářské zařízení obce.
FOTO: ŠÁRKA BERGEROVÁ
