Možná i ze sběrného dvora ve vaší obci pocházejí vyřazené elektrospotřebiče, které se formou zpětného odběru dostávají k dalšímu zpracování do chráněné dílny STEELMET, s. r. o., ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Ročně tam dovedou zpracovat až 2000 tun elektroodpadu všech skupin s výjimkou osvětlovací techniky a chladicích zařízení.
Asi polovinu tohoto množství tvoří televizory a PC monitory, přibližně 30 % tzv. velké spotřebiče, jako jsou sporáky, pračky či mikrovlnné trouby, zbývajících zhruba 20 % představují ostatní malé elektrospotřebiče. Jak podotýká jednatel společnosti STEELMET Ing. Milan Bureš, menší část naváženého materiálu jsou přímé dodávky od firem a úřadů. Hlavními dodavateli jsou však kolektivní systémy zpětného odběru, s nimiž STEELMET uzavřel zpracovatelskou smlouvu. »Dominantní část návozů registrujeme od kolektivních systémů zpětného odběru ASEKOL a ELEKTROWIN,« dodává jednatel s tím, že přivážený elektroodpad pochází z celé jihovýchodní Moravy.
CHRÁNĚNÉ DÍLNY: VYSOKÁ PEČLIVOST I VYŠŠÍ VÝTĚŽNOST
STEELMET není jedinou chráněnou dílnou, s níž kolektivní systémy spolupracují. Je součástí skupiny KOVOSTEEL, s. r. o., jejíž generální ředitel Bronislav Janeček vysvětluje, že od loňského ledna s převzetím společnosti MESIT recyklace, chráněná dílna, počet zaměstnanců se zdravotním postižením ve STEELMET vzrostl z 15 na takřka 60. »Pro tyto naše zaměstnance je obrovským přínosem nejen to, že u nás získají práci. Ale také možnost vykonávat v kolektivu smysluplnou činnost, o kterou je zájem a jejíž výstupy jsou zcela hmatatelné. V naší chráněné dílně vidím vzácnou symbiózu dvou faktorů, která zapadá do filozofie naší společnosti - aspektu ekologického, neboť pomáháme vracet velké množství materiálu do oběhu k opětovnému využití, a aspektu sociálního, protože při tom začleňujeme do pracovního procesu osoby, které by jinak jen velmi obtížně hledaly uplatnění,« říká Bronislav Janeček.
Na jeho slova navazuje Mgr. Jan Vrba, jednatel neziskové společnosti ASEKOL, zajišťující zpětný odběr elektrozařízení, zejména televizorů a počítačových monitorů, jichž od svého založení v roce 2005 vybrala ke konci loňského roku už bezmála 2,4 milionu kusů. »V chráněných dílnách se často setkáváme s velice zodpovědným přístupem ke zpracování námi předaných elektrozařízení. Kvůli zdravotnímu handicapu svých zaměstnanců tyto dílny nebývají příliš technologicky vybaveny. Sice tak nemají výkonnost jako zpracovací linka, ale dosahují vyšší výtěžnosti a čistoty u některých výstupů ze zpracování,« konstatuje Mgr. Jan Vrba.
NENECHAVCI NARUŠUJÍ EKONOMICKOU STABILITU SYSTÉMU
Statut chráněné dílny umožňuje čerpat hned několik druhů příspěvků od úřadu práce. Zejména jde o příspěvky na zřízení chráněného pracovního místa, příspěvek na mzdy i příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů. »Bez těchto příspěvků by naše stoprocentně ruční demontáž nebyla vůbec ekonomicky myslitelná a nebyli bychom schopni zaměstnávat takový počet zaměstnanců se zdravotním postižením,« říká Ing. Milan Bureš.
To však neznamená, že v chráněných dílnách mohou hodit za hlavu fakt, že asi 20, někdy až 30 % vyřazených elektrospotřebičů přichází nekompletních. »Vykradené« dodávky podstatně snižují tržby, které by zpracovatel elektroodpadu byl schopen realizovat za prodej chybějících, často dobře obchodovatelných komponent. »Vedle ekonomického aspektu stojíme v případě nekompletních spotřebičů před problémem, že při jejich zpracování nejsme schopni splnit procentuální výtěžnost jednotlivých materiálů,« tvrdí jednatel STEELMET. Nenechavci však poškozují také životní prostředí. Zvlášť patrné je to u chladicích zařízení, ze kterých neodborně vystřihávají kompresory. Ze »zmrzačeného« spotřebiče pak nekontrolovaně unikají chladiva i olej.
»Existují sběrná místa, z nichž k nám přicházejí nekompletní zařízení opakovaně a ve velké míře. Buď tam není elektroodpad dobře zajištěn před nenechavci, anebo - v tom horším případě - se na "vytěžování" spotřebičů podílejí sami zaměstnanci dvora. Naší jedinou obranou je upozorňovat na to kolektivní systém a věřit, že se mu podaří zjednat nápravu,« poznamenává dále Ing. Milan Bureš. Obdrží-li ASEKOL informace o systematickém zneužívání zpětného odběru obsluhou sběrného dvora, jedná její regionální zástupce o nápravě s provozovatelem. »Zatím jsme však k rozvázání smlouvy na zřízení místa zpětného odběru z důvodu vykrádání nemuseli přistoupit,« uvádí za ASEKOL Mgr. Jan Vrba.
Tato nezisková společnost už třetím rokem prostřednictvím grantového řízení svého Fondu ASEKOL rovněž podporuje projekty usilující o větší zabezpečení sběrných dvorů. Často pomůže tzv. E-domek, tedy unifikovaný uzamykatelný přístřešek pro sesbírané elektrospotřebiče, který fond poskytuje sběrným dvorům. Ty však na ochranu proti vykrádačům elektrozařízení mohou získat také peněžní podporu. Loni se v grantovém řízení například zvýšil zájem o podporu instalace kamerových systémů. »Vzhledem k aktuálnímu počtu 844 sběrných dvorů, s nimiž spolupracujeme na zpětném odběru, bohužel zdaleka nemůžeme vyhovět všem žádostem o podporu,« dodává Mgr. Jan Vrba. »Další kolo grantového řízení Fondu ASEKOL bude vyhlášeno už počátkem letošního února.«
Ani pro zpracovatele elektroodpadu není snadné reagovat na neustále měnící se požadavky trhu, v posledních dvou letech rozpohybovaného i finanční a ekonomickou krizí. Zatímco dříve STEELMET bez problémů prodával vyčištěné obrazovkové sklo zpět výrobcům obrazovek, nyní za jeho dodávky k dalšímu využití, třeba jako příměsi do tavicí pece na výrobu olova, musí sám platit. CRT obrazovky se už totiž přestaly vyrábět a místo nich nastoupily LCD nebo plazmové obrazovky. Přitom velkou část materiálu, který se ve Starém Městě zpracovává, tvoří televizory a PC monitory, jejichž zhruba 50 % hmotnosti je dáno skleněnou obrazovkou. Lepší je (nyní) situace u plastů. Ještě počátkem loňského roku bylo třeba společnostem, které s nimi dále nakládají, platit za odběr. Pak plast dokonce nikdo nechtěl ani za poplatek. Teprve nyní je STEELMET schopen plast znovu prodávat. Třetí velkou skupinu představují klasické, běžně obchodovatelné materiály - železné, barevné a drahé kovy, s nimiž STEELMET obchoduje v cenách, které kopírují vývoj na trhu. Velice žádané jsou plošné spoje obsahující i zlato, stříbro a platinu.
Také v chráněné dílně ve Starém Městě zvažují pořízení technologie, která by umožnila zpracovávat elektroodpad při snížení podílu ruční práce. »Jsme k tomu tlačeni vývojem na trhu, protože postupně a ve stále větší míře musíme nakupovat elektroodpad, za jehož zpracování jsme dosud jako zpracovatelé dostávali od kolektivních systémů zaplaceno. Nad tímto trendem nemá cenu naříkat, je prostě realitou. Máme-li přežit, už pouze s jednoduchými demontážními prácemi, bohužel, nevystačíme. Musíme se proto poohlédnout po nějaké technologii typu drcení a následné separace jednotlivých materiálových frakcí,« uzavřel Ing. Milan Bureš, jednatel společnosti STEELMET.
Ve společnosti STEELMET během posledního roku registrují mírný pokles návozů elektroodpadu, což si vysvětlují mimo jiné i tím, že lidé více zvažují pořízení nového spotřebiče do domácnosti nebo výměnu starého. Na snímku demontáž vysloužilého televizoru.
Plošné spoje jsou žádaným artiklem k dalšímu zpracování, zejména kvůli obsahu zlata, stříbra a platiny.
U areálu KOVOSTEEL ve St. Městě najdete i každoročně doplňované »KOVOZOO«, vděčný objekt zájmu školních exkurzí.
FOTO: ARCHIV ELEKTROWIN
