Slovenský zákon č. 369/1990 Zb., o obecnom zriadení (dále jen zákon), kromě jiného umožnil spolupráci obcí vytvořením společného obecního úřadu. Jaké problémy mohou při tom vznikat, ukazuje následující článek. ALTERNATIVA ZEJMÉNA PRO MALÉ OBCE Schválením zákona č. 416/2001 Sb., o přechodě některých...
Slovenský zákon č. 369/1990 Zb., o obecnom zriadení (dále jen zákon), kromě jiného umožnil spolupráci obcí vytvořením společného obecního úřadu. Jaké problémy mohou při tom vznikat, ukazuje následující článek.
ALTERNATIVA ZEJMÉNA PRO MALÉ OBCE
Schválením zákona č. 416/2001 Sb., o přechodě některých působností z orgánů státní správy na obce a vyšší územní celky byly přeneseny na obce víceré kompetence z oblasti pozemních komunikací, vedení matriky, sociální pomoci, územního plánování a stavebního pořádku, ochrany přírody a další. Obce jsou tak nuceny kvůli efektivnímu výkonu veřejné správy víc spolupracovat.
Ve Slovenské republice je přitom vysoké procento obcí s nízkým počtem obyvatel (do 1000 obyvatel 60 procent, do 500 obyvatel 43 procent)1). Především tyto malé obce mohou mít určité problémy se zvládnutím nárůstu činností, souvisejících s přesunem kompetencí z oblasti státní správy.
SPOLEČNĚ, ALE NA PRINCIPU DOBROVOLNOSTI
Jedním ze způsobů, jak efektivněji plnit úkoly veřejné správy v rámci orgánů obecní samosprávy, je zřízení společného obecního úřadu na základě písemné smlouvy podle § 20 zákona. Nejde o typickou formu činnosti. Správní právo reguluje veřejnou správu především metodou administrativně právní regulace, při které vykonavatelé veřejné správy využívají svoji mocenskou převahu.
Postavení orgánů veřejné správy při uzavírání správních dohod je jiné. Podle § 20 odst. 3 při uzavírání dohod mají obce stejné postavení. Zákon upřesňuje, že spolupráce se řídí v souladu s výhodností a potřebami obyvatel obce.
Podle § 20a odst.1 účelem zřízení společného obecního úřadu na základě písemné smlouvy může být uskutečnění konkrétního úkolu na určitou dobu, nebo činnosti, jejichž délka není omezená. Předmětem smlouvy nemůže být vznik právnické osoby.
Maximální počet obcí, které vytvoří společný obecní úřad, zákon nijak nelimituje. Jeho zřízení se zakládá na principu dobrovolnosti. Obce se samy rozhodnou, zda za účelem efektivnější činnosti v oblasti veřejné správy takový úřad zřídí. Zákon stanovuje pro platnost smlouvy souhlas minimálně nadpoloviční většiny všech poslanců obecního zastupitelstva.
NĚKTERÉ OTÁZNÍKY A RIZIKA
V praxi pravděpodobně mnohdy dochází i k situaci, kdy smlouvu o zřízení společného obecního úřadu neschválí jedno nebo více obecních zastupitelstev.
Je potom otázka, zda je smlouva platná pro ty obce, jejichž obecní zastupitelstva smlouvu schválila. Rozhodující bude fakt, zda zastupitelstvo při schválení smlouvy nezakotvilo podmínku, že ji takto uzavřou všechny původně uvedené smluvní strany.
Pokud takový předpoklad nebyl v unesení zastupitelstva uveden, pak platnost smlouvy o zřízení společného obecního úřadu neovlivňuje počet účastníků, ale rozhodující bude naplnění účelu smlouvy. Přílišná formálnost by mohla být spíš na újmu účelu zákona, který tímto ustanovením sleduje.
Co musí smlouva obsahovat, taxativně vyjmenovává § 20a odst. 2 zákona. V následujícím odstavci pak specifikuje, co musí zahrnovat, jestliže je jejím předmětem zřízení společného obecního úřadu. Zákon ale neuvádí sankce, když by některá z náležitostí dodržena nebyla. Smlouva by tak měla platit i v případě, že stanovené náležitosti splněny nebudou. Neplatnou by se mohla stát, podle mého názoru, jen pokud by vůbec nenaplňovala předpoklady smlouvy.
Jak jsem již uvedl, smlouvy o zřízení společného obecního úřadu se uzavírají na základě dobrovolnosti. Obec má možnost se sama rozhodnout, s kterými obcemi společně obecní úřad vytvoří. Takovou právní úpravu je nepochybně možné hodnotit pozitivně. Mezi některými obcemi totiž mnohdy existuje vzájemná nedůvěra či narušené vztahy, jejichž kořeny sahají hluboko do minulosti (například kvůli existenci střediskových obcí apod.). Bylo by tak nesprávné nutit je ke spolupráci v rámci společných obecních úřadů čistě na bázi blízké geografické polohy.
Princip dobrovolnosti při zřizování společného obecního úřadu však zároveň skrývá určitá rizika.
Jak již vyplývá ze zákona o obecním zřízení, společné obecní úřady se vytvářejí především pro efektivnější výkon veřejné správy. Může se proto stát, že obec neuzavře smlouvu o zřízení společného obecního úřadu, případně z této smlouvy vystoupí nebo dokonce svou výpovědí ukončí účast na smlouvě.
Důvody takového kroku mohou být různé (například pro porušování podmínek smlouvy, neposkytnutí součinnosti, která je potřebná pro fungování úřadu, či neplnění finančních závazků vůči němu). Pak může nastat situace, kdy smluvní obec nemusí být schopná efektivně a kvalifikovaně plnit všechny jí zákonem svěřené úkoly veřejné správy. Zákon jí totiž nijak neukládá povinnost hledat řešení v dané situaci tak, aby tím netrpěl výkon veřejné správy. Na to však v konečném důsledku mohou nejvíc doplatit obyvatelé obce.
Domnívám se, že by bylo vhodné ustanovit v zákoně určité podmínky, kterými by se obec musela řídit v případě, že sama není schopná zabezpečit řádné fungování veřejné správy (například když sama nedisponuje pracovníky s potřebnými kvalifikačními předpoklady pro danou oblast).
Jedním z možných řešení, které podle mého názoru připadají v úvahu, je ustavení zákonné lhůty, po uplynutí které by obec musela přistoupit k uzavření smlouvy o zřízení společného obecního úřadu s jinou obcí či obcemi.
Zejména v činnosti společných stavebních úřadů může nastat situace, kdy v důsledku nedostatečné územněplánovací do-kumentace obce by starosta mohl do určité míry zneužít své postavení a snažit se prosazovat realizaci stavby v území, jehož využití územněplánovací dokumentace ne-určuje, a to ve prospěch svůj, respektive blízkých osob, nebo rozličných finančních skupin. Při takové výstavbě by mohlo dojít k výrazné a nechtěné změně charakteru zástavby celé obce.
Rovněž může vzniknout stav, kdy starosta obce žádá od pracovníků společného úřadu, aby vypracovali podklady na konání, které je v rozporu se zákonem. Není zřejmé, jak by se například řešila situace, kdy navzdory upozornění ze strany pracovníků společného obecního úřadu o protiprávnosti postupu, starosta obce bude nadále trvat na svých požadavcích. Samozřejmě existuje možnost ukončit účast obce na smlouvě výpovědí.
Podle mne by se však měl takový postup uplatnit jen jako krajní řešení. Už jen proto, že obec, které bude ukončená účast na smlouvě, asi jen těžko dokáže kvalifikovaně a řádně plnit zákonem svěřené úkoly veřejné správy.
SHRNUTÍ
Navzdory uvedeným legislativním nejasnostem si myslím, že spolupráce obcí formou společných obecních úřadů je vhodným způsobem, kterým obce plní úkoly veřejné správy vyplývající ze zákona. Právní úprava jim dává dostatečně široké možnosti spolupráce za účelem efektivního výkonu veřejné správy.
Ocenění si nepochybně zaslouží i fakt, jak citlivě slovenští zákonodárci zákonem o obecním zřízení zasahují do organizace a činnosti obcí jako orgánů územní samosprávy. Stát by totiž mohl rozhodnout o zřízení společných úřadů pro obce podle teritoriálního hlediska nebo by mohl obce sloučit.
Čl. 66 odst. 2 Ústavy Slovenské republiky totiž zakotvuje, že sloučení, rozdělení nebo zrušení obce upraví zákon. Čl. 67 odst. 3 pokračuje, že stát může do činnosti obce zasahovat jen způsobem ustanoveným zákonem.
Z těchto článků Ústavy SR je možné odvodit, že protiústavní by takový postup zřejmě nebyl. Ovšem v případě nuceného sloučení obcí by se vytratil lokální patriotismus a hrdost obyvatel na svou obec. Navíc by vyvolal trpký pocit zklamání z toho, že o osudu jejich obce se bude rozhodovat bez jejich aktivní spoluúčasti.
I na základě poznatků z praxe a konzultací s mnohými starosty především menších obcí se domnívám, že je třeba samosprávám nadále ponechat možnost vytvářet společné obecní úřady na principu dobrovolnosti.
Poznámky
1) Machajová, J. a kol.: Všeobecné správne právo, 3. aktual. vyd. Bratislava: Bratislavská vysoká škola práva 2009, s. 113.
2) Podrobněji viz Machajová, J. a kol.: Všeobecné správne ..., cit. výše, s. 26-36.
MICHAL ULIČNÝ
advokátní asistent Liptovský Mikuláš
Smlouvy o zřízení společného obecního úřadu se uzavírají na základě dobrovolnosti. Obec má možnost se sama rozhodnout, s kterými obcemi společně obecní úřad vytvoří.
K 231 obcím, které k 15. 4. 2010 již vytvořily společný obecní úřad, patří také východoslovenské město Michalovce.
FOTO: SLOVAK.TRAVEL.COM
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobry den,
Prosim o radu :
Moje maminka je Slovenka,ktera ma v okoli Martina - Sucany,pozemky.Rada by vedela kde ma zaplatit dan z pozemku.Nemuzeme najit kontakt na odpovídající urad,kde se tato dan vymeruje.
Jsme z Brna,velmi dekujeme za pomoc
S pozdravem Milos Mlejnek