Do dvou let musí být i do české legislativy implantována revidovaná evropská směrnice o pozdních platbách. Zatímco platební lhůty u smluv mezi podniky by měly být v zásadě omezeny na 60 kalendářních dnů, u smluv s orgány veřejné moci, tedy i s obcemi a městy, by lhůty neměly zpravidla překročit 30 kalendářních dnů (a v žádném případě 60 dnů).
Pozdní platby jsou významným nešvarem, který má negativní dopad na evropskou ekonomiku. Zatímco v České republice činí průměrná dohodnutá doba úhrady faktur za zboží a služby 36 dní a průměrné zpoždění platby je pak dvanáctidenní, v mnoha státech Evropy je situace výrazně horší.
Ve Španělsku průměrná lhůta splacených faktur představuje 144 dnů, v Řecku je to dokonce 157 dnů. Věřitelé tak musejí čerpat překlenovací úvěry, a pokud nemají dostatečnou finanční rezervu, dostávají se velmi často do vážných problémů. Výsledkem je, že každý rok v Evropě ztratíme kvůli opožděným platbám minimálně 25 miliard eur. To je také důvod, proč se v evropských institucích projednávala revize směrnice o pozdních platbách.
KOMPROMIS ODSTRANIL PŮVODNÍ NEJKŘIKLAVĚJŠÍ NESPRAVEDLNOSTI
Evropská komise v úvodu přišla s radikálním návrhem, podle něhož by veřejné orgány mimo jiné musely platit speciální poplatek za opoždění platby. Pokud by totiž nezaplatily dlužnou částku do třiceti dní, byla by jim ze strany firem účtována kromě úroků i paušální náhrada ve výši 5 procent dlužné částky. Kompromisní návrh, na kterém se dohodli zástupci Rady a Evropského parlamentu, některé z nejvýznamnějších nespravedlivostí odstranil.
Ve výsledném kompromisu se však nepodařilo zajistit rovnoprávné postavení všech subjektů a udržení rovných pravidel jak pro veřejnoprávní subjekty, tak pro soukromé. Zatímco platební lhůty u smluv mezi podniky by měly být v zásadě omezeny na 60 kalendářních dnů (a tyto lhůty je ve výjimečných případech možné ještě prodloužit), v případě smluv s orgány veřejné moci, mezi které patří i obce a města, by lhůty neměly zpravidla překročit 30 kalendářních dnů (a v žádném případě pak 60 dnů).
V NEVÝHODĚ BUDOU HLAVNĚ MENŠÍ MĚSTA A VENKOVSKÉ OBCE
To je podle mého názoru špatně, protože všichni aktéři by měli mít nastaveny stejné podmínky. Zdůvodnění, že jsou orgány veřejné moci ve výhodě, neboť mohou získat financování za atraktivnějších podmínek než podniky, nebo že jsou méně závislé na budování stálých vztahů, platí možná pro státní orgány či evropské instituce, ale rozhodně neplatí pro většinu menších měst a venkovských obcí nejenom v České republice, ale po celé Evropě. Když velká stavební firma či finanční instituce jedná se starostou pětitisícové obce, která má roční rozpočet sto milionů korun, z čehož jí však dvě třetiny spolknou provozní výdaje, je naopak tato obec v nevýhodě a firma nebo banka si často diktuje podmínky.
A právě drtivá většina obcí v Evropě, téměř 82 procent, má přitom do pěti tisíc obyvatel. Výsledný návrh proto do značné míry obce a města poškozuje.
RYBA SMRDÍ OD HLAVY
Osobně jsem navíc přesvědčen, že v tomto případě platí známé české přísloví, že ryba smrdí od hlavy. Situace není taková, že by obce nechtěly platit včas. Bohužel se však dostávají do platební neschopnosti také kvůli zpoždění plateb od jiných úřadů nebo plateb z Evropské unie na financování evropských projektů. Právě prodlevy mezi jednotlivými etapami realizace evropských projektů v průměru dosahují 70 až 100 dní. Výjimkou není ani situace, kdy obec čeká na proplacení i déle než půl roku.
Ostatně dokonce sama Evropská unie u různých projektů uplatňuje 80denní lhůtu splatnosti, čímž dostává řadu orgánů do nepříjemné situace, když je obratem chce nutit platit ve třiceti dnech.
NOVÁ PRAVIDLA SE NELÍBÍ ANI EUROOMBUDSMANOVI
Na problém s pozdními platbami Evropské komise ostatně upozornil rovněž euroombudsman Nikiforos Diamanduros. Podle jeho vyjádření pozdní platby této unijní instituce představují systémový problém, jenž je způsoben nedostatečnou koordinací a příliš rozbujelou bruselskou byrokracií. Unie by tedy měla začít primárně u sebe, než se snažit direktivně obcím nařizovat, dokdy mají své závazky platit.
Revidovanou směrnici o pozdních platbách musí členské státy do dvou let implementovat. Obce a města tak mají dva roky na to, aby se na nová pravidla platební morálky připravily. Musíme také pečlivě dohlédnout na stát, aby evropskou směrnici, která poskytuje určitou míru volnosti, implementoval způsobem, který obce co nejméně poškodí.
OLDŘICH VLASÁK
poslanec Evropského parlamentu,
předseda Svazu měst a obcí ČR
Ostatně také sama Evropská unie u různých projektů uplatňuje osmdesátidenní lhůtu splatnosti, čímž dostává řadu orgánů do nepříjemné situace, když je vzápětí obratem chce nutit platit ve třiceti dnech.
Shrnutí revidované směrnice o pozdních platbách
U obcí by platební lhůta neměla zpravidla překročit 30 kalendářních dnů, pokud nejsou ve smlouvě výslovně dohodnuty jiné podmínky a za předpokladu, že to je objektivně odůvodněno s ohledem na zvláštní charakter nebo rysy smlouvy, v žádném případě by však nikdy neměla překročit 60 dnů.
Je definován tzv. zákonný úrok z prodlení v případě opožděné platby, kterým je jednoduchý úrok, jehož sazba činí v případě ČR nejméně osm procentních bodů nad referenční úrokovou sazbou ČNB.
Vedle úroku je věřitel dále oprávněn obdržet od dlužníka minimálně pevnou částku ve výši 40 eur. Kromě nároku na platbu paušální částky na náklady spojené s vymáháním bude mít věřitel rovněž nárok na náhradu za zbývající náklady spojené s vymáháním, které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka.
ZDROJ: EVROPSKÁ KOMISE
Ing. Oldřich Vlasák: Musíme pečlivě dohlédnout na stát, aby evropskou směrnici, která poskytuje určitou míru volnosti, implementoval způsobem, který obce u nás co nejméně poškodí.
FOTO: ARCHIV
