Přecházení chodců přes pozemní komunikace patří mezi nejrizikovější manévry pěšího pohybu v obcích.
Základní povinnosti a práva chodců při přecházení komunikace definují pravidla silničního provozu. V místech, do kterých se soustředí větší počet chodců, mají být realizována opatření, která jim přecházení usnadní.
STUPNĚ OCHRANY CHODCE
Jako základní opatření jsou navrhována místa pro přecházení. Jedná se o stavební úpravy usnadňující přecházení chodcům, avšak bez vyznačení dopravním značením (zebrou). To může být realizováno vysazením chodníkové plochy, zúžením komunikace, vložením středních ochranných ostrůvků a vždy snížením obrubníků. Na místě pro přecházení platí pouze obecná práva chodců v silničním provozu. Stavební úpravy napomáhají chodci komunikaci bezpečně překonat, ale vůči řidičům není nikterak zvýhodněn (viz obr. 1).
Vyšším stupněm ochrany chodců je vyznačení těchto míst příslušným dopravním značením. Tím vznikají přechody pro chodce, na kterých chodec užívá z právního hlediska vyšší ochrany v silničním provozu. V odůvodněných případech při vyšších intenzitách vozidel i chodců lze zvýšit ochranu bezpečnosti i razantněji, tj. osazením světelně signalizačního zařízení.
Nejvyšším stupněm ochrany je mimoúrovňové křížení (podchody, nadchody), které je finančně nejnáročnější. Aby bylo dostatečně efektivní, musí být navrženo tak, aby jeho využívání bylo pro chodce zcela přirozené a atraktivní.
MÍSTA PRO PŘECHÁZENÍ A PŘECHODY PRO CHODCE
Zásady pro návrh bezpečných míst pro přecházení a přechodů pro chodce jsou obsahem normy ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací [1], která byla v letošním roce novelizována v rámci Změny č. 1. Základní koncepce přecházení přes komunikaci v každé obci by měla stanovit, na kterých místech je bezpečnější vybudovat přechody pro chodce a kde místo pro přecházení.
Místa pro přecházení a přechody pro chodce se umísťují v závislosti na charakteru okolní zástavby a z toho vyplývající poptávce po přecházení. Lokalizace musí respektovat existující příčné pěší vztahy. Rozhodnutí o vhodnosti umístění přechodu pro chodce nebo místa pro přecházení má být podloženo znalostí intenzit projíždějících vozidel i přecházejících chodců. Orientační doporučené hodnoty mezních intenzit uvádí [1], v praxi se však realizuje řada kvalitních a bezpečných řešení, kde jsou tyto hodnoty výrazně překročeny.
ANALÝZA STAVU LOKALIT
Dílčím výsledkem práce na koncepci může být zmenšení i zvýšení počtu přechodů v obci. Po stabilizaci jejich umístění je potřeba analyzovat současný stav v každé lokalitě určené pro přecházení komunikace.
Základním podkladem pro posouzení bezpečnosti každého přechodu či místa pro přecházení je analýza dopravních nehod z policejní evidence dopravní nehodovosti. I když je tato dokumentace v ČR na velmi vysoké úrovni, můžu z praxe potvrdit, že pro přesnější posouzení každé dopravní nehody je vhodné vyslechnout zkušenosti a vzpomínky místních obyvatel.
Z právního hlediska policejní statistiky vždy dokáží (musí) určit viníka dopravní nehody - zjednodušeně řečeno jím může být buď »zlobivý« řidič nebo »zlobivý« chodec. Cílem tohoto článku je však rozšířit vnímání otázky bezpečnosti při přecházení chodců i na vliv stavebního a organizačního uspořádání komunikace. Mezi nejčastější faktory napomáhající zvýšené nehodovosti při přecházení chodců patří:
umístění přechodu v nepřehledných místech - na horizontu, za autobusovými zastávkami, v »záplavě« dalších informací (reklamy, výlohy, množství dopravního značení), popř. v místech, kde je chodec skryt za nějakou překážkou (zarůstající keře, domy apod.);
přechody přes dva nebo více stejnosměrných jízdních pruhů;
přechody přes příliš široké komunikace - chodec tráví na vozovce zbytečně dlouhou dobu.
Odhalením těchto mnohdy nenápadných vlivů a následnou úpravou v lokalitě může dojít k výraznému zpřehlednění situace a vyjasnění rolí jak pro chodce, tak pro řidiče. To v konečném důsledku přispívá ke zvýšení jejich bezpečnosti.
Posouzení bezpečnosti je vhodné svěřit kvalifikované osobě - specializovanému vyškolenému bezpečnostnímu auditorovi pozemních komunikací. [2] Cílem jeho práce je odhalit možná rizika bezpečnosti na pozemní komunikaci a v jejím okolí jak z pohledu chodce, tak řidiče. Výsledkem by měl být návrh doporučení pro úpravu jednotlivých lokalit za účelem zvýšení jejich bezpečnosti.
NÁVRH ÚPRAV - ZÁSADY
Správný přechod pro chodce je takový, na kterém se chodec cítí bezpečně, ale jen do té míry, že je nucen sledovat provoz vozidel na komunikaci. Není žádoucí, aby si myslel, že je zcela chráněn, a stala se mu osudným chyba řidiče či technická závada přijíždějícího vozidla. Chodec nesmí při přecházení podlehnout falešnému pocitu bezpečí, čemuž někdy přehnaně »bezpečné« návrhy přechodů a dalších doplňkových opatření bohužel nechtěně napomáhají. Svým dětem radím, aby největší pozor při přecházení dávaly tam, kde by nebezpečí nejméně očekávaly, tj. na světelně řízených přechodech.
Pro řidiče nesmí být správně vybudovaný přechod pro chodce překvapením. Stavební úprava mu musí napovědět, že není v obci jediný. Musí vidět chodce chystajícího se přejít přes komunikaci z dostatečné vzdálenosti, aby mohl předvídat jeho chování a podle toho zareagovat. Zastavení vozidla před přechodem pro něj musí být (pokud možno) přirozené.
Správný přechod proto musí splňovat tato kritéria:
celková přehlednost situace pro chodce i řidiče (a mnohdy i pro cyklistu);
vzájemná viditelnost mezi chodcem a řidičem;
co nejmenší šířka komunikace v místě přechodu - zkrácení doby pohybu chodce na vozovce.
Přechody i místa pro přecházení jsou využívány i za snížené viditelnosti. Mají být proto dostatečně osvětleny. Z řady mých analýz vyplývá, že významný podíl nehod se zraněním chodce se odehrává v časně ranních hodinách. Na způsob osvětlení musí být proto kladen velký důraz. Tomuto tématu se věnuje novelizovaný předpis Ministerstva dopravy TKP 15 [3].
PŘÍKLADY Z MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ
Město Mariánské Lázně urazilo za poslední roky významný kus cesty při zvyšování bezpečnosti chodců při přecházení komunikací. Úpravy probíhají postupně od lázeňského centra až po okrajové části. Většinou jde o zkrácení délky přechodu a vložení středního ochranného ostrůvku.
Vhodným příkladem je úprava křižovatky u knihovny v roce 2005, která znamenala výrazné zlepšení podmínek pro chodce na nehodovém přechodu. Původní přechod (obr. 2) na komunikaci šířky 14 metrů byl situován na »horizontu« těsně za frekventovanými trolejbusovými zastávkami. Stavební investice přinesla jak výrazné zkrácení přechodu na 2 x 4 metry a jeho nasvícení, tak posun zastávek (obr. 3).
Nový přechod pro chodce přes Hlavní ulici u křižovatky s Tyršovou ulicí je dalším vhodným příkladem. Ještě nedávno tam nebyl žádný přechod. Intenzita automobilové dopravy dosahuje v lokalitě 18 tisíc vozidel denně. Nejbližší světelně řízený přechod byl vzdálen 110 m, a tak mnoho chodců riskovalo a přebíhalo přes 12 m širokou ulici mezi projíždějícími vozidly (obr. 4). V roce 2006 (obr. 5) došlo k vybudování nového přechodu pro chodce s vloženým středním ochranným ostrůvkem. Úprava měla za cíl:
zkrátit dobu pobytu chodce ve vozovce a rozdělit přecházení na dvě fáze - tím si chodec vždy hlídá jen jeden směr jízdy;
upozornit řidiče v obou směrech jízdy, že vjíždí do místa, kde je nutno brát ohled na chodce;
znemožnit předjíždění v místě přechodu a tím eliminovat vysoké rychlosti jízdy.
Zvýšení bezpečnosti pro chodce a přehlednosti pro řidiče je neoddiskutovatelné - stalo se běžnou praxí, že řidiči před přechodem přirozeně zastavují a nechávají chodce přecházet. V době dopravní špičky jich přes komunikaci přechází zhruba 250 za hodinu. Dnes si již málokdo vzpomene, že zde dříve žádný přechod pro chodce nebyl (viz obr. 4).
SHRNUTÍ
Pro zvýšení bezpečnosti při přecházení chodců přes komunikace existuje řada účinných a poměrně jednoduchých opatření. Proto není nutno pasivně čekat, až se v obci stane dopravní nehoda, ale vypracováním celkové koncepce přecházení přes komunikace ve spolupráci s odborníky a následnou realizací opatření riziku dopravních nehod aktivně předcházet.
LUDĚK BARTOŠ
EDIP s.r.o.
Literatura
[1] ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací, Změna 1, 2010.
[2] Bezpečnostní audit pozemních komunikací, Metodika provádění, Centrum dopravního výzkumu, 2006.
[3] TKP 15 Osvětlování pozemních komunikací, MDČR, 2010.
[4] Bartoš, L., Řezanka, O., Hovorka, J., Opatření ke zklidňování dopravy v Mariánských Lázních pohledem projektanta, Časopis Dopravní inženýrství 2/2006.
Obr. 1 Místo pro přecházení (Mariánské Lázně).
Obr. 2 Původní přechod pro chodce u knihovny.
Obr. 3 Nové řešení přechodu pro chodce u knihovny.
Obr. 4. Dřívější stav lokality u spořitelny bez možností bezpečného přecházení.
Obr. 5 Nový přechod pro chodce u spořitelny.
FOTO: AUTOR
