Fond obecních bytů zůstává i přes rozsáhlou privatizaci poměrně velký. Pro mnohé obce však představuje značnou finanční zátěž - většinou jde o starší zástavbu, která nezbytně potřebuje opravy a rekonstrukce. Dalším, pro mnohé obce obtížněji zvládnutelným problémem bývá rostoucí počet dlužníků neboli neplatičů nájemného v jejich bytech.
Pokusíme-li se vymezit postoj k této skupině nájemníků, nevyhneme se určitému zjednodušení. Na jedné straně jsou vnímáni jako lidé porušující svou povinnost platit za bydlení, pro něž »je standardem házení složenek na nájem do koše« (výrok jendoho konkrétního představitele jedné z městských částí v Brně). Na druhé straně nelze pominout sociální a lidský rozměr neplatičství. I neplatiči jsou přece konkrétní jednotlivci nebo rodiny potýkající se s různými životními situacemi, a ztráta bydlení - byť i způsobená vlastní vinou - zásadním způsobem ovlivní jejich další fungování v životě.
Obce, jichž se problém zadlužení týká, běžně vymáhají dluhy na nájemném upomínkami. Pokud na ně dlužníci nereagují, následuje výpověď z nájmu a soudní vyklizení bytu. Téměř nikdy se však obci nepodaří dosáhnout splacení dluhu v celé výši, nehledě na výdaje spojené se soudním řízením. Navíc radnici nastanou nové problémy s rodinami, které musí byt vyklidit a ocitnou se bez střechy nad hlavou.
ZÁKLADEM BY MĚLA BÝT PREVENCE
Podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích »obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem«. V praxi by to mělo znamenat, že do kompetencí obce patří i péče o občany, kteří mají problémy s pravidelným placením nájmu. Jde hlavně o prevenci. Prevence neplatičství nebo dluhů na nájmu může zabránit propadu jednotlivců a rodin do těžko řešitelných sociálních problémů typu dalšího zadlužování se, rozpadu rodin a odebírání dětí do ústavní péče, ale také třeba vzniku nebo rozšiřování sociálně vyloučených lokalit. Systematická práce tak má v konečném důsledku pozitivní dopad jak na cílovou skupinu neplatičů nájmu, tak na život nejširších skupin obyvatelstva v dané obci.
Členové pracovní skupiny na brněnském magistrátu pro integraci a spolupracující neziskové organizace navrhli preventivní program Druhá šance určený neplatičům nájmu v obecních bytech. Jako cílová skupina programu byli navrženi nájemníci ze sociálně vyloučených lokalit s prodlením na platbě nájmu jeden až dva měsíce. Smyslem programu je prevence vzniku zadluženosti a řešení již vzniklých závazků, a to formou přímé práce terénních sociálních pracovníků s nájemníky.
Program funguje následovně: Správa nemovitostí či bytový odbor informují kontaktní osoby v neziskových organizacích o zjištěných dluzích na nájmu. Terénní pracovníci pak kontaktují dlužníky - nájemníky přímo v jejich domácnostech a nabídnou jim pomoc při řešení jejich sociální situace. Výhodou takto nastavené práce je přímý kontakt s nájemníky. V praxi se totiž už mnohokrát ukázalo, že komunikace s úřady obvykle pro neplatiče nájmu představuje velkou bariéru. Přestože chtějí začít splácet své dluhy, mají strach obrátit se na bytové odbory nebo správy nemovitostí, stydí se za vzniklou situaci, nerozumějí formulacím používaným v úředním prostředí, neorientují se v dokumentech souvisejících se soudním řízením apod. Sociální pracovník přebírá hlavně poradenskou funkci, případně působí jako prostředník mezi úřady a nájemníky. Významným přínosem terénní práce je i forma komunikace a řešení problémů v přirozeném prostředí nájemníků, především v jejich domácnostech.
MČ BRNO-STŘED BYLA PRVNÍ
Do programu Druhá šance se letos v jihomoravské metropoli zapojila jako první (a dosud jediná) Městská část Brno-střed. Spolupráce na programu probíhá mezi jejím bytovým odborem, koordinátorkou programu a dalšími sociálními pracovníky z Magistrátu města Brna a do Druhé šance zapojenými organizacemi, které se věnují lidem ohroženým sociálním vyloučením (příspěvková organizace Droma, neziskové organizace IQ Roma servis a Společenství Romů na Moravě).
V pilotním období bytový odbor městské části vybral přes třicet nájemníků, jejichž dluhy na nájmu koncem letošního dubna činily od 60 tisíc až po více než 110 tisíc korun. Tito lidé neplatili nájem několik let a už téměř ztratili návyk včasné a pravidelné úhrady za užívání bytu. Navíc jim reálně hrozí ztráta bydlení (zpravidla u nich běží soudní řízení ohledně výpovědi z nájmu, nebo již byl vynesen rozsudek). Od zahájení programu v červnu se do začátku září podařilo vybrané nájemníky kontaktovat a s těmi, kteří se do Druhé šance chtěli zapojit, se terénní pracovníci domluvili na intenzivní spolupráci.
POČÁTEČNÍ ÚSPĚCHY TĚŠÍ
Terénní pracovníci nájemníkům vysvětlili jejich možnosti, jak dluh za bydlení splácet, a pomohli jim sepsat - a také dojednat splátkové kalendáře. Důležitá je role těchto pracovníků při sestavování rodinných rozpočtů dlužníků, stejně jako jimi zajišťovaný pravidelný monitoring sociální situace v rodinách. I když se výběr oslovených domácností nakonec významně lišil od prvotního záměru, jehož podstatným kritériem byla prevence (u předlužených domácností není prevence prvořadým zájmem spolupráce), první dosavadní výsledky lze označit za úspěšné. Přibližně polovina ze zapojených nájemníků již platí alespoň měsíční nájem, někteří z nich i splátky dluhu.
Program Druhá šance je při vhodném nastavení použitelný ve všech obcích, které se rozhodnou účinně řešit dluhy nájemníků svého bytového fondu. Za hlavní výhodu považujeme adresné oslovování nájemníků, osobní kontakt s nimi a jejich aktivizaci při řešení jejich životní situace. Řádné placení nájmu a splácení dluhu je tak jedním z přímých výsledků spolupráce mezi obcí, neziskovými organizacemi a nájemníky. V konečném důsledku má implementace programu příznivý dopad na vzájemné vztahy mezi obcí a jejími obyvateli.
V praxi se už mnohokrát ukázalo, že komunikace s úřady obvykle pro neplatiče nájmu představuje velkou bariéru.
ZUZANA MEDŇANSKÁ
terénní sociální pracovnice IQ Roma servis, o. s.
Cílovou skupinou Druhé šance jsou nájemníci ze sociálně vyloučených lokalit.
ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV
