Složky platu zaměstnanců ve veřejných službách a správě vymezuje zákoník práce (ZP) v § 122 a následujících ustanoveních. Současně stanoví postup při jejich určování. Plat přísluší za práci vykonanou v pracovním poměru zaměstnancům těch zaměstnavatelů, jejichž výčet ZP taxativně stanoví v...
Složky platu zaměstnanců ve veřejných službách a správě vymezuje zákoník práce (ZP) v § 122 a následujících ustanoveních. Současně stanoví postup při jejich určování. Plat přísluší za práci vykonanou v pracovním poměru zaměstnancům těch zaměstnavatelů, jejichž výčet ZP taxativně stanoví v § 109 odst. 3. Jsou to:
stát,
územní samosprávný celek (ÚSC),
státní fond,
příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, nebo
školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona,
veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení s výjimkou peněžitého plnění poskytovaného občanům cizích států s místem výkonu práce mimo území ČR (§ 109 odst. 3 ZP).
Vzhledem k tomu, že zákoník práce nerozlišuje »podnikatelské a nepodnikatelské« subjekty, je jedním z kritérií pro posouzení rozdílnosti v odměňování zaměstnanců těchto subjektů skutečnost, že pro dříve tzv. nepodnikatelské subjekty se užívá pojem »plat«, kdežto pro podnikatelské subjekty pojem »mzda«.
Faktickou výši platu jednotlivých zaměstnanců však ovlivňuje i rozhodnutí zaměstnavatele. Toto rozhodnutí se předpokládá při zápočtu doby praxe rozhodné pro zařazení zaměstnance do platového stupně (rozhodnutí o zápočtu doby jiné praxe), při stanovení výše některých nárokových složek platu (například zvláštního příplatku) a při přiznávání a určení výše nenárokových složek platu (například osobního příplatku). Protože konkrétní výši platu jednotlivých zaměstnanců nelze odvodit přímo z předpisu, měl by být zaměstnanec při vzniku pracovního poměru informován o výši platu a jeho pravidelně poskytovaných složek, o jejichž přiznání nebo výši rozhoduje zaměstnavatel.
POSTUP PŘI ZAŘAZENÍ DO TŘÍD
Základní postup při zařazování zaměstnanců do platových tříd obsahuje § 123 odst. 2 ZP. Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy podle nejnáročnější práce, jejíž výkon na něm požaduje v rámci druhu práce sjednané v pracovní smlouvě. Zařazení prací do platových tříd stanoví nové nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě (dále jen »katalog prací«).
Katalog prací, které jsou uvedeny v příloze k tomuto nařízení, stanoví zařazení prací do platových tříd podle jejich složitosti, namáhavosti a odpovědnosti a člení je podle druhu povolání. Hlediskem vyjadřujícím složitost práce je vzdělání, potřebné pro její řádný výkon. Vzděláním se pro tento účel rozumí vzdělání dosažené v rámci školské soustavy nebo, v případě terciárního vzdělání, v rámci ukončeného studijního programu.
V katalogu prací jsou příklady vykonávaných prací, které se mohou vyskytovat v celé sféře veřejných služeb a správy, a to nejen v obcích a zařízeních jimi zřizovaných, ale i v krajských úřadech a v zařízeních zřizovaných kraji. Do věcně souvisejících celků (částí, povolání) se soustředily všechny druhově příbuzné práce bez ohledu na to, v jakých zařízeních jsou vykonávány.
PŘÍKLADY ZAŘAZENÍ DO TŘÍD
Můžeme uvést příklady zařazení do platových tříd některých profesí v rámci státní správy a samosprávy podle nového nařízení vlády. Zařazení do jednotlivých tříd je závislé na složitosti a namáhavosti vykonávané práce.
Například referenti společné státní správy a samosprávy (zařazení do 4.-16. třídy), fiskální politiky, rozpočtu a financování (do třídy 9.-15.), finanční kontroly a přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků(do třídy 10.-15.), finanční a daňové správy (do třídy 6.-14.), školství, výchovy a vzdělávání (do třídy 8.-15.), sociálních věcí (do třídy 6.-15.), pracovních vztahů (do třídy 10.-15.), živnostenského úřadu (do třídy 7.-12.), pro zdravotní péči (do třídy 7.-15.), správy místního rozvoje (do třídy 10.-15.) apod.
Vezmeme jako příklad referenta státní správy a samosprávy, který může být zařazen podle charakteru pracovních úkonů do 4.-16. třídy. Do 4. třídy bude patřit tehdy, provádí-li dílčí práce ve státní správě a samosprávě, například shromažďování, třídění, uspořádání a kontrolu formálních náležitostí a úplnosti podání, protokolů, záznamů, písemných vyhotovení rozhodnutí, podkladů a dalších písemností ve správním řízení. Do stejné platové třídy bude zařazen i tehdy, doručuje-li úřední písemnosti, předvolává-li osoby ke správnímu orgánu a účastníky k jednání a ověřování jejich totožnosti.
Do nejvyšší 16. třídy bude tento referent začleněn, mj. jestliže provádí komplexní koordinaci stanovování koncepcí dlouhodobého vývoje oborů hlavní činnosti v zákonem vymezené působnosti ministerstev.
Stručně lze říci, že při zařazování úředníků nebo zaměstnanců ÚSC do jedné z 16 platových tříd, musí příslušný referent (například personalista, případně mzdová účetní) vzít v úvahu existenci nového nařízení vlády č. 222/2010 Sb. a pracovní náplň referenta. Podle této, případně obdobné, náplně mu »přizná« platovou třídu. Této platové třídě přiřadí platový stupeň. Plat je tvořen průsečíkem těchto dvou veličin (platové třídy a platového stupně). Jde o tzv. platový tarif.
ZAŘAZENÍ DO PLATOVÝCH STUPŇŮ
Zatímco zařazení zaměstnance do platové třídy ovlivňuje charakter (obtížnost, namáhavost, odpovědnost) práce (druh práce), začlenění do jednoho z 12 platových stupňů podle současné platné právní úpravy závisí na délce praxe v oboru požadované práce. Rozumí se tím výkon práce, pro kterou jsou potřebné znalosti stejného nebo obdobného zaměření jako pro výkon požadované práce. Nerozhoduje při tom, zda jde o práci vykonávanou v pracovním poměru nebo na základě jiného pracovněprávního vztahu. Vyloučena není ani možnost získání praxe v oboru požadované práce jiným způsobem. Například v souvislosti s předchozími podnikatelskými aktivitami zaměstnance (bývalý soukromý lékař uzavře pracovní poměr se státním zdravotnickým zařízením, živnostník - s muzeem, se školou nebo školským zařízením na shodný druh práce apod.).
V souvislosti s úspornými opatřeními ve státní správě a samosprávě se uvažuje o zrušení platových stupňů, které jsou závislé na délce praxe. V úvahu by přicházelo zařazení zaměstnanců pouze do platových tříd, bez ohledu na délku praxe. Nařízení vlády č. 222/2010 Sb. by se tak stalo zásadní právní úpravou. Tato změna by si však vyžádala novelu zákoníku práce, což je z hlediska legislativy otázka dlouhodobější.
LADISLAV JOUZA
právník
V katalogu prací jsou uvedeny příklady vykonávaných prací, které se mohou vyskytovat v celé sféře veřejných služeb a správy, a to nejen v obcích a zařízeních jimi zřizovaných, ale i v krajských úřadech a v zařízeních zřizovaných kraji.
Obrázek je z Prahy 2 - v pozadí je radnice.
ILUSTRAČNÍ FOTO: DAGMAR HOFMANOVÁ
