Menu
e-shop
V oblasti veřejné správy přichází v úvahu odpovědnost příslušných subjektů za způsobenou škodu ve dvou případech: Způsobí-li škodu v důsledku porušení právní povinnosti například úředníci, případně zaměstnanci územních samosprávných celků (ÚSC) nebo zaměstnanci dalších subjektů, které ÚSC zřídil,...
V oblasti veřejné správy přichází v úvahu odpovědnost příslušných subjektů za způsobenou škodu ve dvou případech: Způsobí-li škodu v důsledku porušení právní povinnosti například úředníci, případně zaměstnanci územních samosprávných celků (ÚSC) nebo zaměstnanci dalších subjektů, které ÚSC zřídil, anebo dojde-li ke škodě nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Veřejná správa je pro pracovněprávní účely širší pojem. Většinou zahrnuje tzv. nepodnikatelské subjekty v oblasti školství, zdravotnictví, organizační složky státu, státní fondy, příspěvkové organizace a územní samosprávné celky (například obce, města, městské části), které vykonávají státní správu a samosprávu.
Do oblasti veřejné správy však řadíme - nejen pro účely náhrady škody - i subjekty, které zřídil územní samosprávný celek (viz § 84 odst. 1 písm. e) zákona o obcích).
VÝKON STÁTNÍ MOCI
Podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod každý má právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Tento článek rozpracovává zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon). Jde o zvláštní zákon, který se (kromě orgánů státu) vztahuje na územní samosprávné celky, které odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu pravomocí svěřených jim zákonem v rámci samostatné působnosti. Za škodu odpovídá stát, pokud územní samosprávný celek způsobil škodu při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem.
Stát odpovídá za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno například ve správním řízení nebo nesprávným úředním postupem. Jde o objektivní odpovědnost státu (bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit. Je založena na současném splnění tří podmínek:
nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup,
vznik škody nebo nemajetkové újmy,
příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy.
NEZÁKONNÉ ROZHODNUTÍ
Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Na náhradu má právo i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo (například škoda vznikla občanovi, který nebyl přizván ke stavebnímu řízení jako jeho účastník).
Bylo-li nezákonné rozhodnutí ÚSC v samostatné působnosti vydáno postupem, který není stanoven předpisy o správním řízení, má právo na náhradu škody ten, komu tímto rozhodnutím vznikla škoda.
Základní podmínkou pro tento druh odpovědnosti za škodu je, aby pravomocně nebo bez ohledu na právní moc vykonatelné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno příslušným orgánem (§ 8 odst. 1 zákona). Rozhodnutím tohoto orgánu je pak soud, který rozhoduje o náhradě škody, vázán. Další podmínkou pro poskytnutí náhrady škody je, že poškozený využil možnosti podat proti nezákonnému rozhodnutí odvolání, rozklad, námitky, odpor, stížnost nebo opravný prostředek.
NESPRÁVNÝ ÚŘEDNÍ POSTUP
V činnosti územního samosprávného celku může přicházet v úvahu odpovědnost státu za nesprávný úřední postup. Rozumí se tím i porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Například účastníkovi správního řízení byla způsobena škoda úředníkem územního samosprávného celku tím, že ÚSC nevydal rozhodnutí k odstranění závadného stavu ve lhůtě stanovené zákonem. Poškozený občan podal odvolání a odvolací orgán potvrdil, že se jednalo o nedodržení lhůty v řízení.
Může jít také o jinou formu nečinnosti územního samosprávného celku nebo o jinou vadu ve způsobu vedení řízení. Majetková újma vyjádřená v nepeněžní formě (škoda) musí vzniknout poškozenému občanovi v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem.
REGRESNÍ ÚHRADA
Nahradil-li územní samosprávný celek škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, při jehož vydání se řídil nesprávným právním názorem státního orgánu, který zrušil v řízení původní zákonné rozhodnutí ÚSC, může požadovat regresní náhradu od státu. Nahradí-li územní samosprávný celek škodu nebo zaplatil-li regresní náhradu, může požadovat tuto náhradu od těch, kdo se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu.
Například se ÚSC řídil právním názorem správního soudu a vydal rozhodnutí v jeho intencích, jež bylo nezákonné (v rozporu s právním předpisem). Na tomto rozhodnutí se podílel úředník územního samosprávného celku. Proti němu může ÚSC uplatňovat regresní náhradu.
Je-li uplatněn nárok na regresní úhradu proti osobě, u níž účast na rozhodnutí náležela k povinnostem vyplývajícím z pracovního poměru nebo služebního poměru, řídí se výše regresní úhrady zvláštními předpisy. U zaměstnance - úředníka (viz zákoník práce) se může jednat o náhradu škody ve výši až čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku. Toto omezení se neuplatní v případech opilosti, zneužití jiných návykových látek nebo úmyslného zavinění. V ostatních případech nesmí výše regresní úhrady přesahovat jednu šestinu částky zaplacené tím, kdo regresní úhradu požaduje, nejvýše však 5 tisíc korun. Toto omezení neplatí, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.
Bude-li ÚSC například uplatňovat regresní náhradu vůči úředníkovi, který škodu způsobil, musí mu prokázat zaviněné porušení právní povinnosti.
SNÍŽENÍ REGRESNÍ NÁHRADY
Způsobilo-li škodu více osob (zaměstnanců), jsou povinny zaplatit regresní náhradu podle své účasti na způsobení škody. V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že odpovídají společně a nerozdílně. Soud může regresní úhradu přiměřeně snížit, kromě škody způsobené úmyslně. Zejména s přihlédnutím k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila.
LHŮTY K UPLATNĚNÍ ŠKODY
Nárok na náhradu škody se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda. To neplatí jde-li o škodu na zdraví.
LADISLAV JOUZA
právník
Způsobilo-li škodu více osob (zaměstnanců), jsou povinny zaplatit regresní náhradu podle své účasti na způsobení škody. V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že odpovídají společně a nerozdílně.
