Barevné popelnice na tříděný odpad rozeseté po obcích už většina lidí asi zná a používá. Na některých místech, jako například na pohřebištích, však zatím stále chybějí. To je zřejmé o každých Dušičkách, kdy směsné kontejnery doslova přetékají smetím. Přitom i pohřebiště jsou vhodným místem pro barevné popelnice. Jsou tu totiž tři nejčastější skupiny odpadů: sklo, plasty a bioodpad. Proto je vhodné usilovat o to, aby návštěvníci pohřebišť mohli tyto komodity oddělit.
Likvidace odpadů z pohřebišť patří do činnosti při provozování veřejných pohřebišť, která podle zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví náleží mezi povinnosti obcí a měst - výjimečně církví a náboženských společností. Skladba odpadů co do druhů je různorodá a zahrnuje odpady při údržbě travnatých ploch, okrasné a vzrostlé zeleně, úklidů a údržbě komunikací, při opravách - výstavbě a likvidaci hrobových zařízení (náhrobků) a také odpady ze samotných hrobových míst. Přitom zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech jsou z kategorie odpadů jednoznačně vyjmuty lidské pozůstatky a ostatky ve všech formách, které zákonem o pohřebnictví, respektive trestním zákoníkem požívají zvláštní ochrany. Z působnosti zákona o odpadech byly na základě připomínky Ministerstva zdravotnictví České republiky s účinností od 1. ledna 2004 vyloučeny i mrtvě narozená těla, potraty a části těl včetně amputovaných končetin a orgánů.
NENÍ TO ZANEDBATELNÉ MNOŽSTVÍ
Zatímco prvotním původcem - neboli producentem odpadu, vznikajícího při údržbě veřejných ploch, je provozovatel pohřebiště - obec, prvotním původcem odpadu z jednotlivých hrobových míst je uživatel pronajatého hrobového místa.
Množství jednotlivých skupin odpadů je podle charakteru místa a velikosti pohřebišť různé. U odpadů z veřejných ploch (travnatých, s okrasnou a vzrostlou zelení, z údržby komunikací) jde o rozsah srovnatelný s parkovými plochami měst a obcí a jeho shromažďování, třídění a likvidaci řeší zpravidla obvyklým a uspokojivým způsobem přímo subjekt, který danou činnost provádí. Vznikající nesrovnalosti, náklady a podobně mají adresného původce.
U jednotlivých hrobových míst jde naopak o odpad, jehož prvotním původcem - producentem je nejen samotný uživatel hrobového místa, tedy nájemce, případně vlastník hrobového zařízení, ale i kterýkoliv návštěvník, jenž při návštěvě konkrétního hrobu zde položí květiny, zapálí svíčku apod. Různorodost takového odpadu je blízká odpadu komunálnímu, který produkují občané při zajišťování chodu běžné domácnosti. Ve většině případů jde tak o odpad z činnosti anonymních fyzických osob, které ne vždy jsou i obyvateli dané obce. Zahrnuje vedle kytic, věnců i odstraněnou výsadbu, odpady z ořezu okrasných keříků, zbytky svíček, různé obaly včetně plastů a nejednou i obaly s případnými zbytky různých látek, užívaných ke svícení petrolejek, olejových lampiček apod.
Takový odpad - označovaný obvykle jako odpad komunální - směsný, není zpravidla na pohřebištích odděleně skladován, tříděn a likvidován. K jeho shromažďování a odvozu slouží většinou velkoobjemové kontejnery, na větších pohřebištích i jednotlivé malé odpadové nádoby, jejichž obsah se v určitých intervalech odváží opět do velkoobjemových nádob. A nejde o zanedbatelné množství.
I když statistika množství odpadů z pohřebišť v ČR (je-li vedena) nám není známa, na základě dlouholetých zkušeností při správě pohřebišť středně velkého města, s počtem více než 4500 hrobových míst je možné uvést, že roční průměr likvidovaného směsného komunálního odpadu dosahuje zhruba 54 tun. Částka na jeho likvidaci dosahuje v průměru za šest předchozích let 12,5 % veškerých nákladů na běžný provoz a správu pohřebiště, jehož podstatná část má stálý dozor a v nočních hodinách je uzamčena. Přitom náklady pouze za samotný odvoz a skládkovné na jednu tunu tohoto odpadu se od roku 2003 do roku 2009 zvýšily o takřka 87 %. Vedle toho při běžné údržbě a správě pohřebiště se vyprodukuje a vytřídí ročně přes 30 tun biologicky rozložitelného odpadu a více než 10 tun stavebních sutí.
V ZAHRANIČÍ TO JIŽ JDE
Mnohokrát jsme zamýšleli nad možností a účelností alespoň základního třídění směsného komunálního odpadu na odpad z výzdob hrobů a na odpad ze zbytků svíček, obalových materiálů apod. (převažující věnce a kytice z hrobů pro použití umělých hmot při jejich výrobě nelze považovat zcela za biologický rozložitelný odpad). Z technického hlediska by si takové třídění vyžádalo nové typy dělených odpadových nádob, umístěných na více místech pohřebiště (zpravidla u zdrojů vody), mechanizaci na manipulaci s nimi a konečně i oddělený odvoz a likvidaci. To by stálo nemálo finančních prostředků, kterých se obcím většinou nedostává.
Pro úspěch takového třídění je také nezbytná aktivní spoluúčast nájemců hrobových míst a ostatních návštěvníků, a to již v okamžiku, kdy nepotřebné věci, coby odpad odkládají poprvé. A v tom spatřujeme hlavní problém při snaze směsný komunální odpad z pohřebišť třídit již od prvopočátku. Z několika návštěv pohřebišť v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii máme poznatky, že technické prostředky pro třídění odpadů z hrobových míst už dlouho existují a používají se. Rovněž je tam i větší snaha široké veřejnosti něco učinit pro ochranu a udržení životního prostředí také na pohřebištích.
V obcích s malými a místně odloučenými pohřebišti, bez denního dozoru je obvykle k dispozici velkoobjemový kontejner, do kterého odpad z hrobů odkládají návštěvníci přímo a bez základního třídění.
DVĚ PŘÍKLADNÉ OBCE
Pozitivní, ačkoliv zatím ojedinělé zkušenosti s tříděním odpadů na pohřebištích, jsou známy i u nás. Podle starostky obce Štítné nad Vláří-Popova na Valašskokloboucku Marie Hrnčiříkové na místním hřbitově se separují plasty, sklo a bioodpad už pět let. »Jsme s tím spokojeni. I když se občas stane, že je něco tam, kde to být nemá, většina lidí si zvykla a odpad třídí.« Dva roky se odpad separuje na místě posledního odpočinku v Pržně na Vsetínsku. Odděleně pak mohou občané vyhazovat směsný odpad. Problém je například s věnci, protože mají polystyrenový základ, takže nejsou čistě přírodní.
NAKLÁDÁNÍ SE STAVEBNÍ SUTÍ
Samostatnou kapitolou je nakládání s odpadem, který vzniká při výstavbě, opravách a likvidaci hrobových zařízení (náhrobků) - stavební sutí. Je na místě připomenout, že hrobová zařízení, zhotovená dříve nebo později jsou majetkem toho, kdo je pořídil, nebo dědiců. Neboli konkrétních osob. Výjimečně - u majetku opuštěného (§ 135 občanského zákoníku) půjde o majetek obcí (do září 2005 státu).
V obcích, kde není zabezpečen denní dozor nad děním na pohřebišti, se potýkají mnohdy až s bezprecedentním nakládáním s takovýmto odpadem. U řady pohřebišť je pro jeho odložení vyhrazen samostatný prostor, odkud se v potřebných intervalech odváží na určené místo. Kde taková místa vyhrazená nejsou a není zajištěn denní dozor, je nejednou stavební suť odkládána do nádob na směsný komunální odpad. Nezřídka mimo vyhrazené prostory a nikdo se k ní nehlásí.
U pohřebišť s trvalým dozorem se zpravidla uplatňuje zásada, že za manipulaci a nakládání se stavební sutí odpovídá ten, kdo nebo v jehož prospěch se taková činnost provádí. Nejsou výjimkou pohřebiště, kde jejich provozovatelé takovou činnost nabízejí a zajišťují jako individuální a úplatnou službu. Určitým pomocníkem v udržování pořádku může být na takových pohřebištích základní evidence o hrobových zařízeních na jednotlivých hrobových místech, jako naplnění povinnosti dané citovaným zákonem o pohřebnictví (§ 21).
NEBEZPEČNÝ ODPAD
Další specifický odpad na pohřebišti vzniká při hrobnické práci. Pracovní oděv a pomůcky hrobníka jsou potřeba likvidovat, bylo-li při exhumaci podezření, že šlo o nezetlelé lidské ostatky osoby, která v době úmrtí byla nakažena infekčními onemocněními, vyvolanými vysoce rizikovými biologickými agens a jejich toxiny.
Je velmi vhodné, aby provozovatel veřejného pohřebiště určil místo, oddělené od běžného odpadu, kam ukládat zbytky rakví, polštářů, oděvů, kytic nebo stuh vyjmutých z hrobů a hrobek. Některé vlastnosti činí tento odpad z pohřebiště nebezpečným (infekčním) a je potřeba s ním nakládat na základě souhlasu věcně a místně příslušného orgánu státní správy. Doporučujeme uzavřít pro tyto případy smluvní vztah s firmou oprávněnou k likvidaci tohoto odpadu.
PROBLÉMY, KTERÝM JE NUTNO VĚNOVAT POZORNOST
Stav pohřebišť se za poslední desetiletí i v malých obcích očividně zlepšil, zejména díky jednorázovému vynaložení nemalých finančních prostředků. I přesto vyžaduje nakládání s odpady z pohřebišť větší pozornost. Především ve vytvoření technických předpokladů (zpravidla s jednorázovými finančními potřebami), v osvětě všech návštěvníků pohřebišť a také v zajištění potřebných prostředků na běžnou a pravidelnou činnost (včetně kontroly).
V této souvislosti si připomeňme stanovisko Ministerstva životního prostředí, že zavedení tzv. paušálního poplatku za likvidaci komunálního odpadu fyzických osob v obci se vztahuje na veškerý komunální odpad, jehož producentem je občan obce, a to na celém katastru obce. Neboli i na veřejném pohřebišti. Pak by se náklady na likvidaci směsného komunálního odpadu z pohřebišť již neměly zahrnovat do cen za služby spojené s nájmem hrobových míst, které mimochodem již několik let patří mezi ceny věcně regulované.
Existují také další problémy, o které by se měly zainteresované strany více zajímat. Omezená šíře i únosnost uliček na pohřebištích a objemnost výzdob - věnců a kytic mnohdy neumožní nasadit prostředky a pomůcky, které se v mnoha obcích již běžně na třídění odpadů používají. Situaci neprospívá například odlišnost ve zdaňování činnosti při nakládání s komunálním odpadem produkovaným fyzickými osobami obcí coby obyvateli a mezi nakládáním s tímto odpadem, jde-li o veřejná pohřebiště.
VÁCLAV GRAF
správce pohřebišť ve Valašském Meziříčí
TOMÁŠ KOTRLÝ
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Ke shromažďování směsného odpadu slouží na pohřebištích většinou velkoobjemové kontejnery, kam se odkládá vše - zbytky květin, ořezu z okrasních keřů, svíček, dále plastové obaly a dokonce i stavební suť.
ILUSTRAČNÍ FOTO: DAGMAR HOFMANOVÁ
