Uvádíme vybraný právní předpis publikovaný ve Sbírce zákonů (částka 44/2010). Částka 44 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 29. dubna 2010. Nález Ústavního soudu ze dne 30. března 2010 ve věci návrhu na zrušení slova »pravomocných« v § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999...
Uvádíme vybraný právní předpis publikovaný ve Sbírce zákonů (částka 44/2010).
Částka 44 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 29. dubna 2010.
Nález Ústavního soudu ze dne 30. března 2010 ve věci návrhu na zrušení slova »pravomocných« v § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (publikovaný pod číslem 123/2010 Sb.)
Ústavní soud (ÚS) návrhu vyhověl.
Vybrané právní věty nálezu: Je nepochybné, že nepravomocný rozsudek může řešit záležitosti veřejného zájmu; žadatelé o informace totiž jsou či alespoň mohou být zainteresováni na legitimním sběru informací o těchto záležitostech. Jejich cílem může být takové informace sdělit veřejnosti, a tím přispět k veřejné diskusi, jež je v demokratickém právním státě nejen legitimní, nýbrž i nezbytná. Monopol na informace, který požívá soud, tak představuje formu cenzury sui generis. V důsledku cenzury informačního monopolu může dojít k zásahu do výkonu kontrolní funkce, která přísluší i občanské společnosti, neboť může mít obdobnou funkci jako tisk.
Ústavní soud tedy zdůrazňuje, že bude nutné zkoumat v každé jednotlivé věci (podle okolností konkrétního případu) naplnění podmínky nezbytnosti omezení základního práva jednotlivce na informace, tedy zde i omezením práva na poskytnutí rozsudku nepravomocného.
Veřejná diskuse o věci řešené nepravomocným rozsudkem může naopak přispět k nezávislému a nestrannému rozhodování, neboť někdy může odhalit existenci nepřípustných vlivů na soudcovské rozhodování. To je právě jedním ze smyslů základního práva na informace jako derivátu svobody projevu. Legitimním cílem veřejné diskuse je veřejná kontrolovatelnost konání spravedlnosti, souzení za bílého dne, nikoli v temnu neveřejného soudního řízení. Naopak souzení nedostatečně veřejné je způsobilé snížit autoritu soudní moci, neboť může generovat podezření veřejnosti, že »je co skrývat«. Bez důvěry není řádný výkon veřejné moci v demokratickém státě možný. Prvek důvěry je tak i funkční podmínkou výkonu demokratické veřejné moci, a proto je třeba důvěru v akty veřejné moci chránit; důvěra v soudní rozhodování patří mezi základní mimoprávní atributy právního státu (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 525/02).
Co do smyslu a účelu základního práva na informace není (v zásadě) podstatné, zda se nepravomocný rozsudek týká soukromoprávního sporu (např. mezi státem jako vlastníkem a třetí osobou aj.) nebo věci veřejnoprávní. Smyslem a účelem práva na informace je totiž veřejná kontrola výkonu státní (tj. i soudní) moci; ta je z logiky věci realizována nejen v rozhodování o veřejnoprávních věcech, ale i v rozhodování ve sporech soukromoprávních. Veřejný zájem je možné shledávat - jak ostatně konstatoval ÚS například v nálezu sp. zn. I. ÚS 260/06 - i v činnosti státu v podobě hospodaření s majetkem státu; hospodaření s majetkem státu se mj. děje uzavíráním soukromoprávních smluv, což v budoucnu může generovat právě i soukromoprávní spory.
Mgr. JAN BŘEŇ
