Se zájmem sleduji v médiích diskusi o tom, jakým způsobem se »řeší« přestupky různých vlivných lidí na pražském magistrátu i jinde po republice. Nabízím poněkud jiný a snad trochu odborný a právní pohled na danou problematiku. Za »vlivného« člověka se rozhodně nepovažuji. Přesto si troufám veřejně...
Se zájmem sleduji v médiích diskusi o tom, jakým způsobem se »řeší« přestupky různých vlivných lidí na pražském magistrátu i jinde po republice. Nabízím poněkud jiný a snad trochu odborný a právní pohled na danou problematiku.
Za »vlivného« člověka se rozhodně nepovažuji. Přesto si troufám veřejně tvrdit, že bych se (protože se správnímu právu profesně věnuji a vyučuji je i na vysoké škole) postihu za svůj případný přestupek dokázal vyhnout, a to způsobem, který bude plně v souladu s právem!
Z mnoha možností, které mi správní řád - zákon č. 500/2004 Sb. a další související právní předpisy nabízejí, si vyberu třeba problematiku doručování účastníkovi řízení. Aby mohlo být přestupkové řízení vůbec zahájeno, abych mohl být předvolán na ústní jednání, aby mi před vydáním rozhodnutí bylo umožněno seznámit se s podklady, aby se ke mně dostalo vlastní meritorní a také třeba i během probíhajícího řízení různá procesní rozhodnutí, musí mi být všechny tyto a další písemnosti řádně doručeny. A možností, jak toto v souladu s právem znemožnit je docela hodně.
KAM MUSÍ SPRÁVNÍ ORGÁN DORUČOVAT? JAK JE TO V PRAXI
Správní orgán musí doručovat do datové schránky podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi, když ji mám zřízenou. A co když si ji v průběhu řízení zruším? Potom na adresu trvalého pobytu. Jenže co, když si během řízení určím na obecním úřadu odlišnou adresu - speciální adresu pro doručování podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, a pak si ji v průběhu řízení zase zruším nebo třeba změním? Zase se doručuje na adresu trvalého pobytu. Co když si mezitím pořídím datovou schránku? Správní orgán musí být, pokud jde doručování a správnou adresu pro doručování, jako ve známém filmu Adéla ještě nevečeřela, »furt ve střehu«, protože, když doručí na nesprávnou adresu a nesprávným způsobem, respektive adresát nebude zastižen, potom nelze uplatnit tzv. fikci doručení uložením na poště, která jinak může správní agendu doručování výrazně zjednodušit. A to zcela pomíjím nikoliv právní, ale bohužel dosti často faktickou zkušenost, že poštovní doručovatelky občas »doručí« i zásilku určenou do vlastních rukou odlišné osobě. To je pak pro účastníka řízení - obviněného v přestupkovém řízení vůbec nejlepší - zásilka je považována za řádně doručenou a ono tomu tak ve skutečnosti - i pokud jde o právní dopady - není.
A hra o nikoliv promlčecí, ale prekluzivní lhůtu k projednání přestupku (správní rozhodnutí musí v této lhůtě nabýt právní moci - takže to samé - viz výše se opakuje po podání odvolání i na úrovni druhoinstančního správního orgánu) je z pohledu obviněného vyhrána. A to zcela pomíjím další možnosti, jako je omlouvání se z účasti na jednání (na omluvu ze »závažných« důvodů má obviněný právo), účelová volba zmocněnců a jejich změny v průběhu řízení (doručuje se potom s právními účinky právě tomuto zmocněnci). Jednu dobu bylo populární určování zmocněnce se sídlem třeba v Mongolsku! Ano, přiznávám se, s využitím svých jistých znalostí správního práva bych se s vysokou mírou pravděpodobnosti dokázal s jednoroční prekluzivní lhůtou k projednání přestupku a plně v souladu a s využitím zákonných možností, vypořádat. Málem úsměvně potom působí, když studentům na přednášce zdůrazňuji význam zásady rychlosti pro správní řízení a ustanovení § 71 správního řádu, kde se stanoví, že lhůta k vydání rozhodnutí je v zásadě 30 dnů od zahájení správního řízení a že je možné ji prodloužit jen v zákonem stanovených důvodech o dalších maximálně 30 dnů.
JAK Z TOHO?
Samozřejmě je mi známo, že právě přestupky jako protispolečenská jednání, kde stupeň nebezpečnosti pro společnost nedosahuje intenzity trestného činu, je nutno postihovat především rychle, aby sankce splnila svůj účel. Ovšem za současného stavu věci bych se přesto velmi přimlouval za legislativní změnu, která by prodloužila onu prekluzivní lhůtu k projednání, resp. vyřešení přestupku, z jednoho roku na dejme tomu dva roky. Lze to chápat i jako podnět pro naše budoucí poslance, které jsme si zvolili v květnových parlamentních volbách. Mnohé zákonné a také nezákonné a zvýhodňující postupy by tak ztratily do značné části na významu. Za dva roky by projednat a pravomocně uzavřít přestupkový případ zřejmě uměl i za současného stavu legislativy každý přestupkový správní orgán. A mohu čtenáře ujistit, že spoustu právníků a úředníků tento problém skutečně trápí. Neprojednání a nepotrestání jakéhokoliv porušení zákona je prostě špatně!
JIŘÍ NĚMEC
právník a vedoucí správního odboru Krajského úřadu Libereckého kraje
