Veřejný ochránce práv uspořádal v dubnu 2009 odbornou konferenci s tematikou hlukové zátěže. Cílem bylo především získat přehled o největších problémech v této oblasti. Rovněž představil své dosavadní právní závěry z oblasti ochrany veřejného zdraví před hlukem a vyslechl si připomínky zástupců...
Veřejný ochránce práv uspořádal v dubnu 2009 odbornou konferenci s tematikou hlukové zátěže. Cílem bylo především získat přehled o největších problémech v této oblasti. Rovněž představil své dosavadní právní závěry z oblasti ochrany veřejného zdraví před hlukem a vyslechl si připomínky zástupců státní správy.
Na základě výsledků konference a řešení dalších případů dotýkajících se ohrožování veřejného zdraví hlukem na konci roku 2009 vydal ochránce sborník Hluková zátěž (viz www.ochrance.cz, sekce Sborníky a stanoviska). Příručka seznamuje odbornou i laickou veřejnost s právními závěry ochránce a s judikáty soudů, které se dotýkají ochrany veřejného zdraví před hlukem.
HLUKOVÉ VÝJIMKY
Ze zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví vyplývá vlastníkům, popřípadě správcům pozemních komunikací povinnost technickými, organizačními a dalšími opatřeními zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb a aby bylo zabráněno nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby. Přesto se stále řada pozemních komunikací užívá na základě tzv. časově omezeného povolení; provozem takové komunikace jsou překračovány platné hlukové limity.
Užívání hlukově nadlimitní pozemní komunikace umožňuje zákon o ochraně veřejného zdraví. Ten stanoví, že pokud při používání, popřípadě provozu zdroje hluku nebo vibrací, s výjimkou letišť, nelze z vážných důvodů hygienické limity dodržet, může osoba zdroj hluku nebo vibrací provozovat jen na základě povolení vydaného na návrh této osoby příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví. Orgán ochrany veřejného zdraví časově omezené povolení vydá, jestliže osoba prokáže, že hluk nebo vibrace budou omezeny na rozumně dosažitelnou míru. Rozumně dosažitelnou mírou se rozumí poměr mezi náklady na protihluková nebo antivibrační opatření a jejich přínosem ke snížení hlukové nebo vibrační zátěže fyzických osob stanovený i s ohledem na počet fyzických osob exponovaných nadlimitnímu hluku nebo vibracím.
PROTIHLUKOVÁ OPATŘENÍ
Ochránce považuje za nezbytné, aby Ministerstvo zdravotnictví a krajské hygienické stanice jako příslušné orgány ochrany veřejného zdraví důsledně dohlížely na plnění povinností vyplývajících z rozhodnutí o hlukových výjimkách vydaných k provozu komunikací překračujících povolené hlukové limity. Jakkoliv nelze zcela odhlédnout od rozpočtových možností vlastníků komunikací (státu v případě dálnic a silnic I. tříd, krajů v případě silnic II. a III. tříd), nelze podle názoru ochránce bez dalšího připustit, aby realizace přiměřených protihlukových opatření, jimiž lze omezit hlučnost alespoň na rozumně dosažitelnou míru, se neustále odkládala s odkazem na nedostatek finančních možností (omezený rozpočet, jiné rozpočtové priority).
Orgány ochrany veřejného zdraví mají povinnost důsledně dbát na dodržování zákona na ochranu veřejného zdraví a v jeho rámci musí využívat všech v úvahu přicházejících nástrojů, jimiž mohou vlastníka komunikace přimět k realizaci protihlukových opatření.
V souvislosti se stížnostmi na hluk z dopravy se veřejný ochránce práv setkává s požadavky občanů obtěžovaných nadměrným hlukem na omezení rychlosti, případně snížení tonáže vozidel projíždějících po komunikacích. Uskutečnění těchto požadavků však není vždy s ohledem na nutnost přenesení dopravní zátěže do jiných obcí a na jiné komunikace řešením. Právě tato skutečnost je však podle ochránce dostatečným a vážným argumentem pro to, aby se vlastník komunikace, ať už jím je stát nebo krajská samospráva, zasadil o přijetí jiných opatření, jimiž důsledky dopravního zatížení předmětných komunikací alespoň sníží na zákonem uváděnou rozumně dosažitelnou míru.
Především půjde o zajištění řádného technického stavu komunikace, výměnu povrchu, změnu dopravního značení, výměnu oken v objektech dotčených nadlimitním hlukem apod.
POKUTY ZA HLUK
Ochránce zastává názor, že udělování pokut za neplnění povinností vyplývajících z rozhodnutí o povolení hlukové výjimky k provozu komunikace překračující hlukové limity lze bezesporu vnímat jako řešení krajní, nelze však od tohoto sankčního nástroje zcela ustoupit. A to v případě, že vlastník komunikace dlouhodobě zanedbává své povinnosti k ochraně veřejného zdraví. Z tohoto hlediska je tedy nezbytné, aby vlastník komunikace doložil orgánu ochrany veřejného zdraví, že o nápravu ve věci hlukové zátěže trvale usiluje, přičemž jednoznačným a nezpochybnitelným argumentem bude rozpočtem doložený objem finančních prostředků určených na snižování hlukové zátěže.
Fakt, že hluková zátěž obyvatel, způsobená narůstající automobilovou dopravou, je jedním z vážných problémů současné doby, se již obecně respektuje. Je proto povinností všech orgánů veřejné správy, aby v rámci svých pravomocí ke snižování hlukové zátěže přispěly.
Vedle zmíněných protihlukových opatření, jimiž se řeší pouze důsledky nadměrného provozu, je třeba zaměřit pozornost především na preventivní opatření směřující k omezení dopravní zátěže.
V případě velkých měst je to preference veřejné hromadné dopravy, zavedení mýtného systému, omezování parkovacích ploch pro osobní automobily ve prospěch veřejných ploch. A tam, kde je to možné, zapojit železniční dopravu do přepravy v systému městské hromadné dopravy. Ve vesnicích a menších městech zatěžovaných nadměrnou dopravou je třeba se soustředit na budování obchvatů a podporu veřejné dopravy v rámci regionu.
Pokud si veřejná správa zmíněné principy a instituty - zcela běžné zejména v severských státech - osvojí, lze očekávat, že v budoucnu bude řešení dopravní zátěže snazší a z hlediska finančních prostředků i méně nákladné.
MAREK HANÁK
Kancelář veřejného ochránce práv, Brno
