Lze zákaz obce ručit za závazky třetích osob vztáhnout i na zřizování zástavního práva? Ustanovení § 38 odst. 3 zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, zakazuje obci přijímat ručení za závazky fyzických a právnických osob s výjimkami uvedenými v tomto ustanovení,...
Lze zákaz obce ručit za závazky třetích osob vztáhnout i na zřizování zástavního práva?
Ustanovení § 38 odst. 3 zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, zakazuje obci přijímat ručení za závazky fyzických a právnických osob s výjimkami uvedenými v tomto ustanovení, přičemž právní úkony učiněné v rozporu s tímto zákazem jsou od počátku neplatné (§ 38 odst. 4). V praxi někdy bývá položena otázka, zda se toto omezení vztahuje pouze na »ručení« ve smyslu § 546 a násl. občanského zákoníku (resp. § 303 a násl. obchodního zákoníku), nebo zda je nutné do rozsahu tohoto ustanovení zahrnout i jiné způsoby zajištění závazků, zejména zřízení zástavního práva k nemovitostem.
Domnívám se, že ustanovení § 38 odst. 3 se vztahuje jen na »ručení« jako specifický způsob zajištění závazků (§ 546 občanského zákoníku, § 303 obchodního zákoníku) a nikoli i na jiné zajišťovací úkony. Tento názor vyplývá především z jazykového výkladu dotčeného ustanovení, které jednoznačně hovoří o ručení, a protože jde o ustanovení omezující nakládání s majetkem obcí, není na místě uplatnění výkladu rozšiřujícího, jdoucího nad rámec výslovného textu zákona. Kromě toho zákon o obcích jednotlivé zajišťovací úkony (resp. i další majetkoprávní úkony) poměrně důsledně rozlišuje (například § 39 nebo § 85 zákona o obcích), což rovněž svědčí o nutnosti vnímat pojem »ručení« v naznačeném smyslu.
Na podporu uvedeného výkladu lze zmínit i návrh novely zákona o obcích, jíž bylo do § 38 dotčené ustanovení zařazeno (sněmovní tisk č. 904 III. volebního období Poslanecké sněmovny). Tento návrh, ačkoli byl nakonec přijat v redukované podobě (zákon č. 450/2001 Sb.), jasně rozlišoval ručení (§ 38 odst. 3) a zřízení zástavního práva (§ 38 odst. 4) jako dva odlišné instituty, které měly být každý zvlášť předmětem samostatné regulace. Protože konečná podoba novely upravila již pouze ručení, nelze platnou právní úpravu výkladově rozšiřovat i na jiné zajišťovací instituty proti zjevné vůli zákonodárce, vyjádřené v průběhu legislativního procesu.
JUDr. ADAM FUREK
právník
