Ačkoliv se to možná zdá neuvěřitelné, v Česku už působí na dvě tisícovky ekofarem. Nejenže za velmi přísných podmínek ve stále širším záběru vyrábějí zdravější potraviny, často v biokvalitě. Ale řada z nich již přišla i na to, že se jim otevírají také možnosti profitovat na regionálním cestovním ruchu.
Na téma (eko)agroturistiky se proto rovněž diskutovalo v Jihlavě u kulatého stolu, který v rámci svého projektu Město pro byznys uspořádal týdeník Ekonom za mediálního partnerství Moderní obce. Také mnohé obce a města, případně celé svazky obcí, mají zájem přivést na své území co nejvíce turistů i dalších kategorií návštěvníků. Jak by tedy měly obce spolupracovat s ekofarmáři, aby všichni společně dosáhli kýženého úspěchu?
EKOFARMA V MILOTIČKÁCH
Zcela jasno o tom má místostarosta Humpolce Ing. Tomáš Křišťan. Před 18 lety se vrátil k rodové tradici, věrohodně zaznamenávané v Milotičkách poblíž Pelhřimova už od roku 1625, a začal samostatně hospodařit. Ekofarma Křišťan a spol. v Milotičkách je už dávno otevřena všem zájemcům o ekoagroturistiku, kteří chtějí poznat život na venkově či jen vidět, co to v praxi znamená hospodařit a starat se o zvířata. Přidanou hodnotou pro ně je tradiční česká kuchyně i místní speciality včetně lahůdek hlavně z biobrambor a jehněčího masa, které se hostům ubytovaným na farmě podávají.
Ing. Tomáš Křišťan soudí, že municipální sféra může pro (eko)agroturistiku odvést hodně už tím, poskytne-li farmářům prostor ve svých propagačních materiálech, nezapomene na ně ani v informačních turistických centrech, na svých webech apod. »V tomto směru si na naší ekofarmě na spolupráci s městem ani s krajem Vysočina nestěžujeme,« podotýká Ing. Tomáš Křišťan.
Ekofarma Křišťan a spol. je zapojena do projektu, který Svazek obcí mikroregionu Stražiště s podporou Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) připravil na letošní rok pro začínající podnikatele v agroturistice. V této západní části okresu Pelhřimov má dvacítka členských obcí okolo Pacova zájem uvést tyto začínající podnikatele do témat, jako jsou možnosti získání dotací včetně správného vyplnění žádosti, využití kulturního a přírodního potenciálu regionu v návaznosti na podnikání v agroturistice, sestavení marketingového plánu, propagace a reklama apod. Hodně praktických znalostí se však účastníci dvouměsíčního kurzu také dozvědí na exkurzích, které podniknou do okolních ekofarem.
RODINNÝ GRUNT POD JAVOŘICÍ
Na starobylém rodinném gruntě ve Lhotce, pět kilometrů severozápadně od Telče, hospodaří Ing. Petr Novák, předseda Svazu venkovské turistiky. Poskytuje tam ubytování hostům ve statku (penzionu) i v přilehlém kempu, společně pojmenovaných podle blízkého nejvyššího vrcholu Vysočiny - Javořice (837 m n. m.).
Ing. Petr Novák vypočítává i další možnosti, jak obce mohou vyjít vstříc farmářům: »Ze strany obcí jde zejména o zajištění potřebné infrastruktury. Na venkově často selhávají tržní principy, a tak třeba zavést rychlý internet do sídla s pouhou stovkou obyvatel se může starostovi podařit spíše až s podporou veřejných peněz.« Ani lidé, kteří se o své dovolené vděčně uchylují do klidného venkovského prostředí farmy s rodinnou atmosférou, totiž obvykle nehodlají zůstat bez kontaktu s vnějším světem pomocí internetu či e-mailové pošty. Ing. Petr Novák nepodceňuje ani podporu, kterou rozvoji venkovské turistiky mohou poskytnout granty místních akčních skupin (MAS) v rámci Programu rozvoje venkova. »Relativně nejsnadnějším nástrojem však asi zůstane vydávání propagačních materiálů spolu s obcemi, městy a mikroregiony včetně společných webů, využití informačních turistických center atd.,« tvrdí předseda Svazu venkovské turistiky.
CO (EKO)AGROTURISTICE VADÍ
Spolu s Ing. Tomášem Křišťanem se shoduje v tom, že majitelům ekofarem, zpravidla malých rodinných podniků, kteří jsou zavaleni prací na jejich chodu a dalším zvelebování, nezbývá příliš čas na marketing a zviditelňování svých nabídek zájemcům o agroturistiku. Neřkuli aby studovali stohy dokumentů se zašifrovanými podmínkami dotačních programů, podstupovali martýrium zpracování složitých žádostí a následnou administraci dotace i se závěrečným vyhodnocením.
Svaz venkovské turistiky usiluje o změny v legislativě. »Pomohla by nám změna zákona o cestovním ruchu. Ten totiž farmě, která není pojištěnou cestovní kanceláří, zakazuje nabízet pobyt s programem. A zabijačka spojená s přespáním už je zájezd,« upozorňuje Ing. Petr Novák.
Připouští však, že venkovská turistika není samospasitelný všelék a nelze na ní ani zbohatnout, ani rychle vydělat. »Agroturistika vždy bude pouze doplňkovým zdrojem příjmů farmy. Je jakýmsi návratem k tzv. letním bytům za první republiky, kdy lidé z měst odjížděli na venkov si odpočinout a zároveň vychovávali své děti k lásce ke zvířatům, přírodě a k pochopení tradic na vesnici,« dodal Ing. Tomáš Křišťan.
Ekofarma Křišťan a spol. v Milotičkách u Pelhřimova je zemědělská usedlost obhospodařovaná rodinou Křišťanů, jejíž kořeny sahají až do roku 1625.
FOTO: TOMÁŠ KŘIŠŤAN ML.
Ing. Petr Novák: Proč v Rakousku může sedlák poskytovat svým hostům jedno teplé jídlo denně (nemluvě o snídani), zatímco v Česku musíme mít licenci a vybavení za statisíce, abychom hostům mohli dát na talíř rohlík s kouskem salámu?
FOTO: ARCHIV
