Alokace projektů v Operačním programu Životní prostředí (OPŽP) v oblasti vodovodů a kanalizací (prioritní osa 1 - Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní) se už téměř dostala na úroveň celkové částky určené pro tento fond. S trochou překvapení se však zároveň konstatuje, že faktické vyplácení finančních prostředků významně pokulhává. Za jednu z rozhodujících skutečností se uvádí (vedle dalších důvodů, jako je nekvalitní »žádání o dotace«) složitá projektová příprava.
Kvalitní předprojektová a projektová příprava a vlastní realizační dokumentace je podmínkou úspěchu každé stavby. O to více to platí při výstavbě infrastrukturních vodohospodářských staveb, které patří v oblasti projektové a investiční přípravy ke koncepčně, technicky a technologicky nejnáročnějším oborům. Pod vlivem podmínek a způsobu financování vodohospodářských investic se v posledních dvou letech významně, ale poměrně nenápadně organizace projektového procesu posunuje ke stále větší složitosti.
Obecně vzato vždy platilo a platí základní pravidlo, že čím více se věnuji přípravě stavby (jak podrobností přípravy, tak logicky i vložením financí do ní), tím je efektivnější vlastní investice. Bohužel, toto pravidlo se zdaleka ne vždy uplatňuje a neustále vítězí snaha ušetřit na přípravě s myšlenkou, že »se to pak nějak udělá a dořeší« a že rozhodující je realizační fáze. Nikoliv, rozhodující je přípravná fáze!
ČASTÉ A ZBYTEČNÉ KOMPLIKACE
Ponechme stranou základní principy přípravy stavby podle platného stavebního zákona, tj. územně povolovací proces a stavebně povolovací proces. Tam jde o dodržení standardních a zaběhlých procesů.
Velmi složitou a zdlouhavou procedurou je vlastní žádání o dotaci, v tomto případě z OPŽP. Získání dotace a zahájení výběru zhotovitele a následné realizace díla trvá měsíce až roky od započetí přípravy akce. Tato »příliš dlouhá doba« zákonitě přináší problémy investorovi i dalším spolupracujícím subjektům, a to hlavně vlivem vývoje situace, běhu času a přirozeně se měnících okrajových podmínek.
Zásadním problémem pak jsou podmínky pro žádání o dotaci, v OPŽP uplatňované formou konkrétních výzev. Investor mnohdy zjistí, že dílo nemůže uplatnit tak, jak je připravil a povolil, že musí během přípravy část uskutečnit a nečekat na dotační čas apod., a v zásadě se dostává do neefektivního utrácení peněz a času. Už vůbec není jednoduché v tomto systému plánovat spolufinancování a ostatní související faktory, a to jak u správcovských organizací, tak u provozních subjektů. Komplikujícím faktorem bývá i specializace najatých dílčích konzultantů a nedořešenost jejich provázanosti. Například žádost připravuje jiný subjekt než ten, jenž zpracovával projektovou dokumentaci, nastávají smluvně kompetenčně nedořešené vazby apod.
ZADÁVACÍ DOKUMENTACE: DISKUSE O NÍ NESKONČILA
Vrcholem úspěchu po několikaletém úsilí investora a jeho týmu je udělení dotace. Po složitém procesu jejího potvrzení a udělení žadateli nastává proces výběru zhotovitele. Je nutné připravit zadávací dokumentaci stavby.
Stále trvá diskuse o potřebě zadávací dokumentace stavby (ZDS) jako speciálním stupni projektové přípravy, resp. o jejím obsahu, rozsahu a formě. Za úsporné opatření se vydává využití dokumentace pro stavební povolení (DSP), doplněné o výkaz výměr, a přejmenování takto vzniklé dokumentace na zadávací dokumentaci stavby (po doplnění o obchodní část). Ano, tato forma vyhoví požadavku zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ale je evidentní, že nebyla-li DSP vypracována až po odsouhlasení žádosti o přidělení dotace, není reálné dosáhnout souladu žádosti o dotaci (a tedy i ZDS) s DSP.
Bez seriózní projektové přípravy nelze kvalitně zadat veřejné výběrové řízení a projít prověrkou zadávací dokumentace ze strany Státního fondu životního prostředí (SFŽP), což je podmínkou pro budoucí čerpání dotace. V současnosti ZDS slouží k vymezení technických, všeobecných a smluvních požadavků na budoucího zhotovitele, ale hlavně je stupněm přípravy, v němž se koriguje původně uvažovaný záměr i řešení projektu a nastavuje jeho konečný rozsah. Není to původním účelem ZDS, ale stalo se to u nás běžnou praxí.
Na druhé straně se setkáváme se zadáním vypracovat ZDS na velmi vysokém stupni detailu, který by vyžadoval mít k dispozici prakticky kompletní realizační dokumentaci. To je nereálné též proto, že nejsou známy například zhotovitelem navržené stroje a zařízení s dopadem i do stavební části. Proto se musí vést rozumný dialog investora, projektanta a SFŽP a hledat konečná forma detailu ZDS. Ať je použita forma agregovaných položek výkazu výměr, či se vychází z detailních položek (obecně se přimlouváme za jejich vhodnou kombinaci, vždy se zohledněním charakteru každého projektu), je evidentní, že zpracování ZDS je časově náročné.
JINÁ PRAVIDLA PRO KOHEZNÍ FOND
I proto sílí obecné povědomí, že projektová příprava pro investice podporované z OPŽP je náročná a zpožďuje se. Projektová příprava je skutečně náročná, vyžaduje čas a lze ji obtížně urychlit, pokud by se nezměnil způsob celé přípravy projektů.
Existuje taková možnost? Jistě, ale muselo by dojít k zásadnímu přesunu rizik a odpovědnosti za přípravu celého projektu. Nyní je totiž jednoznačně nese hlavně tým žadatele (projektant, zpracovatel žádosti, investor, a to dílčím způsobem, nikoliv jednotně) a donátor projektu (celá administrativa OPŽP), částečně pak zhotovitel projektu. Stávající režim totiž odpovídá přípravě podle pravidel Red Book FIDIC.
S »neuspokojivým« stavem přípravy (zpožďováním) projektů podpořených EU se potýká řada zemí. Proto se u některých projektů v rámci financování z Kohezního fondu začala využívat jiná pravidla jejich přípravy (Yellow Book FIDIC nebo Design-Build /D-B/ či Design-Build-Operate-Transfer /D-B-O, B-O-T/ apod.). Tak třeba na Slovensku už tento způsob přípravy začali používat nejen k urychlení projektů, ale i kvůli přenosu odpovědnosti za dílo jako celek (nikoliv jen zhotovení díla, ale i jeho příprava a třeba také následný provoz) na dodavatele, což přispívá k vysoké finanční jistotě investora (česky »kontrakt na pevnou cenu za splnění podmínek pro výkon a funkci díla«). Oba systémy mají své výhody a nevýhody a je na investorovi, aby ve spolupráci se zkušeným konzultantem mezi nimi správně vybral.
MIROSLAV KOS
generální ředitel, HYDROPROJEKT CZ
ALEŠ MUCHA
ředitel divize Infrastrukturní stavby a hydroinformatika, HYDROPROJEKT CZ
