Péči o památky ovlivnila krize stejně jako všechny ostatní oblasti našeho života - možná i více. Samozřejmě je to proto, že tato péče je výrazně závislá na veřejných prostředcích - ať už jde o peníze státu, krajů nebo měst a obcí. Při nedostatků financí totiž musí zodpovědní činitelé více dbát na...
Péči o památky ovlivnila krize stejně jako všechny ostatní oblasti našeho života - možná i více. Samozřejmě je to proto, že tato péče je výrazně závislá na veřejných prostředcích - ať už jde o peníze státu, krajů nebo měst a obcí. Při nedostatků financí totiž musí zodpovědní činitelé více dbát na pořadí priorit a v konkurenci školství, zdravotnictví, dopravní obslužnosti a třeba problémů s nezaměstnaností se logicky kultura dostává na vedlejší kolej.
Z tohoto pohledu se jeví jako výhodné, je-li dnes památka trvale využívána jako objekt pro některý úřad, školu, soud, zdravotní či sociální zařízení, a má tedy zajištěny finanční prostředky na běžný provoz.
Další podstatnou skutečností je to, že bez ohledu na krizi vrcholí v těchto letech jedinečná možnost získat dotace z fondů Evropské unie. A k nim je většinou nutné přidat vlastní podíl. Znamená to, že města své investice podřizují dotačním titulům. Nemyslím tím, že by šly peníze do zbytečných a nepotřebných projektů, ale možnost získání dotace na pořadí investičních priorit určitě vliv má.
Využít prostředky z Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón však není žádný problém ani v těchto letech. Požadavky jednotlivých měst totiž stále několikanásobně převyšují možnosti, které programu dává státní rozpočet. Pro představu: V roce 1996 bylo v programu regenerace 350 milionů korun a s podílem měst, církví a soukromých vlastníků bylo z těchto prostředků podpořeno 672 investičních akcí v celkovém objemu 841 milionů korun. V loňském roce bylo v programu už jen 150 milionů, ze kterých bylo podpořeno 621 akcí, ale celkový objem byl jen 369 milionů korun. Vyplývá z toho, že se snižuje průměrná výše investice. Města raději podporují více menších akcí.
To se projevuje i ve vyhodnocování soutěže programu regenerace. V přihláškách jednotlivých měst se stále více objevuje prezentace dlouhodobé systematické práce na obnově celého chráněného území a proti minulým ročníkům jsou méně zastoupeny mimořádně rozsáhlé jednorázové akce.
Nedá se však říct, že by to bylo na škodu soutěže. Naopak. Každý rok je porovnávání krajských vítězů a vyhodnocování soutěže obtížnější a stále se nám vrací myšlenka, že ocenit jen jedno město je nespravedlivé. A někdy máme pocit, že jeden milion korun pro vítěze by se měl rozdělit mezi více měst.
Částečně se to podařilo napravit v roce 2009. To byli poprvé oceněni finančně i všichni krajští vítězové (každý dostal 100 tisíc korun), což se zřejmě projevilo i v letošní účasti, kdy se přihlásilo do soutěže o deset měst více.
Jsem rád, že se v soutěži i mezi krajskými vítězi objevila také města, která se soutěže účastnila poprvé nebo po několika letech. Dokazuje to skutečnost, že Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón má stále své místo v systému péče o památky a města s ním počítají. A to je dobře.
MGR. PETR SEDLÁČEK
předseda Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, místostarosta města Kroměříže
FOTO: ARCHIV
