V Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR ve sněmovním tisku 960 je předkládána změna ústavního zákona, která navrhuje v čl. 97 rozšířit pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu, a to o možnost kontrolovat zákonnost hospodaření s majetkem územních samosprávných celků a příjmů a výdajů podle jejich...
V Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR ve sněmovním tisku 960 je předkládána změna ústavního zákona, která navrhuje v čl. 97 rozšířit pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu, a to o možnost kontrolovat zákonnost hospodaření s majetkem územních samosprávných celků a příjmů a výdajů podle jejich rozpočtů.
Velmi mě zaujalo obecné prohlášení ve stanovisku vlády, které zní: Vláda souhlasí s obecným záměrem navrhovatelů zlepšit a zvýšit úroveň kontroly hospodaření s veřejnými prostředky prostřednictvím rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu. Zajímalo mě proto, jak lze účinněji kontrolovat hospodaření obcí navrhovanou úpravou uvedeného článku 97 Ústavy ČR? Nejdříve jsem si provedla vlastní inventuru již stávajících předpisů, které upravují kontrolu územních samosprávných celků: Zatím v souladu s § 129 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), kontroluje výkon samostatné působnosti Ministerstvo vnitra. Další kontrola hospodaření obcí se uskutečňuje na základě § 42 zákona o obcích, kdy obec požádá o přezkoumání svého hospodaření za kalendářní rok příslušný krajský úřad nebo tento úkon zadá auditorovi. Podle § 117 zákona o obcích je povinností každého zastupitelstva zřizovat výbory finanční a kontrolní, které se zabývají hospodařením a kontrolou hospodaření v obci a plní tak funkci veřejné kontroly. V této souvislosti mají důležitou roli rovněž zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a zákon č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků. Kontrolou jsou rovněž tolik diskutované veřejné zakázky. Tam má své kompetence Úřad pro hospodářskou soutěž.
Z výše uvedeného pro mne vyplývá, že náš právní řád má instrumenty, které dovolují kontrolovat zákonnost, hospodaření a zadávání veřejných zakázek ze strany obcí. Pokud tedy máme vznešený cíl tuto kontrolu zlepšit, kladu si následující otázky: Proč se v žádných materiálech sněmovního tisku 960 neuvádí, která ze stávajících institucí provádí kontrolu špatně? Jaké byly či jsou vyvozeny důsledky vůči konkrétnímu ministrovi vnitra, auditorovi, či předsedovi Úřadu pro hospodářskou soutěž v případě pochybení?
Podle mého názoru měli bychom nejprve analyzovat stávající procesy a zákonná oprávnění pro instituce, které již kontrolu uskutečňují. Ovšem tím, zda a jaké jsou chyby v současném systému, jak by se daly napravit, se nikdo nezabývá. Přitom se navrhují duplicitní kontroly a další pravomoci Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. Ale v čem jsou jeho kontroloři schopnější než úředníci Ministerstva vnitra či Úřadu pro hospodářskou soutěž nebo bezpochyby svého oboru znalí auditoři? Odpověď na tuto otázku mi žel chybí.
Skutečně občané uvěří tomu, že se kontrola hospodaření obcí zlepší pouze duplicitou či přemalováním cedulí s názvy úřadů? Nikoli. Obecně převáží názor o snaze opět posílit byrokracii a zvýšit počty úředníků. To však dílčí pochybení nevyřeší a očekávaný přínos se nedostaví.
Také v tomto případě se držím staré zásady: Vždy je lepší soustředit se na kvalitu než na kvantitu.
ING. SYLVA KOVÁČIKOVÁ
starostka Bílovce a členka redakční rady Moderní obce
