Do roku 2020 by energetická skupina RWE v oblastech, kde zajišťuje dodávky plynu prostřednictvím svých čtyř regionálních distribučních společností - RWE GasNet, SMP Net, JMP Net a VČP Net, ráda od obcí odkoupila zhruba 5800 km stávajících plynovodů v rámci jejich místních distribučních sítí.
Není přitom od věci vrátit se na samý začátek minulého desetiletí krátkým historickým exkurzem v podání Ing. Miloslava Zaura, jednatele RWE GasNet, s. r. o. Tehdy vláda ve snaze odstraňovat dědictví minulého režimu - a vypořádat se přitom i s devastovaným životním prostředím, začala podporovat plošnou plynofikaci obcí. Podporu na ni však neposkytla formou účelově vázaných prostředků plynárenským společnostem na trvalou udržitelnost plynofikace ČR (ačkoliv o to usilovaly), nýbrž přímo obcím, které se tak staly gestory místních distribučních sítí.
Proč tolik stojíte o odkup sítí ve vlastnictví obcí?
Chci zdůraznit, že vždy jde o ryze dobrovolný obchodní vztah mezi obcí a distribuční plynárenskou společností. Žádná legislativa nám neumožňuje, abychom například obec k odprodeji tohoto jejího majetku jakýmkoliv způsobem nutili. Starostové vědí, že pokud místní síť zůstává ve vlastnictví obce, obec ji nemůže odepisovat, a vytvářet si tak zdroje pro její příští rekonstrukce či nákladnější opravy. Ale ani v případě, provozujeme-li tuto síť ve vlastnictví obce jako distribuční plynárenská firma, Energetický regulační úřad (ERÚ) nám neuzná celou řadu nákladů, které souvisejí s jejím provozem, neřkuli financování rekonstrukce, neboť bychom vlastně investovali do cizího majetku. Dát ruce pryč od těchto místních sítí, které ještě zůstávají v majetku obcí, však nemůžeme. Vznikne-li tam totiž jakýkoliv problém, není to problém jen pro danou obec. Ale také pro nás, protože společnosti RWE tu jsou koneckonců proto, aby provozovaly a spravovaly distribuční síť a zabezpečovaly plynulé, ničím nerušené dodávky plynu k zákazníkům. Proto samozřejmě obci, která se třeba kvůli povodni dostane se svou místní sítí do problémů, pomůžeme, a to případně i s komplexnějšími opravami. Jenže pak obvykle nastává problém finančního vypořádání.
Na základě čeho se určují kupní ceny místních distribučních sítí?
Metodika k tomu je stanovena vyhláškou ERÚ č. 140/2009 Sb., s předchozím zkonzultováním se Svazem měst a obcí ČR. Jde o klasickou metodu diskontovaného cash flow, která se běžně používá k oceňování podniků. My jsme za tuto metodiku vděční. Díky ní totiž lze kupní cenu za plynárenský majetek obcí stanovit tak, aby zatížení kvůli distribučním poplatkům bylo pro všechny odběratele v regionu spravedlivé.
Postupujete-li nyní jednotně podle metodiky ERÚ, neměli byste tedy na vyšší cenu, jak ji navrhuje obec, kývnout...
Taky na žádné takové nereálné ceny nepřistupujeme. Jinou věcí je, když se v dané obci otevírá potenciál dalšího rozvoje opřený kupříkladu o solidní územní plán počítající s novou výstavbou, a obec už závazně jedná s investory. Pak lze očekávaný vyšší budoucí objem distribuce vložit do vzorce výpočtu kupní ceny.
Ale třeba Mukařov navzdory jednotné metodice vyjednal kupní cenu vyšší, než k jaké dospělo minulé vedení obce.
Tento konkrétní případ neznám. Ale je třeba vědět, že do roku 2007 regionální plynárenské akciové společnosti plyn nejen prodávaly, ale také distribuovaly a každá měla svou vlastní strategii, které sítě a za kolik odkupovat. To se změnilo a teď už je i tato strategie v rámci RWE jednotná - proto možná někde místně mohlo dojít i ke změně navrhované kupní ceny. Od 1. 1. 2007 se totiž z každé regionální akciové společnosti včetně majetku vyčlenily distribuční firmy: V případě Jihomoravské plynárenské a. s. to byla JMP Net, s. r. o., u Severomoravské plynárenské a. s. pak SMP Net, s. r. o., a u Východočeské plynárenské VČP Net, s. r. o. Loni k 1. 10. fúzovaly Středočeská plynárenská a. s., Severočeská plynárenská a. s. a Západočeská plynárenská a. s. do společnosti RWE Energie a. s., přičemž jejich distribuční složky byly převedeny do společnosti RWE GasNet, s. r. o. Distribuce plynu se tak dostala do zcela nového gardu, neboť tyto čtyři nové distribuční firmy v rámci RWE dosahují svých výnosů výhradně z distribuce, a nikoliv z prodeje plynu. Takže očekávání některých starostů, že »bohatá« plynárenská firma může jejich místní síť přeplatit, opravdu není na místě.
Hraje při určování ceny roli i to, jak vysoký podíl domácností plyn odebírá?
Roli hraje to, jaký objem plynu se tam distribuuje. Jde-li o síť provozovanou více let, samozřejmě jako kritérium bereme skutečný roční objem distribuovaného plynu. To je klasické ocenění na základě analýzy výnosů. Jde-li o novou síť, odhadujeme, jak rychle se objem distribuovaného plynu může dostat na projektové parametry. Patrně příliš nepřekvapím, uvedu-li výsledek naší nedávné analýzy asi 45 obcí, kde jsme zkoumali původní projekt jejich plynofikace a skutečně dosažený objem distribuovaného plynu. U těchto obcí jsme se v průměru v tomto směru dostali na zhruba 60 % projektových parametrů. Takže na vaši otázku lze obecně odpovědět i takto: Ano, jestliže se v obci udržuje širší povědomí nutnosti péče o životní prostředí a ochranu ovzduší, netopí se tam například uhlím a plyn se tam odebírá ve velkém objemu, jistě se to zohlední v ceně námi odkupované sítě.
Jakými prioritami se při odkupu místních sítí od obcí řídíte?
Prioritu definujeme podle určité rizikovosti integrity distribuční soustavy. Takže přednostně kupujeme vysokotlaké přípojky a regulační stanice či distribuční sítě, které jsou zapojeny před našimi sítěmi. Přednostní zájem rovněž máme o velké obce s rozsáhlými sítěmi, aby mohl být zabezpečen jejich řádný provoz a garantována údržba, stejně jako obnova, k níž dříve či později musí dojít.
Takže na menší nebo odlehlejší obce s menšími objemy odebraného plynu se v odkupu vůbec nedostane?
Dostane, ale až později. U méně efektivních sítí však bude i kupní cena - v souladu s uvedenou metodikou - nízká. Uvědomujeme si, že to může vést i k určitým problémům při jednáních s těmito obcemi. Jenže kdyby si nějaká obec vynutila násobně vyšší kupní cenu, tak se toto zvýšení promítne do vyššího distribučního poplatku a zaplatili by jej i odběratelé z okolních obcí, které svou síť prodaly za řádnou, metodikou stanovenou cenu.
Většina těchto sítí však vznikla s využitím dotací SFŽP - a ten jejich převod po dobu pěti, resp. deseti let od vybudování blokuje či za předčasný prodej uděluje sankce. Jak to brzdí proces odkupů?
Není to až takový problém. Než blokační podmínka skončí, uzavíráme s obcemi smlouvy o budoucí smlouvě kupní a mezitím umíme provoz takové sítě zabezpečit a zajistit i její opravy.
Jaké částky do odkupů investujete?
Všechny uvedené nové distribuční společnosti v rámci RWE od roku 2007 dosud do odkupů od obcí vložily 1,852 mld. Kč. Počítáme s tím, že i v dalších letech budeme investovat 600 až 700 mil. Kč ročně, abychom mohli zhruba do roku 2020 odkoupit zbývajících 5800 km sítí v majetku obcí, což tvoří asi 10 % celé distribuční soustavy, kterou nyní v rámci RWE na území ČR vlastníme. Ale s odkupem přebíráme i povinnosti. Jen letos investice skupiny RWE do distribuce budou činit 2,7 mld. Kč. Odečteme-li z této sumy finance na odkupy, zůstávají na obnovu sítí, hlavně ve velkých městech, kde se budovaly dříve, téměř dvě miliardy. Ročně tak na celém území, kde RWE působí, máme na čtyři stovky staveb.
A váš závěrečný vzkaz obcím, které ještě případný prodej jejich sítí čeká?
Nechci radit, ale i když dnes má obec vcelku stále ještě novou síť a z nejrůznějších důvodů ji prodat nechce, měla by vědět, že - pravda, třeba až za horizontem i několika příštích volebních období - nutně přijde čas, kdy bude muset do jejích větších oprav či celkové rekonstrukce vložit značné částky. Potřeba náhlé investice však může být vyvolána i zcela nenadále, například v důsledku povodně nebo jiných událostí. Proto je třeba odpovědně přemýšlet nad budoucností obce i z tohoto pohledu.
JAK ODPRODEJE PLYNÁRENSKÝCH ZAŘÍZENÍ OBCÍ VIDÍ SFŽP A ENERGETICKÝ REGULAČNÍ ÚŘAD
Státní fond životního prostředí ČR (SFŽP) od roku 2004 uplatňuje pětiletou tzv. blokační dobu. To znamená, že před uplynutím pěti let od dokončení nemůže příjemce podpory bez souhlasu soudu převést věci pořízené s podporou fondu na jiného majitele. K převodu (například z obce na distribuční plynárenskou společnost) v této lhůtě vydá fond souhlas jen v případě, že mu bude poměrná část podpory vrácena. U starších akcí byla blokační lhůta zpravidla delší - 10 let. V těchto případech je zkrácení na pět let podmíněno tím, že odpovídající část výtěžku z prodeje bude použita na opatření ke zlepšení životního prostředí. SFŽP nestanovil žádná typová opatření, do nichž by tato odpovídající část z výtěžku prodeje plynárenského zařízení obcí měla byt směrována. Každý návrh obce je v tomto smyslu posuzován individuálně a konkrétní opatření jsou uvedena v dodatku ke smlouvě o podpoře, kterým se převod povoluje. Nejčastěji jde o rozšíření kanalizace, rekonstrukce ČOV, rozšíření plynového vedení, zateplení obecních budov či péči o zeleň v obci. Takto získané finanční prostředky mohou být obcí také použity jako její vlastní zdroje na opatření v rámci Operačního programu Životní prostředí. Uplynulo-li od dokončení akce 8 let a více, zvláštní podmínky pro povolení převodu již nejsou stanoveny. Fond v této věci postupuje podle Pokynu Ministerstva životního prostředí ČR č. 6/2003 pro vyřizování žádostí o převody majetku pořízeného nebo zhodnoceného s finanční podporou SFŽP ČR.
Energetický regulační úřad (ERÚ) v roce 2008 inicioval jednání se zástupci plynárenských distribučních společností a Svazu měst a obcí ČR k problematice plynárenských zařízení ve vlastnictví obcí. Výsledkem jednání bylo vytvoření metodiky stanovení ceny plynárenského zařízení v majetku obce při jeho odprodeji distribuční společnosti. Pravidla pro výpočet cen plynárenských zařízení ve vlastnictví obcí při prodeji distribučním společnostem jsou stanovena vyhláškou č. 140/2009 Sb. V ní je popsán způsob výpočtu ceny plynárenského zařízení a parametry tohoto výpočtu. Pro výpočet se používá metoda diskontovaných peněžních toků. Hodnoty jednotlivých parametrů jsou stanovovány ERÚ. Použití jednotné metodiky je závaznou podmínkou pro uznání hodnoty zařízení v regulaci pro všechny subjekty podnikající v distribuci plynu. Výsledná cena je ovlivněna zejména dosahovanou výší odběrů z hodnoceného zařízení. Pokud se obec rozhodne plynárenské zařízení neodprodat a ponechat si je ve svém vlastnictví, měla by se podrobně informovat o tom, co pro ni vyplývá z rozhodnutí provozovat plynárenské zařízení na základě vlastní licence. Musí zvážit, že držení licence s sebou nese povinnosti vyplývající z energetického zákona a dalších právních norem, jako je například zajištění dodávky, umožnění připojení, zajištění oprav, rozvoje a údržby, vykazování atd. - a v neposlední řadě také obnovy celého zařízení do budoucna. Pronajímání plynárenských zařízení není ze strany ERÚ řešeno ani podporováno, a proto nejsou v současné době vedena žádná jednání směřující k vytvoření jednotné metodiky.
V MUKAŘOVĚ PRODEJE PLYNOVODU NELITUJÍ
Celkem 30,456 mil. Kč činily konečné náklady na vybudování místní distribuční plynové soustavy v obci Mukařov (okres Praha-východ) v letech 2002 až 2004. Původně vysoutěžená cena však zněla na 23,402 mil. Kč, čemu odpovídala i 50% dotace ze SFŽP (11,701 mil. Kč). Délka položeného potrubí včetně 549 domovních přípojek je 17 262 metrů. Při závěrečném hodnocení akce se však nakonec na plynovod připojily jen necelé tři stovky domácností. Proto obec musela SFŽP vrátit zhruba milion korun. Šestnáctimilionový úvěr, který obec přijala kvůli nutnosti podílet se na kofinancování plynovodu, obec splácí roční splátkou zhruba 1,9 mil. Kč až do roku 2016.
Starosta Mukařova Rudolf Semanský připomíná, že na odprodej plynárenského zařízení byla obec oslovena společností STP Net, ovšem až poté, co odmítla akceptovat nevýhodné podmínky dodatku smlouvy, který s plynárenskou společností uzavřela bývalá starostka obce bez rozhodnutí zastupitelstva. Mukařov je v regionální distribuční soustavě »tranzitní obcí«, takže bez jejího souhlasu by nebylo možné na plynárenské zařízení v jejím majetku napojovat další obce. Zatímco původní návrh společnosti STP Net na odkup plynárenského zařízení od obce zněl na 15 mil. Kč, po přibližně tříměsíčním jednání se obci podařilo dohodnout cenu vyšší než 16 mil. Kč. Původní návrh kupní ceny byl stanoven na základě výpočtu znalce STP Net, přičemž podle předložené kalkulace pro tuto společnost nebyla ani tak podstatná cena realizace, jako spíše rentabilita provozu a množství odebíraného plynu.
»Prodej distribuční soustavy byl jedinou cestou, jak ukončit vleklé spory kvůli zmíněnému nevýhodnému dodatku smlouvy a jak získat výraznější finanční prostředky na projekty, které zastupitelstvo obce rozpracovalo,« podotýká starosta Rudolf Semanský. »Prodeje nelitujeme, naopak dnes, v době propadů daňových příjmů, je tato částka jakýmsi "polštářem", díky němuž můžeme dokončovat rozpracované projekty.« Podle starostova vyjádření peníze za prodané plynárenské zařízení mohou být využity pouze na ekologické projekty, což je podmínka SFŽP, bez které by Mukařovští zařízení nemohli prodat v tzv. zkráceném termínu. Jedna z původních podmínek smlouvy o úvěru se SFŽP totiž byla, že zařízení se nesmí prodat dříve než za deset let. Podle starosty utržené peníze budou (a část už jich byla použita) věnovány na rozšíření čistírny odpadních vod, zateplení budov v majetku obce, rekonstrukci úpravny vody, rekultivaci vodních nádrží a další podobné projekty.
Ing. Miloslav Zaur: i když má obec novější síť a zbavit se jí nechce, měla by vědět, že přijde čas, kdy bude muset do jejích oprav či rekonstrukce vložit značné částky.
FOTO: ARCHIV
Také zde je v Mukařově položeno plynové potrubí. Jeho délka v obci je celkem 17,26 km.
FOTO: RUDOLF SEMANSKÝ
