Zájem obcí o výstavbu fotovoltaických elektráren stále roste. Uskutečnění projektů obnovitelných zdrojů energie ale vyžaduje úzkou spolupráci soukromého a veřejného sektoru, což s sebou přináší řadu úskalí. Jak je lze co nejefektivněji řešit?
Primárně se podle české právní úpravy vztahy při externím zajišťování služeb veřejného sektoru řídí zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. V tomto případě by však měly mít projekty spíše krátkodobý charakter s jednorázovým plněním, ale to je v některých případech obtížně uskutečnitelné. Alternativní právní úpravou je koncesní zákon (respektive některá ustanovení zákona č. 139/2006 Sb.). Dodavatel přitom často musí nést i určitá ekonomická rizika spojená s realizací a provozem předmětu veřejné zakázky. Tento režim se v současnosti využívá především u transakcí větší velikosti.
Protože velikost koncesí není limitně omezena, lze toto ustanovení aplikovat i na lokální projekty na úrovni obcí a krajů. Municipality jej však zatím využívají ve velmi omezené míře. Příčinou je především komplikovaná právní úprava, nesnadné nalezení odpovídající komerční protistrany, která bude schopná dostát požadovaným závazkům, a rovněž obtížná uchopitelnost pro potenciálního věřitele.
DVA PŘÍSTUPY K FINANCOVÁNÍ
Pro názornost použijme příklad fotovoltaických projektů, jež jsou mj. náročné na využití pozemků a nemovitostí umožňujících především odpovídající přístup k síti. Základním problémem pak často bývá financování projektu, které lze v zásadě uskutečnit dvěma způsoby.
První je tzv. korporátní - klade důraz na hodnocení bonity existujícího investora jako nositele projektu. Analyzují se tedy historické výsledky takového subjektu. Druhý způsob je tzv. projektový - nositelem projektu je účelově založená projektová společnost, jejímž jediným posláním je uskutečnit projekt. Tuto společnost by měli řídit zkušení vlastníci s dostatečnou odborností a personálním zázemím. Takové parametry často nejsou municipality schopny naplnit. Potřebují proto nalézt renomovaného privátního partnera.
Komplikací také bývá, že do projektové společnosti je nutné vložit vlastní zdroje zajišťující závazek investora věřiteli, který větší část projektu umožní realizovat formou seniorního financování. Obce mnohdy těmito zdroji nedisponují. Na to má vliv i fakt, že požadavky na jejich úroveň se v případě projektů obnovitelných zdrojů v poslední době zpřísnily. Je to především kvůli silné fluktuaci cen surovin, nejistotě na finančních trzích a tlakům na změnu legislativy. Při nastavování spolupráce veřejných a komerčních subjektů je proto nutné brát v úvahu všechny tyto faktory.
PŘÍKLAD: FOTOVOLTAICKÁ ELEKTRÁRNA
Jako příklad zmíním konkrétní projekt fotovoltaické elektrárny, jehož struktura pochází z dílny advokátní kanceláře Holec, Zuska & Partneři. O jeho uskutečnění probíhají v současné době intenzivní jednání s ČSOB. Projekt má dlouhodobý charakter poskytující možnost vytvořit strategické partnerství soukromého a veřejného sektoru. Díky tomu obec získá garantovaný pravidelný finanční přínos, který jí umožní lépe zajišťovat potřeby občanů, služby a veřejně prospěšné aktivity.
Projekt fotovoltaické elektrárny dokládá, jak lze nalézt výhody pro všechny strany. V první fázi bylo nutné revitalizovat pozemky bývalého vojenského areálu. Investor, který na počátku vzešel jako vítěz z výběrového řízení na využití daného areálu, uzavřel s obcí tzv. partnerskou smlouvu. Ta měla podobu rámcové dohody o spolupráci, která v základních obrysech definovala všechny kroky budoucí kooperace mezi obcí a investorem. Následně vznikla společná akciová společnost, ve které byla obec držitelem minoritního podílu. Nově vzniklý subjekt pak přistoupil k již zmíněné partnerské smlouvě, čímž se stal nositelem jasně stanovených práv a povinností při budoucí realizaci projektu. Obec poté prodala svůj podíl v účelově založené společnosti většinovému investorovi. Tím uskutečnila svůj prvotní zisk, který je navíc daňově optimální. Výměnou za tento zisk se obec zavázala, že na daných pozemcích umožní postavit dílo, zřídit věcné břemeno ve prospěch investora a případně převést vlastnictví pozemků na základě samostatné směnné smlouvy.
Po kladných stanoviscích v rámci územního a stavebního řízení mohla začít výstavba fotovoltaické elektrárny, která potrvá relativně krátkou dobu (přibližně tři měsíce na 1 MW instalovaného výkonu). V jejím rámci se vyčlení menší část elektrárny se samostatným připojením a převede se do výlučného vlastnictví obce. Obec tak obdrží pravidelný výnos minimálně na 20 let. Investor zatím získá vlastnictví pozemků pod svou částí nově instalovaného zařízení a zároveň se zaváže ve stanoveném rozsahu podílet se na dalším rozvoji a běžném životě obce. Díky takto nastaveným vztahům dostává běžný komerční projekt rozměr víceúčelového partnerství.
Rámcová dohoda o spolupráci proto může být určitým východiskem pro kooperaci soukromého sektoru a municipalit. V našem případě přicházejí postupně ke slovu tato specifická partnerství bezpečná pro obě strany. Taková, která chrání veřejný subjekt před možnými negativními dopady tržních rizik. Současně ale brání privátního partnera před politickými tlaky a změnami v delším časovém horizontu.
JAN BARTON
projektové financování ČSOB
