Sporů o urny přibývá

Se zvyšujícím se množstvím pohřbů žehem přibývá i sporů o místo uložení urny s ostatky zemřelých. Roste i počet případů, kdy se lidé po vyzvednutí urny se zemřelým nerozloučí, hrobové místo či místo v kolumbáriu si nepronajmou. Urnu pouze uloží u sebe doma. Není divu, že rodinné konflikty mezi...

Se zvyšujícím se množstvím pohřbů žehem přibývá i sporů o místo uložení urny s ostatky zemřelých. Roste i počet případů, kdy se lidé po vyzvednutí urny se zemřelým nerozloučí, hrobové místo či místo v kolumbáriu si nepronajmou. Urnu pouze uloží u sebe doma. Není divu, že rodinné konflikty mezi příbuznými o místo uložení urny a přístup k ní nejsou v současné době ničím ojedinělým. Také v těchto lidsky neobyčejně vyhrocených a pohnutých situacích se lidé obracejí s žádostí o pomoc na veřejného ochránce práv.

Přesto, že ombudsman není institucí, která by se mohla stížnostmi na nakládání s ostatky zemřelých věcně a do důsledku zabývat, občané si zvykli obracet se na veřejného ochránce práv se všemi problémy, které se jich v průběhu života dotýkají bez ohledu na věcné vymezení jeho působnosti, tak jak ji uvádí zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv. Veřejný ochránce práv i přes tento kompetenční nedostatek odepisuje i na tato podání, a snaží se alespoň obecnou radou či doporučením obecného postupu lidem žádajícím jej o pomoc naznačit možné právní kroky a způsoby řešení těchto sporů.

PŘÍPADY SPORŮ

V průběhu roku 2009 veřejný ochránce práv řešil několik podání osob, které se na něj obrátili se stížností na jednání svých blízkých ve vztahu k ostatkům svých zemřelých příbuzných. Otec si například stěžoval na to, že synovi zemřela matka, jeho bývalá manželka, jejíž tělo bylo zpopelněno, přičemž její nový manžel od doby pohřbu odmítá dát urnu do hrobu a zamezuje tak v přístupu k urně synovi zemřelé i ostatním pozůstalým. Uváděl, že urna je uložena ve staré selské usedlosti v horské vesnici a syn i další příbuzní ani v den Památky zesnulých nemohou památku zemřelé důstojně uctít, neboť se k urně nemohou dostat.

V dalším podnětu byl popsán případ, kdy zemřela osoba bez dědiců, která měla doma u sebe na skříni uloženy urny s ostatky svých rodičů a tety. Na ochránce se obrátil příbuzný zemřelého, který ale nebyl dědicem, a požádal, aby ochránce vyrozuměl nabyvatele dědictví, v daném případě stát, tj. Úřad pro zastupovaní státu ve věcech majetkových, jenž měl prostřednictvím správce místního hřbitova zajistit uložení uren do rodinného hrobu, který na hřbitově zemřelý pronajal.

ÚPRAVA V ZÁKONĚ O POHŘEBNICTVÍ

Zákon o pohřebnictví upravuje dva možné způsoby pohřbení, a to buď uložením lidských pozůstatků do hrobu či hrobky na veřejném pohřebišti nebo zpopelnění lidských pozůstatků v krematoriu. Jedním či druhým způsobem je z hlediska nutnosti pohřbení zákon o pohřebnictví naplněn. Z uvedeného vyplývá, že problémy s přístupem k místu pohřbení zpravidla nemohou nastat jsou-li lidské pozůstatky uloženy do hrobu na veřejném pohřebišti, které je přístupné všem. Jinak je tomu v případě, že dojde ke zpopelnění, neboť právní předpisy již neurčují místo, kde může být urna se zpopelněnými pozůstatky uložena. Jinými slovy zákon neukládá povinnost uložit urnu na veřejné pohřebiště. Urnu vydává pohřební služba, respektive krematorium tomu, kdo sjednal smlouvu o obstarání pohřbu (kremace). Tato osoba rozhoduje o tom, kde urnu uloží a zpravidla se tak děje na základě dohody pozůstalých.

Zákon o pohřebnictví v § 4 odst. 1 stanoví, že s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky se musí zacházet důstojně a tak, aby nedošlo k ohrožení veřejného zdraví nebo veřejného pořádku. Konkrétně v § 4 odst. 1 písm. h) zákon o pohřebnictví zakazuje zacházet s lidskými pozůstatky nebo lidskými ostatky způsobem dotýkajícím se důstojnosti zemřelého nebo mravního cítění pozůstalých a veřejnosti. Porušení této povinnosti pak zákon o pohřebnictví sankcionuje v ustanovení § 26 odst. 1 písm. j), kde se stanoví, že se přestupku dopustí ten, kdo zachází s lidskými pozůstatky nebo lidskými ostatky způsobem dotýkajícím se důstojnosti zemřelého nebo mravního cítění pozůstalých a veřejnosti. Za uvedený přestupek lze podle § 26 odst. 2 uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Otázku naplnění skutkové podstaty výše uvedeného přestupku je oprávněna posoudit příslušná přestupková komise.

Ve shora zmíněném případě, kdy zemřela osoba bez dědiců, která měla pronajaté hrobové místo na hřbitově, ochránce stěžovateli sdělil, že by nic nemělo bránit tomu, aby Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových předal urny v majetku zemřelého správci pohřebiště, který by zajistil jejich uložení do pronajatého hrobu spolu s ostatky zemřelého. Uvedený postup by odpovídal zákonu o pohřebnictví, ale především pietě nejbližších příbuzných zemřelého a jeho rodinných příslušníků.

UPOZORNĚNÍ

Pokud někdo bez vážného důvodu brání pozůstalým v uctění památky zemřelého a přístupu k urně, lze mít vážnou pochybnost o tom, zda jeho počínání je výkonem práva/povinnosti v souladu s dobrými mravy, respektive zda výkon tohoto práva/povinnosti nezasahuje do práv či oprávněných zájmů jiných osob. V této souvislosti lze odkázat na ustanovení § 3 odst. občanského zákoníku, které stanoví, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Současně je třeba zdůraznit, že pozůstalí by neměli závažné právní následky spojené s úmrtím, pohřbením a uložením ostatků zemřelých podceňovat. Měli by důsledně dbát na to, aby jednak zajistili řádný pohřeb a současně umožnili uctění památky zemřelých také ostatním příbuzným i osobám blízkým. To, že v těchto případech je třeba přikládat váhu takovým právním úkonům jako je objednání pohřbu a pronájem hrobového místa, je z výše zmíněných případů zřejmé.

MAREK HANÁK
Kancelář veřejného ochránce práv, Brno

Zákon o pohřebnictví upravuje dva možné způsoby pohřbení, a to buď uložením lidských pozůstatků do hrobu či hrobky na veřejném pohřebišti nebo zpopelnění lidských pozůstatků v krematoriu.

ILUSTRAČNÍ FOTO: DAGMAR HOFMANOVÁ