PETR ŠTĚPÁNEK Ohlédneme-li se za uplynulým rokem, můžeme zaznamenat, že významná část veřejně i neveřejně probíraných témat se dotýkala dotací, a to nejen těch z Evropské unie. Stojí totiž za to stále připomínat, že přestože veřejné rozpočty jsou v tomto období postiženy ekonomickou recesí, máme...
PETR ŠTĚPÁNEK
Ohlédneme-li se za uplynulým rokem, můžeme zaznamenat, že významná část veřejně i neveřejně probíraných témat se dotýkala dotací, a to nejen těch z Evropské unie.
Stojí totiž za to stále připomínat, že přestože veřejné rozpočty jsou v tomto období postiženy ekonomickou recesí, máme současně k dispozici množství dotačních prostředků, které v budoucnosti v takovémto rozsahu již nikdy mít nebudeme. Pro žadatele o dotace to znamená velké dilema, ve kterém hrají jistě velkou roli pocity zodpovědnosti za řízení rozpočtu i ambice využít maximálně v některých případech neopakovatelné příležitosti. Doba, kdy jednu investiční korunu můžete získat za desetník až čtvrťák, přeje připraveným. V komunálních volbách na podzim příštího roku bude čerpání evropských fondů nepochybně zahrnuto do bilancí volených i voličů.
V souvislosti s ekonomickou krizí se také hovoří o úpravě kohezní politiky EU a modifikaci evropských strukturálních fondů tak, aby plnily i roli řízených fiskálních stimulů. Kromě přesunů prostředků mezi prioritními osami a prodloužení doby realizace projektů jde především o zavedení průběžného financování (v případě Operačního programu Životní prostředí funguje již od jeho spuštění), zjednodušování projektového managementu, zálohové financování a důrazem na efektivní aplikaci výběrových řízení.
Vždy, když analyzujeme detaily dotační administrace, zjišťujeme na tzv. tvrdých datech, jak zásadní je přístup k veřejným zakázkám, které na získání dotací bezprostředně navazují. Ušetří-li nám jakékoli kroky vedoucí k transparentnosti (nejen) výběru dodavatelů byť jen deset procent z nákladů (a ono je to obvykle mnohem více), jde v konečném důsledku o desítky miliard. Za touto poznámkou se skrývá věčná polemika se starosty, dodavateli a především poradci i »poradci« o tom, že nelze přistupovat na účelový přístup, vycházející z předpokladu, že co není v přímém rozporu se zákonem (v tomto případě se zákonem o veřejných zakázkách), je automaticky v souladu s efektivním vynakládáním veřejných prostředků.
Současně jsme ale pod záminkou ekonomické krize pod tlakem vymýšlet stále zpochybnitelnější stimulační a subvenční programy a projekty včetně těch, které ve svém důsledku z veřejných rozpočtů ukrajují. Nedělám si iluze o tom, že řešením je jakákoli objektivní analýza jejich dopadů, nákladů a výnosů. Spíše je nutné stále vysvětlovat, že trh, kapitalismus či individuální zodpovědnost nejsou sprostá slova, přestože někteří už je jako pejorativa s chutí opět používají.
Doporučuje-li Evropská komise zaměřit se v době krize na infrastrukturní, energetické a environmentální projekty, a chce-li v tomto smyslu i ovlivňovat využívání prostředků, které z jejích fondů členským státům EU (především tzv. čistým příjemcům) plynou, je na místě zdůraznit zodpovědnost nejen za jejich efektivní vynaložení, ale i za to, že budou progresivně investovány do technologií budoucnosti. Zvláště stojíme-li na prahu jedné z mnoha menších průmyslových revolucí, tentokráte zřejmě té energetické.
Přeji všem čtenářům Moderní obce příjemné prožití nadcházejících vánočních svátků a mnoho sil v následujícím nelehkém roce.
PETR ŠTĚPÁNEK
ředitel Státního fondu životního prostředí ČR
FOTO: ARCHIV