Tradiční součástí soustavy místních poplatků - a to již od přijetí zákona číslo 565/1990 Sb., o místních poplatcích, který nabyl účinnosti 1. 1. 1991 - je místní poplatek z ubytovací kapacity (do 30. 6. 1994 byl označován jako »místní poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích...
Tradiční součástí soustavy místních poplatků - a to již od přijetí zákona číslo 565/1990 Sb., o místních poplatcích, který nabyl účinnosti 1. 1. 1991 - je místní poplatek z ubytovací kapacity (do 30. 6. 1994 byl označován jako »místní poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích zařízeních«). Právní úprava tohoto místního poplatku dosud zahrnovala tři novely. Poslední - č. 348/2009 Sb. - nabývá účinnosti 1. ledna 2010.
ZMĚNY PRO VŠECHNY BEZ ROZDÍLU
Novela č. 348/2009 Sb. v § 7 odst. 1 stanovuje, že »poplatek z ubytovací kapacity se vybírá v obcích a městech v zařízeních určených k přechodnému ubytování za úplatu«. Velmi nevhodně je vedle sebe dáno spojení »v obcích a městech«.
To může vzbuzovat představu, že město je něco jiného než obec, resp. že město není zároveň i obcí, což není pravda. Pokud tím snad chtěl zákonodárce z nejasných důvodů pro účely místního poplatku z ubytovací kapacity rozlišit či zdůraznit jednu kategorii obcí (tj. města), pak je ovšem třeba podotknout, že nezmínil další kategorie obcí, tj. městyse /viz § 3 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)/ a statutární města (viz § 4 odst. 1 obecního zřízení).
Všechny obce, jakožto základní územní samosprávné celky, mají Ústavou ČR (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) garantováno zcela rovné právní postavení (například z hlediska majetkové autonomie a práva na primární normotvorbu spočívající ve vydávání obecně závazných vyhlášek, kterými se mj. stanovují i místní poplatky). Ve smyslu Ústavy jsou »obcemi«
Je proto nutné problematickou novou podobu § 7 odst. 1 zákona číslo 565/1990 Sb. vykládat tak, že všechny obce bez rozdílu mají právo na stanovení místního poplatku z ubytovací kapacity formou obecně závazné vyhlášky. Uvedení »měst« v § 7 odst. 1 zákona číslo 565/1990 Sb. je proto nejen nesmyslné, ale pro běžného adresáta této právní normy může být i matoucí. Zároveň tak dochází k tomu, že se nerespektuje obecný požadavek na zachování terminologické jednoty právního řádu.
Nicméně uvedené terminologické legislativní »vybočení« nepředstavuje nejpodstatnější změnu, kterou s sebou přináší novela č. 348/2009 Sb.
VYMEZENÍ LÁZEŇSKÉHO MÍSTA
Poměrně významně se mění vymezení okruhu obcí, které mohou místní poplatek z ubytovací kapacity stanovit. Současné znění § 7 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb. stanoví (do 31. 12. 2009), že místní poplatek z ubytovací kapacity se vybírá (pouze) v lázeňských místech nebo místech soustředěného turistického ruchu. Podle § 2 odst. 4 zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), se lázeňským místem rozumí území nebo část území obce či více obcí, v němž se nacházejí přírodní léčebné lázně, stanovené za lázeňské místo podle tohoto zákona. V § 28 lázeňského zákona jsou uvedeny podmínky pro stanovení lázeňského místa. Za lázeňské místo lze stanovit území obce nebo jeho část anebo území více obcí, popřípadě jejich částí, v němž se nacházejí přírodní léčebné lázně. Režim ochrany lázeňského místa stanoví statut lázeňského místa. Lázeňské místo a statut lázeňského místa určuje vláda nařízením. Lázeňské místo a statut lázeňského místa vláda nařízením zruší, pokud důvody pro stanovení lázeňského místa podle lázeňského zákona zanikly.
MÍSTO SOUSTŘEDĚNÉHO TURISTICKÉHO RUCHU
V případě »místa soustředěného turistického ruchu« jde o neurčitý právní pojem, který v současné době nedefinuje žádný právní předpis. Pouze v minulosti (do 31. 12. 1990) bylo v § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 67/1966 Sb., o místních poplatcích, stanoveno, že místa soustředěného turistického ruchu určí v souladu se zásadami Rajonizace cestovního ruchu na návrh místního (městského) národního výboru příslušný okresní národní výbor po projednání s okresní odborovou radou. Za účinnosti stávajícího znění zákona o místních poplatcích č. 565/1990 Sb. se proto diskutuje o tom, zda se obec musí prohlásit za místo soustředěného turistického ruchu, aby mohla příslušný místní poplatek stanovit (pojem »místo soustředěného turistického ruchu« má vedle popisovaného místního poplatku z ubytovací kapacity vazbu rovněž na místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt - viz § 3 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., který však nebyl novelou č. 348/2009 Sb. nijak dotčen). Ze zákona o místních poplatcích nic takového neplyne. Ale v případě sporu bylo by na obci, aby obhájila, zda její území či jeho část je místem soustředěného turistického ruchu (například s odkazem na existenci rekreačních či jiných zařízení sloužících k podpoře turistického ruchu).
ZAŘÍZENÍ K PŘECHODNÉMU UBYTOVÁNÍ
Nové znění § 7 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb. uvedené problémy s vymezením místa soustředěného turistického ruchu odstraňuje (tento pojem však i nadále zůstává v případě místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt). Proto od 1. 1. 2010 bude moci každá obec bez dalšího stanovit místní poplatek z ubytovací kapacity, jehož předmětem je zařízení určené k přechodnému ubytování za úplatu.
Zařízením sloužícím k přechodnému ubytování je podle § 2 písm. c) vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, stavba nebo její část, kde je poskytováno ubytování a služby s tím spojené. Stavbou ubytovacího zařízení není bytový a rodinný dům a stavby pro rodinnou rekreaci. Ubytovací zařízení se zařazují podle druhu do kategorií:
1. hotel: s nejméně 10 pokoji pro hosty, vybavené pro poskytování přechodného ubytování a služeb s tím spojených;
2. motel: s nejméně 10 pokoji pro hosty, vybavené pro poskytování přechodného ubytování a služeb s tím spojených pro motoristy;
3. penzion: s nejméně 5 pokoji pro hosty, s omezeným rozsahem společenských a doplňkových služeb, avšak s ubytovacími službami srovnatelnými s hotelem;
4. ostatní ubytovací zařízení, zejména ubytovny, koleje, svobodárny, internáty, kempy a skupiny chat nebo bungalovů, vybavené pro poskytování přechodného ubytování.
Novela č. 348/2009 Sb. dále zrušila osvobození od místního poplatku z ubytovací kapacity v zařízeních sloužících pro ubytování pracovníků fyzických a právnických osob, které tato zařízení vlastní nebo k nim mají právo hospodaření.
Uvedené poplatkové osvobození se podle důvodové zprávy jevilo jako nesystémové, protože i ty osoby, které v obci přechodně pobývají nikoliv kvůli osobní rekreaci, ale z důvodů pracovních, v určitém rozsahu čerpají obecní veřejné služby bezplatně, přičemž však nejsou do počtu občanů obce pro účely výpočtu daňových příjmů obcí započteni. Tím dochází k těžko odůvodnitelnému snižování daňových příjmů do obecních rozpočtů.
Další případy ubytovacích kapacit, které nepodléhají místnímu poplatku, se novelou nemění. Od 1. 1. 2010 jsou i nadále od místního poplatku z ubytovací kapacity ze zákona osvobozeny zařízení sloužící pro přechodné ubytování studentů a žáků, ubytovací kapacity ve zdravotnických nebo lázeňských zařízeních, pokud nejsou užívána jako hotelová zařízení, a konečně ubytovací kapacity v zařízeních sloužících sociálním a charitativním účelům.
VÝŠE MÍSTNÍHO POPLATKU SE MĚNÍ
Podle novely č. 348/2009 Sb. činí sazba místního poplatku z ubytovací kapacity až 6 Kč za každé využité lůžko a den. Současná maximální sazba se tak od 1. 1. 2010 zvyšuje ze 4 Kč na 6 Kč.
Možnost obce určit po dohodě s poplatníkem místní poplatek z ubytovací kapacity roční paušální částkou zůstala zachována. Tato dohoda je svojí povahou zvláštní subordinační veřejnoprávní smlouvou. Nejvíce se sice přibližuje veřejnoprávní smlouvě upravené v § 161 správního řádu, avšak tyto veřejnoprávní smlouvy nelze ztotožňovat. Zatímco veřejnoprávní smlouva uvedená v § 161 správního řádu upravuje záležitosti procesního charakteru, dohoda uzavíraná podle § 7 odst. 4 zákona č. 565/1990 Sb. směřuje na stanovení práv a povinností v oblasti finančního práva hmotného, tj. na samotné stanovení výše poplatkové povinnosti poplatníka místního poplatku z ubytovací kapacity.
JAN BŘEŇ
právník
Podle novely zákona, která nabývá účinnosti 1. 1. 2010, je stanovená sazba místního poplatku z ubytovací kapacity až 6 Kč za každé využité lůžko a den.
