Prvního ledna 2010 vstoupí v účinnost zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen zákon č....
Prvního ledna 2010 vstoupí v účinnost zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen zákon č. 306/2008 Sb.). Zákon ruší jednu z podmínek výplaty starobního důchodu - podmínku výkonu výdělečné činnosti pouze na základě pracovněprávního vztahu s omezenou dobou trvání v délce maximálně 1 roku. To znamená, že od 1. ledna 2010 náleží výplata starobního důchodu při výkonu výdělečné činnosti na základě pracovněprávního vztahu i bez výslovně určené doby jeho trvání.
Zákon č. 306/2008 Sb. ovšem neobsahuje přechodné ustanovení, podle kterého by se posuzovaly pracovněprávní vztahy sjednané před 1. lednem 2010, na jejichž základě se vykonávala výdělečná činnost osob, kterým náležela výplata starobního důchodu.
Subsidiární působnost zákona číslo 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen zákoník práce) na pracovněprávní vztahy úředníků územních samosprávných celků (ÚSC) je založena ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů (dále jen zákon o úřednících): »Na pracovněprávní vztahy úředníků územních samosprávných celků se vztahuje zákoník práce, nestanoví-li tento zákon jinak.«. To znamená, že na pracovněprávní vztahy úředníků ÚSC se nemohou aplikovat ustanovení zákoníku práce v těch případech, kdy zákon o úřednících působnost zákoníku práce výslovně vyloučí nebo danou problematiku upravuje odchylně (ustanovení § 16 odst. 6 zákona o úřednících: »Ustanovení § 301 a 303 zákoníku práce se nepoužije.«).
Jinak řečeno právní úprava pracovněprávních vztahů úředníků ÚSC v zákoně o úřednících má přednost před použitím zákoníku práce, který se bude aplikovat pouze v těch případech, které zákon o úřednících neupravuje (ustanovení § 48 odst. 1 zákoníku práce: »Pracovní poměr může být rozvázán jen dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době.«).
VÝJIMKY ZE ZÁKAZU
Zákon o úřednících na rozdíl od zákoníku práce (který důvody pro uzavření pracovního poměru na dobu určitou na dobu kratší než 2 roky neobsahuje, resp. stanoví pouze výjimky ze zákazu sjednat pracovní poměr mezi týmiž účastníky na dobu delší než 2 roky, resp. stanoví pouze výjimky ze zákazu řetězení (opakování) pracovních poměrů na dobu delší než 2 roky) stanoví důvody, pro které lze se zaměstnancem (úředníkem) uzavřít pracovní poměr na dobu určitou.
Upřednostňuje tak stabilnější formu sjednávání pracovního poměru na dobu neurčitou, přičemž nerozlišuje, zda doba jeho trvání je kratší či naopak delší než 2 roky. Z ustanovení § 10 vyplývají pouze dva, resp. tři důvody, kdy lze sjednat pracovní poměr na dobu určitou:
1. potřeba zajistit časově omezenou správní činnost. Je to činnost, kterou zaměstnavatel (ÚSC) nevykonává trvale, ale vznikla potřeba takovou činnost zajistit (například vymáhání pohledávek);
2. potřeba nahradit dočasně nepřítomného úředníka. Nepřítomnost tohoto zaměstnance (úředníka) je dána existencí překážky v práci na jeho straně, například mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, pracovní neschopností, výkonem veřejné funkce atd.
3. právní úprava do 1. l. 2010 (tj. možnost sjednání doby určité pouze z uvedených důvodů) se nevztahuje na případy, kdy zvláštní právní předpis stanoví pracovní poměr na dobu určitou jako podmínku pro vznik dalších práv (ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 296/2007 Sb.), podle něhož výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok, náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho roku.
Jak jsem již uvedla, zákon č. 306/2008 Sb. neobsahuje přechodné ustanovení, podle kterého by se posuzovaly pracovněprávní vztahy vzniklé před 1. 1. 2010, na jejichž základě se vykonávala výdělečná činnost osob, kterým náležela výplata starobního důchodu.
V této souvislosti je třeba poukázat na právní názor Nejvyššího soudu ČSSR vysloveném v rozsudku ze dne 28. 12. 1986, sp. zn. 1 Cz 34/86, podle kterého platnost právního úkonu je třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn.
Do 1. 1. 2010 je tedy možné (povinné) s poživateli starobního důchodu uzavírat (prodlužovat) pracovněprávní vztahy, jejichž doba trvání nepřesáhne dobu jednoho roku, i když takto sjednaný pracovněprávní vztah skončí po 1. 1. 2010.
PRAKTICKÉ ŘEŠENÍ
1. Úředník - poživatel starobního důchodu má pracovní smlouvu na dobu určitou od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2010: Dne 31. 12. 2009 zaměstnavatel s daným úředníkem - poživatelem starobního důchodu sepíše dohodu o změně sjednaných pracovních podmínek, v níž se s ním dohodne podle ustanovení § 40 odst. 1 zákoníku práce na změně doby trvání pracovního poměru, a to od 31.12. 2009 do 31. 12. 2010, čili podmínka trvání pracovního poměru maximálně na jeden rok byla splněna.
2. Úředník - poživatel starobního důchodu má pracovní smlouvu na dobu určitou od 30. 4. 2009 do 29. 4. 2010: Dne 31. 12. 2009 zaměstnavatel s daným úředníkem - poživatelem starobního důchodu sepíše dohodu o změně sjednaných pracovních podmínek, v níž se s ním dohodne podle ustanovení § 40 odst. 1 zákoníku práce na změně doby trvání pracovního poměru, a to od 31. 12. 2009 do 31. 12. 2010. To znamená, že doba trvání pracovního poměru byla dohodou zkrácena na osm měsíců (od 30. 4. 2009 do 31. 12. 2009) a poté dohodou prodloužena na jeden rok (od 31.12. 2009 do 31. 12. 2010), čili podmínka trvání pracovního poměru maximálně na jeden rok byla v obou případech splněna.
3. Úředník - poživatel starobního důchodu je jmenován do funkce vedoucího úředníka na dobu určitou od 30. 4. 2009 do 29. 4. 2010: Dne 31. 12. 2009 zaměstnavatel s daným vedoucím úředníkem - poživatelem starobního důchodu sepíše dohodu o změně sjednaných pracovních podmínek, v níž se s ním dohodne podle ustanovení § 40 odst. 1 zákoníku práce na změně doby trvání pracovního poměru, a to od 31. 12. 2009 do 31. 12. 2010. To znamená, že doba trvání pracovního poměru byla dohodou zkrácena na osm měsíců (od 30. 4. 2009 do 31. 12. 2009) a poté dohodou prodloužena na jeden rok (od 31. 12. 2009 do 31. 12. 2010), neboli podmínka trvání pracovního poměru maximálně na jeden rok byla v obou případech splněna (ustanovení § 38 odst. 2 zákoníku práce praví: »Pro pracovní poměr založený jmenováním platí ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou.«).
KDY JE DOHODA PROTIPRÁVNÍ
Dohoda o době trvání pracovního poměru by byla protiprávní, jestliže by zaměstnavatel sjednal se zaměstnancem (úředníkem) pracovní poměr na dobu určitou, aniž by pro to byly splněny důvody (ustanovení § 10 zákona o úřednících).
Má-li zaměstnanec (úředník) za to, že pracovní poměr na dobu určitou byl sjednán nebo dohodou účastníků prodloužen, aniž by byl v pracovní smlouvě, v dohodě o změně sjednaných pracovních podmínek či ve jmenování uveden důvod, pro který lze podle zákona o úřednících se zaměstnancem (úředníkem) uzavřít pracovní poměr na dobu určitou nebo tento důvod nebyl v souladu s důvody v zákoně o úřednících stanovenými, musí podat u soudu návrh na určení, zda byly splněny důvody uvedené v ustanovení § 10 odst. 1 (ustanovení § 20 zákoníku práce: »Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu, považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti nedovolá, neplatnosti se nemůže dovolat ten, kdo ji sám způsobil.«).
KRISTINA CHRÁSTKOVÁ
interní doktorandka Právnické fakulty Masarykovy univerzity, Brno
