Vykopat hrob je pouze část zkoušky na hrobníka. Letos 10. září se o tom přesvědčila na hřbitově v Říčanech u Prahy 25letá Veronika Stejskalová. Zkoušku na hrobnici tam nepodstoupila sama. Spolu s ní prokazoval svoje znalosti a dovednosti o pár let starší Tomáš Boček, který před deseti lety na stejném místě vykonával náhradní základní vojenskou službu.
Dobrá hrobnice se vyzná v materiálech náhrobních kamenů, umí exhumovat mrtvého do poslední kůstky, stará se o vzhled hřbitova a zároveň komunikuje na úrovni s pozůstalými. To je pouze část toho, co má na půl úvazku již několik let v popisu práce Veronika Stejskalová. Není sama z rodiny, kdo se věnuje práci v pohřebnictví. Maminka je vedoucí odboru správy hřbitovů na Městském úřadu v Říčanech a tatínek je v témže městě hrobníkem.
Veronika Stejskalová není jedinou hrobnicí v ČR, další jsou například v Libušíně na Kladensku nebo v krkonošských Křížlicích. Dana Doležalová a Květa Řehořková se však k hrobnictví dostaly dohromady již před 50 lety, mají tak v oboru značný náskok.
"Hrobníci obecně u nás scházejí," říká David Stejskal, otec a zároveň učitel Veroniky. Je to dané tím, že u nás pro tuto profesi neexistuje učební obor. Navíc tato práce není dostatečně finančně ohodnocena. Lépe jsou na tom v Německu - například v Ausbildungszentrum v dolnofranckém Münnerstadtu, kde mají učební obor dokonce s cvičným pohřebištěm. Získaný titul "mistr v oboru pohřebnictví" se tam vyrovná mistrovskému stupni u jiných řemeslníků. Pokud však u nás hrobník vykonává i správu a údržbu pohřebiště, zároveň je stavitelem hrobek, administrátorem, zahradníkem, údržbářem, částečně kameníkem atd. Každá tato činnost je sice odbornou a kvalifikovanou prací, ale ve spojení s hrobničinou dohromady bývají neprávem považovány za méně náročné.
V Katalogu prací ve veřejných službách a správě je hrobník stále zařazen do 2. až 4. platové třídy, tedy níže než dlaždič nebo čistič kanalizačních zařízení. Přitom již 7 let platí zákon o pohřebnictví, který každé obci jako provozovateli pohřebiště ukládá povinnost zajistit pro své obyvatele dostupnost služeb pohřebiště na vlastním území nebo mimo ně. Má-li být hrobník opravdu kvalifikovaný, úslužný a samostatný, je asi málo pravděpodobné, že se spokojí s nízkým platem. Přitom spouštění do hrobu a jeho celková úprava významně ovlivňují závěrečné hodnocení celého pohřbu ze strany zúčastněných pozůstalých.
Kdo jiný než hrobník je oprávněn kopat hroby, provádět exhumace, pohřbívat lidské pozůstatky a ostatky do hrobů a hrobek, ukládat, rozptylovat a vsypávat zpopelněné lidské ostatky? Je tedy s podivem, že ačkoliv máme hřbitov takřka v každé druhé vesnici (v roce 2006 bylo v ČR celkem 5799 nezrušených pohřebišť), služby pohřebiště nejsou zajištěny ani v každé páté. Kvalifikovaným odhadem nemáme ani v každé páté vesnici hrobníka.
Veronika Stejskalová a Tomáš Boček jako diplomovaní hrobníci můžou nyní využít nedostatku hrobníků na trhu práce a vzít si na starost třeba několik hřbitovů v sousedních vesnicích. V tomto povolání je však ani závratná kariéra, ani průměrný blahobyt nečekají.
TOMÁŠ KOTRLÝ
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Kandidátka Veronika Stejskalová provádí před autorizovanou osobou exhumaci opuštěné hrobky na říčanském hřbitově.
Součástí zkoušky je také uložení lidských ostatků do transportní rakve, která pak bude přenesena do říčanské kostnice.
