Sběrné dvory jsou běžnou součástí systému odpadového hospodářství mnoha obcí. Jejich vznik je však spojen s řadou požadavků a zakladatel může narazit na některá úskalí.
Rozhodne-li se obec pro vznik sběrného dvora, ať už provozovaného na vlastní náklady nebo podnikatelem, měl by s umístěním sběrného dvora počítat územní plán obce. Vedle vymezení nových ploch pro takovéto zařízení je možné pro sběrný dvůr využít bývalé areály zemědělských družstev, státních statků či zaniklých podniků.
VYMEZENÍ V ÚZEMNÍM PLÁNU
Již návrh zadání územního plánu by měl vycházet z konkrétních představ obce o rozsahu a charakteru budoucího sběrného dvora, protože s těmito zásadními vstupními údaji se bude při pořizování územního plánu pracovat. Je třeba také dobře zvážit, jakým způsobem bude takové budoucí využití území v rámci územního plánu vymezeno, protože územní plán stanoví způsoby a limity využití území. Z charakteru budoucího sběrného dvora se bude při tvorbě územního plánu odvíjet například vzdálenost nejbližší plochy určené pro bydlení. Existuje přitom značný rozdíl v nárocích na okolí mezi sběrným dvorem, ve kterém se bude shromažďovat odpad za účelem předání k jeho dalšímu využití nebo odstranění, a sběrným dvorem, jehož součástí bude například zařízení na další zpracování odpadu. Nemalou roli při určení místa pro sběrný dvůr hraje uvažovaná kapacita tohoto zařízení včetně druhu shromažďovaných odpadů a způsobu jejich přepravy.
Zdůrazňuji, že představy o budoucím sběrném dvoře obsažené v územním plánu by měly obsahovat, zjednodušeně řečeno, tzv. maximalistickou variantu, tedy činnosti, stavby nebo zařízení, se kterými je do budoucna v konkrétním místě uvažováno, bez ohledu na to, že se budou uvádět v život postupně. Pokud by například územní plán konkrétní sběrný dvůr vymezoval pouze jako zařízení pro shromažďování vyřazených elektrických spotřebičů, následné umístění recyklační linky na jejich zpracování do sběrného dvora by bylo v rozporu s územním plánem.
ZEMĚDĚLSKÉ STAVBY
Na území mnoha obcí se nacházejí zemědělské stavby, které ztratily své původní uplatnění. Výhodou těchto objektů je obvykle to, že jsou umístěny na okraji obce, a zařízení pro nakládání s odpady je jednou z možností, jak je využít. Při této změně užívání je však třeba pamatovat na některá ustanovení stavebního zákona č. 183/2006 Sb. Pokud by mělo dojít k takové změně ve způsobu užívání stavby, která by podstatně změnila nároky stavby na okolí, vyžaduje stavební zákon pro tuto změnu využití územního rozhodnutí o změně užívání stavby podle § 81 odst. 2 písm. c). Změna nároků stavby na okolí se posuzuje případ od případu. Dále je třeba opatřit si souhlas se změnou užívání stavby podle § 126 a 127 stavebního zákona. Územní rozhodnutí o změně stavby může stavební úřad s řízením o změně v užívání stavby podle § 126 a 127 sloučit.
ZÁKON O ODPADECH
Sběrný dvůr či sběrna druhotných surovin jsou zařízením ke sběru či výkupu odpadů, které lze provozovat pouze na základě rozhodnutí krajského úřadu, jehož součástí je souhlas s provozním řádem zařízení (§ 14 odst. 1 zákona o odpadech). Účastníkem řízení o vydání souhlasu k provozování zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů a s jeho provozním řádem je obec, na jejímž území má být zařízení provozováno.
VLIV NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Zařízení pro nakládání s odpady za určitých okolností podléhají požadavku tzv. zjišťovacího řízení nebo posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. V současné době jsou zařízení pro nakládání s odpady zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí vymezeny následovně:
v kategorii I. podléhající posouzení záměru: zařízení k odstraňování nebezpečných odpadů, zařízení k odstraňování ostatních odpadů s kapacitou nad 30 000 t/rok,
v kategorii II. vyžadující zjišťovací řízení: zařízení ke skladování, úpravě nebo využívání nebezpečných odpadů; zařízení k fyzikálně-chemické úpravě, energetickému využívání nebo odstraňování ostatních odpadů.
Z hlediska zákona č. 100/2001 Sb. je rozhodující především to, jaké odpady se budou v konkrétním zařízení shromažďovat, a dále jakým způsobem se bude ve sběrném dvoře s odpady nakládat; zda budou odpady pouze shromažďovány nebo zda bude docházet například k jejich úpravě nebo odstraňování. Podle těchto kritérií lze z výše uvedeného přehledu zjistit, zda bude záměr podléhat zjišťovacímu řízení nebo přímo posuzování vlivu záměru na životní prostředí. Ze zákona o posuzování vlivů na životní prostředí jednoznačně vyplývá, že na nakládání s nebezpečnými odpady a zpracování nebezpečných odpadů je nahlíženo přísněji.
Pro úplnost dodávám, že předmětem posuzování podle zákona č. 100/2001 Sb. je rovněž navýšení kapacity záměru (sběrného dvora), pokud dosáhne limitních hodnot nebo při významné změně kapacity nebo technologie (viz § 4 odst. 1 tohoto zákona). Na požadavky stanovené zákonem č. 100/2001 Sb. je proto třeba pamatovat, když se například zvýší kapacita sběrného dvora.
Z PRAXE OMBUDSMANA
Veřejný ochránce práv se setkal s případem, kdy do sběrného dvora byla umístěna recyklační linka na drcení odpadů. Územní plán přitom stanovil jako přípustný způsob využití území pro sběrnu odpadů. Ochránce dospěl k závěru, že recyklační linka k drcení odpadů překračuje pojem sběru odpadů, protože zahrnuje i úpravu odpadů, a její umístění do sběrného dvora je proto v rozporu s územním plánem. V souvislosti s šetřením podnětů dále konstatoval, že sběrný dvůr, ve kterém se provádí drcení stavební suti a třídění sypkých materiálů, je tzv. zařízením k fyzikálně-chemické úpravě, energetickému využívání nebo odstraňování odpadů podle kategorie II, bodu 10.1 přílohy zákona č. 100/2001 Sb., které vyžaduje zjišťovací řízení. V posuzovaném případě však zjišťovací řízení nebylo vedeno.
Při zřizování sběrného dvora je třeba dopředu pečlivě zvážit náplň jeho uvažované činnosti, zejména druhy a množství odpadů, které se v něm budou soustřeďovat, a způsob, jakým se s nimi bude nakládat. Pokud by měla být do areálu sběrného dvora umístěna technologie na zpracování odpadů, například drticí linka, měl by se od nejbližší obytné zástavby nacházet v uctivé vzdálenosti. Sběrný dvůr by se pro obyvatele obce neměl stát noční můrou.
JANA PLOTOVÁ
Kancelář veřejného ochránce práv
Základní pojmy
Některé základní pojmy, které s touto problematikou úzce souvisejí, vymezuje § 4 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech.
Sběr odpadů: Soustřeďování odpadů právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání od jiných subjektů za účelem jejich předání k dalšímu využití nebo odstranění.
Shromažďování odpadů: Je krátkodobé soustřeďování odpadů do shromažďovacích prostředků v místě jejich vzniku před dalším nakládáním s odpady.
Skladování odpadů: Přechodné umístění odpadů, které byly soustředěny (shromážděny, sesbírány, vykoupeny) do zařízení k tomu určeného a jejich ponechání v něm.
Nakládání s odpady: Shromažďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přepravu a dopravu, skladování, úpravu, využívání a odstraňování odpadů.
Úprava odpadů: Každá činnost, která vede ke změně chemických, biologických nebo fyzikálních vlastností odpadů (včetně jejich třídění) za účelem umožnění nebo usnadnění jejich dopravy, využití, odstraňování nebo za účelem snížení jejich objemu, případně snížení jejich nebezpečných vlastností.
Sběrný dvůr: Není zákonem definován a může podle konkrétních okolností zahrnovat některé z výše uvedených činností. Obsahově nejbližší je mu sběrna či výkupna druhotných surovin, která slouží pro shromažďování odpadů.
